Vztahy

Jak na ně?

Mám dlouholetou kamarádku. Známe se už od dětství, od té doby, co jsme se obě zamilovaly do Cafourka a zatímco jsme mu dávaly svačiny a psaly za něj úkoly, on si vybral Rafaelovou, která na něj plivala z okna a hulákala na něho „Cafourek-pinďourek“. Nechápaly jsme, co ho na ní zaujalo tak, že si jí nakonec vzal. Žádné „co se škádlívá, to se rádo mívá“ jako vysvětlení nestačilo. Přišly jsme na to, že to, co ho na a tak přitahovalo bylo, že jí musel neustále dobývat.

Na střední škole jsme se tedy z této chyby poučily a spolužákům jsme se posmívaly, nedaly jim opsat ani větu a na studentských večírcích jsme je okatě přehlížely. Výsledek? Nejenže jsme byly vyhlášeny jako největší fifleny roku, ale ještě jsme prý lesby! Vypozorovaly jsme, že nejoblíbenější jsou ty spolužačky, které, jak se říkalo „nedají jen tomu, kdo si neřekne“. Do toho se nám moc nechtělo, obzvláště proto, že jediný, kdo si nám dovolil „říct“ byl uhrovitý génius Sláma a to se nám jako schůdnější cesta jevilo být radši lesbami. Nicméně, něco jsme si z toho vzaly a následující léta prožily v opravdové sexuální smršti. Chodily jsme většinou s nejméně dvěma kluky najednou a cítily se jako opravdové královny. Selekcí času se stalo, že ti nejlepší se oženili a nám zůstali „ležáci“, s kterýma stejně nebyl možný hlubší vztah, než nějaký ten nárazový sex, čistě kvůli potřebě a někdy ani to ne. Přeci jen se nám ale oběma podařilo zakotvit v nějakých těch vážnějších vztazích a nějakou dobu jsme se neviděly.

Po letech jsme se sešly, obě po čerstvém rozchodu. Já jsem záhy po nastěhování mého přítele zjistila, že důležité je držet opratě pevně v rukou. Jakmile přítel něco provedl, udělala jsem pořádnou scénu. Měla jsem dva druhy. Jedna scéna byla plačtivá na téma „jak jsi mi to mohl udělat“, téma té druhé byly hrátky s kufrem plným jeho oblečení, postaveným za dveřmi se vzkazem „už tě nechci vidět!“. Jednou kufr zpoza dveří zmizel. Přítele jsem už neviděla, změnil bydliště i telefonní číslo. Od našeho společného přítele jsem se u skleničky dozvěděla, že po rozchodu se mnou se má jako znovuzrozený a pociťuje nesmírnou úlevu. A kamarádka? Zvolila variantu „jsem na světě jen pro tebe“. Její přítel jí tedy bral jako kterýkoliv jiný kus nábytku v jeho bytě, vylepšený schopností uvařit a uklidit. Když se ho po týdnu, co nebyl doma nesměle ptala kde byl, obořil se na ni, že jí do toho nic není. Po dalším čase jí řekl ať se nezlobí, že ji má pořád rád, ale že se musí vystěhovat, protože Magdu on opravdu miluje a chce s ní založit rodinu. Na sklínce se společným přítelem (ano, vždycky je tu nějaký „společný přítel“) se ptala, jak se s Magdou mají, aby věděla, kde asi tak mohla být její chyba. Dozvěděla se, že tvoří nejrozhádanější pár široko daleko, že nedokáží být bez hádky ani dvě hodiny. Přestala ztraceného vztahu litovat, protože trávit čas hádkami nepatřilo k jejímu vysněnému soužití.

