Petry tchyně byla zvláštní osoba. Někdy vlídná, jindy útočná. Zdálo se, že si svůj život řídí sama a její plány jí nikdo nepřekazí. I kdyby k tomu měl někdo z blízkých pádné důvody.

Svou roli novopečené babičky a tchyně nesla statečně, o své vnouče se starala a také ochotně pohlídala. Problém byl trochu v tom, že Petra z ní cítila její neustálou potřebu manipulovat se svým okolím a musela být obezřetná. Tchyni snášela dobře, avšak trávila s ní jen nezbytně nutný čas. I přesto, že si v zásadních věcech rozuměly, netoužila nijak zvlášť po její společnosti.

 

Jedné zimy byla tchyně sama. Právě se, již poněkolikáté, rozešla se svým partnerem, a tak Petře nezbylo nic jiného, než ji pozvat na Štědrý den k sobě.

Smažily spolu řízky, nálada byla veselá, vše proběhlo ke tchynině spokojenosti.

Ta projevila své díky a dala snaše najevo, že se jí Štědrý den v rodině svého syna velmi líbil.

 

Uplynul rok a Vánoce se blížily.

V době plánování vánočních oslav jednoho dne tchyně udeřila na Petru.

 

Tchyně: „Na Štědrý den budete letos u nás, jak jsme se dohodly.“

Petra: „O tom nic nevím..“

Tchyně: „Chci ti oplatit loňské svátky a všechno připravím. Nemusíš se o nic starat…“

Petra: „Nepamatuju se, že bychom se na něčem takovém dohodly. Chceme si udělat Štědrý večer podle svého. Budeme doma, tak jako každý rok.“

Tchyně: „Řekla jsi, že budete u nás!“

Petra: „Nic takového jsem jistě nikdy neřekla. Nepřijdeme, chceme být spolu doma. Přijdeme k tobě 25. ….“

Tchyně: „Tak to už nechoďte a jděte do háje..“ 

 

Tchyně již neodpověděla, ale po pěti minutách na ní nebylo znát, že k nějakým dohadům vůbec došlo.  

 

Petra si stála na svém a žádná z manipulativních metod tchyně na ni nezabrala. Reagovala asertivně. Manipulativními metodami jsou často citově zabarvené a útočné výčitky a je důležité se jimi nenechat nijak strhnout. Manipulátor rovněž často používá projevy své dobré vůle, které se někdy nepřijemně odmítají. Je třeba je rozlišit a řídit se dalším asertivním pravidlem, které zní – Máte právo být nezávislí na dobré vůli ostatních.

 

V takto laděných rozhovorech můžeme použít asertivní dovednosti, nazývané gramofonová deska, kdy bez rozčilení a klidným vyrovnaným hlasem opakujeme své stanovisko. Leckdy není třeba ani používat, popřípadě vymýšlet omluvy či argumenty. Holá věta typu „nepřijdeme, chceme být sami“ většinou postačí.

 

V dnešním testu se můžete dozvědět, zda jste snadnou obětí manipulace. Dále vám napoví, jednáte-li častěji podle svého, anebo se spíše necháváte „nést davem“.  

 

Jste obětí manipulace?

 

Zamyslete se nad následujícími tvrzeními a označte, zda s nimi souhlasíte, či nikoliv.

 

  1. Slušný člověk se snaží na sobě pracovat, aby byl pokud možno lepší. Je rád, když mu někdo naznačí, jak by toho mohl dosáhnout. Jinak by si totiž nemohl vážit sám sebe.
  2. Rozhodnutí dospělého musí mít vždy logiku.
  3. Člověk má plné právo sám posuzovat své názory či chování, i když musí nést zodpovědnost za to, co činí.
  4. Každý má právo posoudit, nakolik je zodpovědný za problémy či blaho druhých lidí.
  5. Pokud někdo chybuje, je  to s ním zlé. Ostatní by mu měli pomoci tím, že jej budou více kontrolovat a řeknou mu, v čem chybuje.
  6. Zralý a duševně zdravý člověk se vyzná ve svém nitru. Je tedy schopen vysvětlit všechny příčiny svého jednání.
  7. Udělá-li člověk něco, co se druhým nelíbí, měl by jim to vysvětlit. Může zdůvodnit, proč to udělal a jaké měl cíle.
  8. Zralý člověk vždy nese zodpovědnost i za druhé, i kdyby pro jejich blaho měl někdy obětovat vlastní pohodlí, zájmy či hodnoty.
  9. Nikdo nevidí druhému „do žaludku“, tím méně „do srdce“. Když nechápu, co po mě někdo chce, nejlépe je říct „já ti nerozumím“.
  10. Člověk potřebuje s lidmi dobře vycházet, proto se musí snažit mít kladné vzájemné vztahy se všemi, s nimiž přichází do kontaktu.
  11. Každý může změnit svůj názor. Je to normální.
  12. Abychom vyšli s druhými nejlépe, musíme vždy vysvětlit, zdůvodnit a obhájit, proč děláme to, co děláme.
  13. Každý může někdy udělat chybu, i když pak musí být za ni zodpovědný. Ale chyba není víc než chyba.
  14. Když se člověk pro něco rozhodne, v něco věří, měl by si za tím stát. Je neseriózní měnit názory.
  15. Člověk má právo udělat někdy nelogické rozhodnutí.
  16. Sociálně zdatný člověk je schopen vcítění do druhých a umí předvídat jejich přání a potřeby, aniž by mu to museli říkat „po lopatě“.
  17. Jsou chvíle, kdy lze říct „je mi to jedno“, i když nás druhý přesvědčuje, že nesplníme-li úkol, jsme líní a nezodpovědní.
  18. Jsou situace, kdy ani sami nevíme, proč jsme udělali to, co jsme udělali. Pak je na dotaz nejlépe odpovědět „já nevím“.
  19. Naše jednání nemusí být akceptováno všemi, s nimiž přicházíme do styku a potřebujeme se s nimi domluvit. Každý má právo být nezávislý na dobré vůli ostatních.
  20. Slušný člověk bere ohled na obecná pravidla či mínění autority, protože ona ta pravidla jsou základem dohody všech a autorita je autoritou právě proto, že je moudrá.

Udělejte si test, ve kterém se dozvíte, jestli jste, či nejste obětí manipulace. ZDE .

 

Zdroje: Tomáš Novák, Alžběta Pokorná, „Asertivita jako lék“, nakl. C. H. Beck 2003

Tomáš Novák, Yveta Kudláčková, „Asertivní žena“, nakl. Grada Publishing 2000

Věra Capponi, Tomáš Novák, „Asertivně do života“, nakl. Grada Publishing 1994

 

       
Reklama