dog

Vždycky, když se vydávám na návštěvu za zbytkem rodiny na Ústecku, čeká tam i mámin pudlík. Člověk by řekl, že na svůj věk už bude mít nějaký rozum (ten pes), jenže on se zjevně stár necítí. Jednoduše řečeno, je to hyperaktivní živel.

Mám ho ráda, ale jen do chvíle, než dojde na venčení. Jakmile někdo připne vodítko k jeho obojku, začne do vodítka kousat, přetahovat se a zběsile skákat, dokud se do něj úplně nezamotá. Jestli mě něco naštve víc než tenhle zlozvyk, pak je to chybějící snaha s ním něco dělat. Většinou se nad tím mávne rukou se slovy: „Když on je rád, že je venku.“ A to je moje máma prosím pěkně dcerou psovoda! Ale abych nekřivdila, mnoho jiných a mnohem horších zlozvyků tohoto nalezence odnaučila.

Pokud má váš pes podobný zlozvyk a kouše vodítko během venčení, zjistila jsem pro vás pár rad, jak ho to odnaučit.

Dokud máte štěně, jste na tom dobře, protože ho můžete lecčemu naučit (a leccos odnaučit). Pokud se s vámi přetahuje o vodítko, pravděpodobně to bere jako hru. Může to také dělat proto, že mu rostou „dospělácké“ zuby.  Štěně stačí zarazit důsledným „Fuj!“ To je povel, který byste pejska měli naučit jako jeden z prvních. Pokud neposlechne, mírně mu vytřepejte kožíšek za krkem. Takhle by ho ve smečce za nevhodné chování potrestala psí máma. Štěně se časem samo zklidní, ale určitě není na škodu mu s tím trochu pomoct.

U odrostlejších psů už je to horší

Nejenže tím trpí vaše autorita jakožto páníčka, může utrpět i pověst ve vašem okolí. Zvlášť, pokud vlastníte nějaké větší plemeno. Nevypadá dobře, když místo abyste chodili venčit psa, pes venčí vás.

Tady jsem dostala hned tři tipy, jak na věc. První zněl docela jednoduše – nasadit psovi košík případně kornout a má po legráckách. Psi prý nesnáší chuť kovu, tak by stačilo koupit i kovové vodítko. Ale musím uznat, že při razanci, s jakou se do vodítka pouští mámin pudl, kterému je navíc úplně jedno, jestli kouše gumu, dřevo nebo kov, tohle asi v úvahu nepřipadá.

A nebo: „Buď jednoduše zkrátíš a napneš vodítko, aby na něj nedosáhl, a povedeš ho u nohy, anebo mu ho pak z huby vytrhneš. Pokud je to možné, udělej to tak, aby mu ta kovová karabina břinkla o zuby. Ono ho to zabolí. Uděláš to ještě párkrát a příště si to rozmyslí. Hlavně se s ním o vodítko nepřetahuj, bude to brát jako popud ke hře. A nezapomeň mu důrazně opakovat, že je to fuj,“ poradil mi jakýsi pejskař Honza na cvičáku. Což mi v tu chvíli přišlo docela fajn nápad, zvlášť pro ty, kteří chtějí mít bezzubého psa. Ale pokud nebudete trhat s vodítkem nějak razantně, zabrat by to mohlo.

Já se řadím mezi zastánce třetí metody

Ta spočívá v zabavení psa něčím jiným. Když jsme učili chodit na vodítku naší goldenku, taky ji párkrát napadlo, že s tou tlustou šňůrou by se dalo dobře hrát. Moc ráda něco nosila v tlamě, a tak se snažila nosit i to vodítko. Její pozornost jsme se pak snažili soustředit na něco jiného. Buď hračky, které jsme si brali s sebou (oblíbený létající talíř, nebo žvýkací hračky, ty jsme pořídili právě kvůli rostoucím zubům), anebo pamlsky. V případě nutnosti stačilo najít nějaký klacek. Ten si nesla s hrdostí až domů a na vodítko zapomněla.

lupa

Reklama