Všechny svoje zkušenosti jsme probraly a zjistily, že ani teď, ve třiceti, pořád nevíme, jak na NĚ. Se zájmem ale pozorujeme manželství kamarádčiných rodičů. Žijí spolu přes třicet let v harmonickém manželství. Funguje to tak, že když otec chce, aby něco bylo tak a ne jinak, matka se nezačne hádat, že tak to rozhodně nepůjde. Ani beze zbytku nesplní jeho rozkaz. S úsměvem kývne a její řešení vždy tvoří kompromis, ke kterému by s manželem v hádce nikdy nedošla. Té malé změny oproti svému přání si otec málokdy všimne a když, ani to nekomentuje. Když potřebuje něco matka, nejdřív řekne otci že si s tím neví rady, ale on by to snad mohl zvládnout bez problémů. Otec se sebevědomě usměje a s výrazem spasitele jí „pomůže“ . Samozřejmě jí pomáhá s věcí, která je potřeba pro oba a mělo by to být samozřejmostí, ale matka říká, že to on vědět nepotřebuje. Že by byl klíč v tomhle?

Je snad starověká moudrost, že žena má být krkem, který hýbe hlavou, stokrát pravdivější, než si myslíme?

   
04.04.2003 - Láska a vztahy - autor: Michaela Veselá

Komentáře:

  1. avatar
    [32] emma [*]

    _Lucky: já jsem ještě schopná pochopit, že na některý věci holt člověk nemá vlohy (i já třeba - podle mojí matky - jsem hrozná bordelářka, ale mě ten "bordel" připadá jako útulno, některou špínu prostě nevidim, nebo mi nevadí), někomu nesednou speciální programy na počítači, někomu zase vaření. celkově ale asi záleží na inteligenci, kdo je chytrej, naučí se alespoň základy všeho. pak už je to o tom partnerovi, jaký má nároky. můj partner ode mě nechce abych rozpoznávala druhy motorek na sto honů, já zas od něj nepotřebuju, aby mi míchal barvy na malování nebo rozuměl funkci mozku. nejdůležitější je podle mě to, neshazovat nic, co je pro toho druhého DŮLEŽITÝ. ať se mi jezdění na motorce zdá jako sebevětší blbost, pro něj je to prostě SEN, který si ve 30 splnil . pak se prostě jen nervuješ jestli jsi to uvařil "přesně". buď má mít radost, že pro ni vaříš anebo ať si "přesně" vaří sama...
    Dášule: koukám, že máš celkem fajn muže, takže gratuluju!!

    superkarma: 0 07.04.2003, 14:25:11
  2. avatar
    [31] Dášule [*]

    Emmo, není to despota, naopak, dělá doma spoustu práce, pomáhá, když byly děti malé, chodil na paragraf. Pere, myje nádobí, vaří, když je to zapotřebí. Jde jen o to, že aby to dělal, tak jsem jej za všechno chválila. Kdybych mu třeba vynadala za to maso, tak by příště do obchodu nešel, melancholicky by se zasekl a nehnul by s ním pár volů.To pohlazení vycházelo právě z mé blbé představy, že by to měl pochopit sám. Pokud se týče videa, jedno si naprogramuju, ale to druhé je nové a už mi 2 x utekla Betty. Ale včera jsem se to naučila. A jinak, říct mu můžu, on to i slíbí, ale za chvíli zapomene.

    superkarma: 0 07.04.2003, 13:07:42
  3. avatar
    [29] _Lucky [*]

    Myslím, že je v téhle strategii kus pravdy. Nic se nemá přehánět, ale víme svoje. To, že jsme všichni rozumní a svéprávní, to ale platí na obě strany. Možná máte štěstí, ale ať dělám, jak dělám, stejně jsem větší , než moje a když třeba něco uvařím, tak to taky třeba není úplně "ono". Mně to nevadí, ale když něco chce "přesně", musí si holt říct a nebo přesvědčit, že je to opravdu potřeba. A to jsou věci, že mi z toho jde hlava kolem. Máte taky svoje mouchy. Neříkejte mi, Emmo, Medvede, že máte v tomhle směru stejné nároky. No, fandím Vám. Já se do pokouším dostat nějaké počítačové zručnosti a tady ještě nikdo strategii nevymyslel - prostě není bordel jako bordel.

    superkarma: 0 07.04.2003, 12:59:50
  4. avatar
    [28] emma [*]

    ježišmarjá, Dášule, je to snad nějaký paša nebo despota, že mu nemůžeš říct něco normálně? třeba, že chceš pohladit nebo jestli by ti nenaprogramoval video? a na druhou stranu, mě připadá úplně normální naučit se programovat video, když si chci něco nahrát, nevím, proč by to měl dělat jenom jeden z páru....

