Řeknete si, tohle každý ví - ale kdo z nás to dodržuje? Raději do sebe cpeme zázračné přípravky z TV reklam či přírodní pomocníky, ale do práce hrdinně chodíme - přece něco vydržíme!

Důsledek? Asi přežijeme, ale s pocitem trápení a navíc nakazíme spoustu lidí okolo. A takhle vznikají epidemie - kdyby si každý hned při prvním kýchnutí zalezl domů, projevily by se max. v rámci rodiny. Když je nám ještě hůř, ba nejhůř, nakonec k tomu lékaři i zajdeme, necháme si předepsat nějaký dryák a dál machrujeme, jak jsme nepostradatelní a neporazitelní - nebo opravdu zalehneme. A pak je nám tak špatně, že je nám úplně jedno, co si kdo v práci pomyslí.

Ale to už je pozdě!

coldSamozřejmě že takhle jsem to praktikovala celých 40 let. Četla jsem ale, že právě v prvopočátečním stádiu virózy, kdy je nám „jenom“ zima či kýcháme, jsme nejvíce schopni nakazit bližního svého.

Jelikož už jsem pánem svého času, rozhodla jsem se ulehnout okamžitě

Zrušila 100 + 1 schůzek (nikdo neprotestoval) a vyplatilo se. Po třech dnech „termoléčby“ (teplo zevnitř i zvenčí) jsem vstala ráno docela zdravá. Přiznám, že své sehrálo i zděšení z následků mé poslední chřipky, kterou jsem doslova projezdila na kole a která mě stála dva měsíce neschopnosti a prášky od kardiologa (pro milovníky českého seriálu = podobnost čistě náhodná).

Jak se pokusit zabránit, abychom chřipku chytili?

Neprochladnout! Oblékat se podle teploměru, a ne ročního období (zvláště v poslední době) a nevšímat si kamarádek, které opovržlivě zírají na vaše rukavice či zimní kabát se slovy: Co budeš nosit v lednu? V lednu může být totiž 15 stupňů nad nulou, stejně tak jako v září 6. A navíc všechno, co nás na dané téma učili rodiče a je zase jejich rodiče, je špatně.

„Svlékni si uvnitř kabát, ať venku neprochladneš!“

Prochladneš ale uvnitř a ven půjdeš zmrzlá - tam se nezahřeješ. Takže - sundat si jej pouze tehdy, je-li nám uvnitř náležitě teplo. Naopak když člověk z prostředí, kde je mu až horko, půjde do zimy, promrzne daleko později (efekt sauny č. 1)

„Nechoď na ten balkon „nahá“, nastydneš!“

Nenastydneš za 2 minuty nahá na balkonu (efekt sauny č. 2), ale když vyrazíš „skoro nahá“ do větru-deště a budeš mít pocit chladu delší dobu. Ve stylu „pro krásu se musí trpět“ lítá po ulicích spousta zejména mladých dívek, které upřednostňují svou siluetu před nastydnutím. V dnešní době nechápu.

Je totiž tolik možností, jak vypadat dobře, a ještě se cítit v pohodlí a teploučku!

Péřové či oteplené bundy krásně přiléhající k tělu a nevážící ani třetinu toho, co flaušový kabát, a zejména móda šál, čepic, vlněných rukavic. A samozřejmě také vrstveného oblečení.

V minulém století to měli těžké

Těžké se nosily především pravé kožichy, které představovaly jedinou možnost, jak se opravdu teple obléci do mrazu. Prošívané bundy byly povoleny módním diktátem jen do hor. Pamatuju se, jak jsem trpěla v krásném pravém beranu - vážil asi 30 kg. Pamatuju se, jak mně foukalo pod flaušák, byť byl dlouhý, až se motal pod nohama.

Dnes si mohu vyrazit oblečená podle svého vkusu a současně teplomilnosti a užít si třeba Staromák o Vánocích, aniž bych nutně do sebe lila jeden svařák za druhým - ten si koupím už jen z tradice.

Vraťme se ale k mé třídenní superléčbě v posteli. Nejsem zas tak zodpovědná, jak se stavím. Ano, den čtvrtý jsem vyrazila do ulic zabalená do chlupaté šály a čepice - pohoda. Pátý den jsem šálu nechala doma (rolák přece při 6 stupních vystačí), foukalo... No a večer už jsem zase cítila krk...

Dnes do sebe liju svařenou medovinu doma místo na Staromáku a říkám si, proč jen jsem si tu „kočku“ na krk nevzala... mohla jsem dnes být jako rybička!

Reklama