Měla jsem za to, že veškerá poučení týkající se sexu jsem své dceři v průběhu let poskytla. Proto mne velmi vyděsilo, když jsem se dočetla, že se už i u českých -náctiletých rozmáhá praktikování orálního sexu. A že navíc věří, že je to naprosto bezpečné, dívky jsou vlastně stále pannami, bez rizika otěhotnění a nákazy. Je to pro ně něco stejného, jako je líbání, a někteří cynici tvrdí - jako podání ruky.

A přitom je zde riziko nákazy virem HIV, ale navíc žloutenkou, opary na rtech i na genitáliích, syfilidou a dalšími a dalšími strašnými nemocemi. A potom jsem si uvědomila, že vlastně nejde ani o to, abychom je zastrašovali tím, co se jim může stát. Hlavně dívky dospějí k sexu, ať orálnímu či jinému, protože neumí říci ne, přestože tuší, jaká rizika tu jsou. Udělají to, protože si myslí, že je to normální, mít sex ve 14, že to tak dělají všechny jejich kamarádky, protože jejich kluci naléhají a ony je nechtějí ztratit... Toto si uvědomili ve Velké Británii a zavedli tam program sexuální výchovy na školách, kde dospívající učili vyjednávat pomocí  hraní rolí se svými spolužáky. Učili je říkat ne, nejen v sexu, ale pokaždé, když na ně někdo manipulativně tlačí. Dále je seznámili s možnostmi, jak být intimní bez rizika otěhotnění, nákazy, ztráty sebeúcty... Program se ukázal jako úspěšný, počet těhotenství mezi nezletilými dívkami  ve Velké Británii,  kde jejich počet je nevyšší v Evropě, klesl zhruba o 9 % (porovnáno období roku 1998 a 2001), což znamená, že bylo zabráněno 8.000 nechtěným těhotenstvím.

Ale protože moje dcera tuto výchovu ve škole nemá, tak to zbývá nyní na mne. Takže se na to pilně připravuji a hledám návody. Tak například v knize Jak mluvit, aby nás teenageři poslouchali, jak naslouchat, aby nám teenageři důvěřovali (Adele Faber, Elaine Mazlish, nakladatelství Computer Press, a.s., Brno 2007) mi  doporučují, abych místo jednoho svízelného, někdy trapného „velkého rozhovoru“, připravovala „malé rozhovory“,  tzv. poučující reakce, spojené například se sledováním filmu, článkem, kde jen tak budu nadhazovat otázky. Jako například: „Zdála se ti ta poslední scéna realistická? Vlezli by dva teenageři rovnou do postele, i když se sotva poznali?“


Jak s Vámi mluvili Vaši rodiče o sexu? A jak jste na tom vy, ostatní rodiče? Myslíte si, že skutečně naši teenageři potřebují naučit říkat ne? Nebo potřebují znát více o sexu?

Soutěž balzám 3

 

Reklama