    superkarma: 0 07.04.2003, 11:42:49
  5. avatar
    [27] Dášule [*]

    Jsem 35 let vdaná a není to manželství nijak růžové. Pohádali jsme se naposled včera. Přesto musím říct, že nebýt Greyovy Venuše a Marsu /mám asi 5 dílů/ nebylo by se dohadovat s kým. Často, když si obě pohlaví myslíme, že to ten druhý dělá schválně, je to kvůli různým planetám původu. Dlouho jsem se snažila manžela přimět k pohlazení tím, že jsem to udělala první, až Grey mi vysvětlil, že muž to chápe jako zaslouženou pochvalu /i když nevím za co/. Od té doby si vezmu jeho ruku, pohladím se, on to pochopí a další pohlazení nebo mazlení přidá. Pokud se týče chválení, radím:chvalte i za to, za co máte chuť vynadat. Když mi manžel poprve donesl maso na řízky, musela jsem udělat guláš, ale pochválila jsem ho, že přinesl maso. Příště, když jsem ho koupila sama, jsem mu ho ukázala a přiznala, že to posledně za moc nestálo. Dnes nakoupí lépe než já.
    Chválení není nikdy dost. Ty ješity sice nikdy nenapadne, že si to nezasloužili, ale aspoň se pokusí znovu. Na praní platí systém - to je technika, já nejsem technický typ, já se v tom nevyznám. A opět chválit, jak je dokonalý, že já bych to určitě zvorala. Zatím to ale nezabírá u programování videa. Vzdala jsem to a naučila se sama. A to jsem ho tááááááááááák chválila.

    superkarma: 0 07.04.2003, 11:08:51
  6. avatar
    [26] Mandle [*]

    Nastesti mam doma , co to ma v hlave srovnane a bere me jako rovnocennou. Kdyz zacnu pobihat po byte a uklizet, vezme vysavac a pomuze mi. Sem tam i umyje nadobi, ale hlavne se vzdycky zepta, jestli potrebuju s necim pomoct. Nechapu, proc bychom mely sve chovani k muzum jakkoliv prizpusobovat...delaji to snad oni?

    superkarma: 0 07.04.2003, 08:25:40
  7. avatar
    [25] emma [*]

    jojo, koukám, že u vás se taky všechno točí hlavně kolem uklízení , u nás to taky tak bylo. když u mě přítel začal bydlet, bylo to takovéto "přece ho nebudu nutit, aby uklízel v mém bytě" a čekala jsem, že ho napadne mi pomoct. samozřejmě NENAPADLO! pak začal mít pocit, že když umyje nádobí, tak vlastně doma VŠECHNO DĚLÁ SÁM. pak jsem pochopila, že je to vlastně jen o tom, že vůbec neví, kolik práce všechno to vaření, uklízení, mytí nádobí, praní, žehlení, věšení prádla, venčení a krmení psa (atd atd ) obnáší. zhrozil se. ... a výsledek? našli jsme studentku, která k nám chodí jednou týdně uklidit za nevelký peníz (pokud ty peníze vyvažuju absencí dohadování, kdo má vyluxovat a že ta nevytřená podlaha je/není ještě dobrá, tak je to vlastně skoro zadarmo ). vždycky jsem se péčí o domácnost střašně nervovala, ale teď, když se mi prostě nechce vyprat, tak neperu. komu chybí čisté košile, ať si je vypere

    superkarma: 0 05.04.2003, 12:42:04
  8. avatar
    [24] clarCa [*]

    souhlasím s medvědem a ajajaj. Jsme především lidé a u nás taky funguje plnoprávnost a svéprávnost.
    Někdy se stane že muž neudělá věci úplně přesně tak, jak bych je udělala já, ale kvůli tomu mu přeci nebudu stát za zadkem a napomínat ho. Sorry, ale je snad svéprávnej natolik, aby si přečetl, že tohle je leštěnka na nábytek a tohle zase prášek do pračky, ne? Jen je nechte - a na konci je pochvalte!!!
    A pokud vyžadujete, aby vás chlapi chválili za domácí práce - jestlipak je vy chválíte za to, že vydělávají peníze, zajistili dovolenou, domluvili opravu auta, přišroubovali poličku, přitáhli těžký nákup??? A nemusí to být nějaké lezení do zadku a lhaní, ale prosté konstatování "to je fajn, že jsi koupil minerálky, aspoň jsem se s nima nemusela vláčet".

