"Paní doktorko, já vím, co by měl a neměl jíst, ale nevím, jak mu to vysvětlit, protože on to nechce." Přesně takhle často zní argumenty rodičů v obezitologické poradně, když se lékař diví, že potomkova váha nejde přes veškeré dobré snahy dolů. Odborníky to zase tolik nepřekvapuje.

"Podle mých zkušeností má na vyžadování laskomin výrazný vliv televizní reklama, a to dokonce už u docela malých dětí," potvrzuje dětská obezitoložka Alexandra Moravcová z pražské Všeobecné fakultní nemocnice. Vidí, že děti se v obchodech dožadují vždy toho, co právě v televizi „letí“ (například sladké tyčinky „plné mléka“ a podobně), přičemž argumentují odposlechnutým tvrzením, že je to zdravé – což nemusí být vždy pravda.

Souboj o omezení sladkostí je vždy obtížný a vyžaduje důslednost.   "I malému dítěti je možné přijatelně vysvětlit, proč je časté mlsání pro něj nezdravé a sladkosti je pak potřeba důvtipně nahradit něčím jiným, nejlépe ovocem," radí lékařka. Pro děti do šesti let převážně platí, že ovoce by mělo být z našeho rostlinného pásma, jižní ovoce (citrusy, kiwi) nebo zelenina (avokádo) mohou totiž vyvolávat alergické reakce, a proto je třeba být s jejich zařazováním opatrný. Ovoce je třeba zařazovat do jídelníčku nejčastěji ke svačině, jako dezert, ale i jako součást hlavních jídel.
"U dětí školního věku se nám také osvědčilo střádání peněz, které by jinak šly na sladkosti, do pokladničky, ze které si potom může koupit za odměnu něco pro radost," přidává lékařka další tip.

Podle ní není třeba sladkosti ani dětem s nadváhou zcela zakazovat, žádoucí je pouze jejich výrazné omezení. Povolené sladkosti by pak měly být co nejméně tučné – pro dítě je tedy v tomto ohledu daleko lepší hořká čokoláda než kynuté koláče s vysokým obsahem cukru a tuku. Spolupracuje-li celá rodina a podaří-li se dítě motivovat, dosáhne se změny životního stylu, což obnáší nejen změnu stravovacích návyků, ale i zařazení pohybu do denního programu.
"V praxi to funguje tak, že společně s rodiči vytvoříme pro dítě týdenní jídelníček z jídel, které má rádo, abychom mu hned ze začátku vše nezakázali. Pokud je však nadváha veliká a je nutná redukce váhy, snížíme dítěti množství jídla a také omezíme některé potraviny," popisuje lékařka postup, který následuje v případě, že dítě už bojuje s nadváhou nebo obezitou.

Zároveň s úpravou jídelníčku se stanoví dávka pravidelného pohybu a po třech měsících se obvykle podaří příliš rychlý váhový příbytek zastavit. Jenže, "Horší a bohužel i častější jsou případy, kdy rodiče nejsou ochotni s lékařem spolupracovat a vymlouvají se na „geny“ a svoji nemožnost s tím cokoliv udělat," konstatuje Alexandra Moravcová. Takoví rodiče podle ní často sami trpí obezitou a nejsou schopni připustit, že to nemá na svědomí „štítná žláza“ ani žádná jiná nemoc, ale že si za to mohou sami. Pokud dítě z takové rodiny lékaři pošlou na 6 týdnů do lázní, kde se mu podaří díky mírnému redukčnímu režimu a vhodnému pohybu zhubnout 12 kilo, po návratu domů získá ztracená kila do dvou měsíců zase zpět.

Zkušenosti tedy ukazují, že při snižování nadváhy dítěte je nutná spolupráce celé rodiny, včetně babiček, a důmyslná motivace dětí dle věkových kategorií. Jedině v takovém případě totiž může být redukce úspěšná a dítěti se podaří vštěpit zásady zdravé živosprávy i do budoucna.

To nám nicméně asi nehrozí, běžnější je spíš si s jídlem hlavu příliš nelámat. Na základě historické výchovy bereme potravu pouze jako prostředek k přežití do příštího dne. Uvažujeme o potravě způsobem "leží tady, tak to sním". "Když se zeptáte běžného českého konzumenta, co měl včera k obědu, tak to většinou neví. Jsme vychováni v duchu "dobré prase všechno spase"," uvažuje lékařka. Ostatně, za dobře vychované dítě je stále ještě často považováno to, které sní všechno, co se mu předloží, nevybírá si a jí rychle. Ale že si nevybírá, je špatné, a že jí rychle, je špatně.

Kde se vzal tolik rozšířený názor "Co je zdravé, to není dobré, a co je dobré, to není zdravé"?
Kořeny je možné najít v dětství. Dětem vytváříme v podvědomí jakési dvě množiny potravin. Do jedné jim ukládáme ty, které jsou pro ně nechutné: vlažné plnotučné mléko se škraloupem po ránu, mdlý špenát nevábné barvy, vychladlá ryba plná kostí. A o těch jim tvrdíme, že jsou hrozně zdravé. Do druhé jim dáváme potraviny, které mají rády: čokolády, bonbony, slané brambůrky... A o těch zase tvrdíme, že jsou hrozně nezdravé.

"Zapomínáme jim v raném dětství vytvořit průnik těch dvou množin. Mohli bychom jim říci: "Ty jahody jsou velmi zdravé,...", ale to jaksi neříkáme, protože jahody jsou v lednu strašně drahé. Takže když děti vyrostou, jsou později přesvědčeny, že všechno, co je zdravé, je nechutné," upozorňuje lékařka na možné riziko. A dodává: "Je omylem dospělých, že malé děti chtějí být zdravé." Dítě, které je nemocné dvakrát do roka, může mít na nemoc krásné vzpomínky, protože mohlo zůstat v posteli, nemuselo psát diktát a vynášet odpadky. Jaký význam má pro dítě, když se řekne: "Když budeš jíst špenát, budeš zdravý." Proč by jedlo špenát, když nechce být zdravější?    

 
Reklama