O psychotesty v poslední době zakopáváme na každém rohu. Jsou součástí přijímacích řízení na školy, pracovních pohovorů... a samozřejmě také řady policejních vyšetřování. A právě v tomto kontextu se často mluví o tom, jestli se psychotesty dají obelhat.

Problematika „obelhávání“ psychotestů je aktuální především u přijímacích řízení – častá je otázka, jaký vliv má opakování stejného testu na jeho výsledky. Psychotesty se totiž, stejně jako cokoliv jiného, dají „naučit“. Právě proto si psychologové tak žárlivě střeží jejich tajemství – existuje řada testů, které by se do rukou „laika“ rozhodně neměly dostat.

Co se nenaučíte
Naučit se samozřejmě nedá všechno. Pravidelným tréninkem na řadě testů podobného ražení můžete zlepšit své výsledky v testech inteligence, můžete se „naučit“ žádoucí odpovědi v různých verbálních osobnostních testech, ale například k podvedení některých projektivních či rozsáhlejších verbálních testů už musíte rozumět principům, které za nimi stojí. Proto také platí pravidlo, že nejhorším psychiatrickým pacientem je psycholog nebo psychiatr – většina testů u lidí, kteří rozumí metodám jejich tvorby, nedává žádoucí výsledky.

Obecně při „podvádění“ testů platí tři pravidla:

Zaprvé – snáze se simuluje, než disimuluje. Laicky řečeno, předstírat, že nejste schizofrenik, když schizofrenik jste, je mnohem obtížnější, než předstírat, že jste schizofrenik, když ve skutečnosti nejste. Obzvláště pokud o poruše, kterou předstíráte, něco víte. Nejsnáze se ovšem testy znehodnocují – například obelhat detektor lži tak, aby to vypadalo, že mluvíte pravdu, je poměrně těžké, znehodnotit výsledky tím, že budou všechny vaše odpovědi vypadat jako lež, je celkem snadné. Stejně lze „zmást“ sexuologická vyšetření, jak ukazuje právě probíhající případ Kadrnožka. Mladík, podezřelý z pedofilie, dokázal při vyšetření předstírat nekrofilní sadismus.

Zadruhé – pokud chcete při testu „podvádět“, vytvořte si funkční alternativní osobnost, do té se vžijte a za tu odpovídejte. Tímto způsobem se dosahuje pravdivých odpovědí na detektoru lži, takto lze poměrně úspěšně, s dostatkem znalostí samozřejmě, oklamat i projektivní testy. Musíte ovšem mít dobrou schopnost vžívat se do rolí.

Zatřetí – nesnažte se své odpovědi idealizovat – buďte průměrní. Toto pravidlo platí především u řady testů při přijímacích pohovorech – například k policii. Když začnete o testu příliš přemýšlet, je pravděpodobné, že se vám povede nasbírat body v takzvaných lžiskórech – stupnicích, které měří vaši snahu „obelhat“ test. Prostými, jednoduchými a konformními odpověďmi většinou dosáhnete úspěchu.

A na závěr lze jen dodat – testy jsou sice užitečné, ale rozhodně nejsou samospasitelné. Zadat a vyhodnotit test obvykle zvládne i dobře vycvičený šimpanz. K tomu vyslovit kvalifikované diagnostické závěry však často nestačí ani vzdělání – a i zkušený praktik může selhat. Diagnostika je zkrátka křehké umění na hranici detektivní práce.

Absolvovala jste někdy nějaké psychotesty? Při jaké příležitosti? Jak Vám to šlo? Bavilo Vás to? Vyplňujete ráda různé „testy“ v časopisech? Připadají Vám věrohodné? Byla jste někdy na detektoru lži? A myslíte si, že byste ho dokázala obelhat?

Reklama