    superkarma: 0 05.04.2003, 02:13:57
  9. avatar
    [21] Křečkomyš [*]

    Já nevím. Došla jsem k závěru, že v oba jsme určitě z jiné planety, někteří jedinci však dokonce z jiné dimenze. S nimi nepohne vůbec nic, je to marné.

    superkarma: 0 04.04.2003, 21:05:55
  10. avatar
    [15] Petrana [*]

    medved: jo, jo, jo

    superkarma: 0 04.04.2003, 15:27:30
  11. avatar
    [12] Ivanka [*]

    aninas: knizku mam taky doma, ale jeste jsem nenasla cas si ji precist

    superkarma: 0 04.04.2003, 12:58:35
  12. avatar
    [11] Ivanka [*]

    medved: muzu jen prikyvnout

    superkarma: 0 04.04.2003, 12:57:37
  13. avatar
    [8] sarobrouk [*]

    JÁ JE ASI NIKDY NEPOCHOPÍM. ONI NÁS MAJÍ PROKOUKNUTÉ A OCHOČENÉ. Jak je jinak možné, že schálně pere tak, abych se rozčílila a víckrát ho nenutila chodit k pračce, pak to pověsí naruby, aby se mi to blbě skládalo nebo žehlilo. A když uklízí, tak k tomui pořebuje mou asistenci typu podej hadru, vymáchej ji, podrž toto. Já uklízím vždycky sama a jde to. Že on mi to dělá naschvál? Ale zatím jsem to nevzdala. Jen to nádobí po 3 dnech, kdy přesychá a zavazí na odkapávači naštvaně schovám, protože potřebuju umýt ten plný dřez špinavého, který tam za ty 3 dyna je. Tak co dělám špatně?

    superkarma: 0 04.04.2003, 10:52:44
  14. avatar
    [6] medved [*]

    jsem asi priserne naivni, ale ja si myslim, ze chlap i zenska jsou primarne rozumni LIDE
    trocha diplomacie neskodi, ale zase takove to zenske "politikareni" se mi nelibi
    mozna jsou dneska chlapi jini, ale ja u nas doma, ale i u jinych paru vidim, ze daleko vic funguje rovnopravnost a rozumna dohoda nez tomu byvalo zvykem driv, kdyz mi odejde partner tak bych se primarne zamyslela nad tim, zda Ja bych chtela zit s takovou osobou jako jsem ja sama...pokud by me nekdo delal kazdy druhy den plactive sceny nebo mi stavel kufr za dvere, tak bych taky brala roha a to dost rychle
    osobne si myslim, ze nejspolehlivejsi zabijak vztahu nejsou "velke" veci, ale tisic a jedna malickost...jako treba denni hudrovani na ponozky co jsou naruby
    aneb zahodme malichernost a titeractvi ve vztahu k partnerum i vsem ostatnim lidem a vsem se nam bude dychat o dost lip

    superkarma: 0 04.04.2003, 10:27:35
  15. avatar
    [4] mirrea [*]

    Míšo, na tvou poslední otázku odpovídám ANO, ANO, ANO. Ale hlavně nenápadně!

    superkarma: 0 04.04.2003, 08:37:39
  16. avatar
    [3] aninas [*]

    Knizku Muzi jsou z Marsu a zeny jsou z Venuse od Johna Graye mam doma a nejenom ze je to poucne, ale je to i zabavne cteni poutave napsane.
    Moc tezko se podle toho ridi, ale mnohe veci, ohledne panu tvorstva, to vysvetluje

    superkarma: 0 04.04.2003, 07:51:08

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Výzkum žena-in.cz – téma bolest, horečka a nachlazení
Trápí vás exém? Zapojte se do testování RadioXar

Náš tip

Doporučujeme