Každý rok před Vánoci přemýšlíme, čím nejlépe potěšit své blízké. Mého bratra napadlo před několika lety něco hodně originálního. Přečtěte si, jak to dopadlo....

dárky

Nejtěžší je v naší rodině vymyslet dárek pro naši dnes již 80letou maminkou, která obvykle tvrdí, že nic nechce, a výdobytkům moderní techniky či kosmetiky se vyhýbá.

Asi měsíc před Vánoci mi bratr zavolal:

„Hele, stala se mi taková věc. Nechal jsem naší mámě přetočit na DVD ty staré osmičkové filmy, co schovává ve skříni a co jsme si vždycky pouštěli, ještě než se rozbila promítačka. Víš, ty, jak točil Tvůj otec na jejich dovolené a taky Tebe, když jsi byla malá. Chtěl jsem se na to podívat až s ní o Štědrý večer, ale dcera to video chtěla vidět hned. Ještě že tak! Představ si, že jsem nechal přetočit úplně jiné filmy! Já vůbec nevím, jak se do té skříně dostaly! Jsi tam Ty v nějakém westernu, ale hlavně nějaké neznámé malé dítě! Musíš se na to podívat, třeba přijdeš na to, kdo by to tak mohl být. Jsem z toho jelen a nebylo to zrovna levný - musím sehnat nový dárek...“

Chudák bratr! Tak moc se těšil, jak maminku překvapí, a pak tohle! Vysvětlení jsem měla. Ještě před svatbou jsme s mým ex a kamarády pro pobavení natočili na posázavské chatě krátkou westernovou grotesku. Půjčili jsme si od našich promítačku a film si pustili v ateliéru exmanželova otce. Ateliér byl vyplaven sousedem a exmanžel promítačku i se všemi filmy vrátil. Zřejmě tam omylem zamíchal nejen western, ale i film, na kterém točil svého syna Davida z prvního manželství.
A tak jsem řekla: „Víš co? Moji synci dají to video pod stromeček Davidovi - bude mít velkou radost - složíme se na něj všichni, protože i pro mě je to zajímavá vzpomínka.“

Video jsem si prohlédla, ocenila vtipnou a působivou hudbu, kterou k filmíkům profíci vybrali, a zaslzela, jaká jsem byla v mládí kočka. Rozmnožila jsem DVD pro sebe i své syny.

Nastal Štědrý večer, který jsem shodou náhod slavila společně nejen s oběma syny, ale i jejich otcem, mým exmanželem. Po večeři a rozbalení dárků jsme si DVD pustili. Po westernu se velmi krátce opravdu objevil David na sázavské chatě. A pak znovu, ale s úplně jinými lidmi. A tohle poslední video trvalo nejdéle.
Můj exmanžel najednou prohlásil:

„To jsem já!“
„No jo, ale kdo jsou ty dvě ženské tam?“ zeptala jsem se.
„To je přece moje máma a babička....“

Ztuhla jsem. Vždyť jsem je obě dobře znala, zvláště tchyni. Ale nepoznala! Obě zemřely už dávno. Černobílý film byl starý asi 50 let.

A tak originální dárek od mého bratra rozhodně nedostala naše maminka ani David, ale můj exmanžel - no a samozřejmě taky trošku já. Jednou jej pustíme vnoučatům, ti budou koukat, jak se svět mění. Dodnes však záhadou zůstává, kam se ztratily filmy, kde hlavní roli batolete hraju já a dvacetiletá maminka pózuje mému tatínkovi v Řecku.

Asi je vzala voda...

Reklama