Velice vstřícný vztah k detektivnímu žánru má čtenářka ToraToraTora. Proč? Protože sama zavraždit děti při pohledu do jejich žákovské nemůže, tak alespoň relaxuje při pohledu na ty „šťastnější“, kteří to realizovali.

Vskutku neotřelý přístup k detektivnímu žánru má čtenářka ToraToraTora. Bere ho jako relax a závidí těm, kteří mohou na obrazovce své zločiny realizovat...


Detektivky miluji.
Jak nemám denní porci mrtvol, cítím se nesvá.
Jsem fandou takových těch seriálů, kde podle nedopalku cigarety zjistí asociální inteligentní kriminalista, kdo je vrah a na co umřela jeho babička z matčiny strany . Nejlepší jsou ty, kde jsou myšlenkové pochody doplněny počítačovou animací, aby divák viděl v detailu odraženou kulku razící si cestu k játrům, kde protržením vrátniční žíly způsobí masivní vnitřní krvácení.
Odpočinu si u těch, kde autor mrtvolky pohazuje v pěstěných zahradách nejlépe na anglickém venkově. Ta architektura je naprosto jedinečná. A o podobnou zahrádku se pokouším již druhým rokem. Zatím mám jen tu mrtvolu. Tchýně tam pohřbila svého jezevčíka.
Oku lahodící jsou i detektivky ve stylu Poirota, kde pánové kouří moudře své cigarety u odpoledního šálku čaje a dámy cupitají v úžasné módě dvacátých let minulého století. Ty účesy, kloboučky, kostýmky....jsem spokojená bez ohledu na to, koho otrávili či zapíchli.
Vlastně nebýt těch estetických zážitků, mohla bych celé sledování detektivek zabalit. Jasným důkazem jsou detektivky knižní. Už po dvacáté stránce nejsem schopna rozluštit podezřelého od mrtvého natož detektiva od jediného dědice po oběti. I když mne autor vodí za ručičku od důkazu k důkazu, od svědka k svědkovi, pořád mám pocit, že vrahem je zahradník.
Korunu tomu nasazuje má paměť, děravá jak alibi hlavního podezřelého. I když zjistím, kdo je vrah, nikdy si to nepamatuji.
Mohu vidět detektivku stokrát a pořád mám premiéru.
Já vím, že z Midsomeru by asi byla vesnice duchů ,Jessicu by dávno zavřeli, protože kam vleze, někdo umře a v Los Angeles by odhalovali už jen podle myšlenek a nebo otisku potních žláz.
Jenže když takhle odpoledne vyslechnu učitelky ve školce,přijdu z práce orvaná jak šeřík, přitáhnu nákup,prolustruji žákovskou, mám zkrátka chuť někoho zabít. A relaxuji, když mohu sledovat, že to jiní, šťastnější, realizovali.

ToraToraTora

Pozn. red.: Text neprošel jazykovou korekturou.

Téma dne 29. února 2012: Detektivky

  • Máte ráda detektivky?
  • Raději je čtete, nebo se na ně díváte na obrazovce či plátně?
  • Jaký typ detektivek máte nejraději?
  • Byla byste dobrý detektiv? Tedy umíte dopředu odhalit pachatele?

V detektivním tématu dne můžete získat hned několik cen. Stačí napsat příspěvek, zaslat ho na e-mailovou adresu redakce (viz níže) a dodržet podmínku,.že příspěvek musí být alespoň tak dlouhý jako tento odstavec a nesmí přijít později než v 15.30 hodin 29. 2. 2012 a zařadíte se do slosování o následující krásné knižní ceny: ve hře jsou 2 detektivní balíčky s knížkami od Agathy Christie (Potíže v zálivu Pollensa) a Dicka Francise (Hrozba).

Reklama