Rodina

Jak nám ujel trabant!

car

Tenkrát mi bylo asi pět let, takže si ten příběh moc nepamatuji, ale zkusím vám ho popsat tak, jak zůstal v paměti mé mamky…

Bylo léto, houby rostly jako po dešti, a tak se naše čtyřčlenná rodinka vydala do lesa. A protože hlavním úmyslem nebyla procházka, ale naplnění košíků houbičkami, využili jsme našeho tráboše a popojeli k lesu.

Auto zůstalo zaparkované na horizontu, na cestě, která byla hned u lesa. Tenkrát byly bráchovi asi tři roky, a protože nebyl zrovna drobeček, nechali ho naši v autě v dohledné vzdálenosti. O hledání hub nemohla být řeč, byla jich spousta, a tak jsme se zabrali do sbírání a pomalinku se vzdalovali od auta.

Máma nebyla nikdy žádný sportovec... To, co následovalo, by se dalo popsat jako její životní sportovní výkon v běhu na sto metrů s překážkami. Tráboš se totiž najednou pomalinku rozjel, a aniž by běžel motor, začal nabírat na svažující se cestě rychlost. To už máma letěla lesem jak o život. Nic ji nezastavilo.

Brácha byl na svůj věk poměrně šikovnej klučík, a tak představa, jak dokázal auto odbrzdit, nebyla zcela nereálná, když si tedy odmyslíme to, že byl pečlivě zakšírován v sedačce…

Když se máma přihnala k autu, zjistila, že v něm sedí táta, který na ni nevěřícně zíral z okna! Na to, aby mu dokázala říci, co si v tu chvíli myslela, neměla sílu, nemohla popadnout dech.

Příběh by se mohl zdát jako blbej aprílovej žertík, jenže to táta v úmyslu vůbec neměl. Když jsme se při sbírání hub začali příliš vzdalovat autu, řekl si, že s ním kousek popojede. Startovat nebyl důvod, cesta šla z kopce, stačilo odbrzdit. Netušil ale, že si máma vůbec v tom houbařském opojení nevšimne, že se vzdálil k autu.

Při vzpomínce na tuto historku se vždycky nejvíc baví táta. To, co viděl na vlastní oči, se prý nedá zopakovat, takhle rychle už mámu prý nikdo nikdy běžet neuvidí, o tom je přesvědčen!

No řekněte sami, představa, že se dítě řítí v autě z kopce dolů, by vybičovala k vrcholnému výkonu asi každého, ne?

   
01.04.2010 - Rodina - autor: Linda Wimmerová

Komentáře:

  1. [7] rendac [*]

    hezký tážitky Sml30

    superkarma: 0 15.12.2012, 13:51:16
  2. avatar
    [6] ToraToraTora [*]

    Dodnes mám trvale vrytý v mozku pach trabantu. Zvracela jsem na povel, jen, když se do toho sedlo a delší cesty jsem překonávala po předávkování Kinedrilem

    superkarma: 0 01.04.2010, 11:58:19
  3. [5] zázvor [*]

    mio — #4 Náhodou Trabi byl skvělý autíčko a nedám na něj dopustit-měli jsme ho vícero let.

    A k článku.Ten chlap musel být "VŮL NON PLUS ULTRA".Dokážu si představit jak bylo té mámě.

    superkarma: 0 01.04.2010, 11:35:57
  4. avatar
    [4] mio [*]

    Sml30My taky měli chvíli trabanta, když jsem byla malá, říkali jsme mu zuřící vysavač a já se vždy těšila, když jsem měla jet jiným autem, že pojedu AUTEM (náš trabant jsem totiž za auto nepovažovala)Sml30

    1. na komentář reaguje zázvor — #5
    superkarma: 0 01.04.2010, 10:40:43
  5. avatar
    [3] LudPa [*]

    Můj otec taky vytvořil světový rekord v běhu, když honil autobusSml23

    superkarma: 0 01.04.2010, 09:45:27
  6. avatar
    [2] enka1 [*]

    To by mě zřejmě k rychlejšímu pohybu taky donutiloSml24.

    superkarma: 0 01.04.2010, 07:13:10
  7. avatar
    [1] Věrulinka [*]

    Sml30  asi bych byla na mrtvici Sml30Sml79

    superkarma: 0 01.04.2010, 05:47:40

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa: Výživa v nemoci
Hledáme čtenářky, které rády čtou knihy
Anketní otázky pro čtenářky, které chtějí testovat Canesten Intim Gel
Anketa: Bolí vás záda?

Náš tip

Doporučujeme