Bulvár

Jak nás ubývalo a přibývalo

Chtělo by to změnu, říkala jsem si před pár lety. V tomhle se nedá žít.
Chtělo by to jiného chlapa. Tak jsem se rozvedla a zbyli jsme tři - já a dva synové.

Přestěhovali jsme se do pronájmu. To byla změna jako blázen. Z krásně zařízeného třípokojového bytu do holobytu v pronájmu. Starší syn udělal přijímačky a dostal se na gympl. Nová škola, noví spolužáci, nové dojíždění. Mladší syn změnil základní školu, aby to měl blíž domů. Nová škola, noví spolužáci, nové dojíždění.

Po dvou měsících jsme si z útulku přinesli kočku, aby se nám nestýskalo po kocourovi, který zůstal u exmanžela, a byli jsme zase čtyři. Po roce v pronájmu jsme si řekli: Chtělo by to změnu. Vzala jsem si hypotéku, koupila hrubou stavbu za Prahou a stavěli jsme. Mezitím jsme si z útulku přivezli druhou kočku, aby té naší nebylo smutno, když jsme na stavbě. A bylo nás pět.

Do kolaudace už zbývaly jen dva měsíce, když jsem na internetu našla informaci o kočičce s polámanýma nohama po pádu z balkonu. O dva dny později nás bylo šest. Pět plus jedna pajda.
Stěhovali jsme se těsně před Vánocemi. Když jsme ráno na Štědrý den rozbalili krabici s umělým stromečkem (kvůli stěhování jsme neměli čas shánět opravdický), z krabice vyběhla myš a na krátkou dobu nás bylo sedm. Opravdu jen na krátkou dobu. Ještě týž den v noci myš skonala hrdinskou smrtí a nás bylo zase jen šest.

Změna to byla pořádná - pro mne i pro syny, protože jsme všichni tři až dosud trávili své životy v paneláku. Oni něco přes deset let, já celý svůj život.
Půl roku nato jsme si zvykli. Zvykl si na nás i místní toulavý černý kocour a rozhodl se, že nás adoptuje. Sedmička je krásné číslo, tak jsme se nebránili.

O dalšího půl roku později jsem se seznámila přes inzerát s prima mužským, a tak naše množství v domečku přes týden kolísá mezi sedmi a osmi. Zdá se, že kočky mají radši číslo osm, protože když je přítel u nás, seběhnou z horního poschodí i naše kočičí dámy. Ona to má totiž naše kočičí skvadra doma dobře rozděleno - kocouři dole, kočky nahoře. Jak k tomu došlo a proč to tak je, to fakt nevím. Možná naše kočičí dámy považují naše kocoury za přízemní tvory, a tak jim přenechaly přízemí a samy - coby bytosti vyššího druhu - obsadily první poschodí.
V neděli se smyčka uzavřela. Exmanžel mi dovezl našeho bývalého kocoura. Už se o něj nechtěl starat. Tak je nás osm nebo devět. Jak kdy. Podle toho, jestli přítel přijede nebo ne.

Minulý měsíc jsem si dělala těhotenský test. Byl negativní. Naštěstí. Nějak si neumím představit, že by nás bylo devět nebo deset. Nebo taky jedenáct. My totiž máme v rodině několik dvojčat. :-)))
 
Kadla


Děkujeme za krásný a skvěle napsaný příspěvek :).

redakce@zena-in.cz

   
05.06.2007 - Společnost - autor: Ivana Kuglerová

Komentáře:

  1. avatar
    [5] Kadla [*]

    Japina:

    superkarma: 0 06.06.2007, 08:01:27
  2. [4] Samík97 [*]

    TOTO měl být podle mne vítězný příběh.

    superkarma: 0 06.06.2007, 01:45:29
  3. avatar
    [3] Japina [*]

    V matice mě učili, že strany rovnice se mají rovnat a pět kocourů na 4 lidi, to je neřešitelné, tak tipuji, že se časem poměr srovná - samozřejmě směrem nahoru (Charlie je totiž určitě bojovník)

    superkarma: 0 05.06.2007, 21:35:05
  4. avatar
    [2] Žábina [*]

    hezky napsané
    určitě váš počet ještě poroste...

    superkarma: 0 05.06.2007, 16:47:03
  5. avatar
    [1] wampiregirl [*]

    Super! Podle toho, jakým tempem se rozrůstáte, bych měla obavy z budoucnosti

    superkarma: 0 05.06.2007, 15:13:18

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Výzkum žena-in.cz – téma bolest, horečka a nachlazení
Trápí vás exém? Zapojte se do testování RadioXar

Náš tip

Doporučujeme