Reklama

love

Možná víte z vlastní zkušenosti, že když se dívka v pubertálním věku nudí, je zle. Když ale zůstanou samy doma hned tři takové...

K létu každého správného teenagera neodmyslitelně patří nějaká ta prázdninová láska. Snad každá z nás si během školních let přála zažít alespoň krátký letní románek. Jenže když láska nepřichází, je třeba jí pomoci.

Je to už spoustu let, co jsme se rozhodly probádat rozsáhlé možnosti naší zaprášené půdy. Netrvalo dlouho a vydala jedno z mnoha svých tajemství. Vedle komína za starým šicím strojem ležel zažloutlý magicky vyhlížející papír. „Ty jo, ségra, ňáký vůdů,“ vyhrkla jsem a stírala z papíru prach.

„Ještě horší. Nápoj lásky!“ zvolala, zatímco se mi dívala přes rameno a četla názvy tajemných ingrediencí. „Prej když to vypijem, každej si nás všimne a budeme pro všechny okolo děsně neodolatelný.“ „No jo, to ale v praxi znamená, že nesmíme potkat starýho Mrázka odvedle,“ podotkla nejstarší. Mrázek byl široko daleko znám pro své oplzlé poznámky na ženy a dívky všeho druhu.

Naneštěstí pro ty, kteří nás ten den potkali, stálo nedaleko jedno staré bylinářství, kde, světe, div se, měli všechny tyto nám neznámé přísady, z nichž si dnes pamatuju jenom šalvěj a kůru nějakého exotického stromu. Dle čarodějného receptu jsme to všechno daly vařit do jednoho hrnce. Zanedlouho se podivný puch rozlil nejen celým domem, ale šířil se otevřenými okny dál ulicí. „Co když na nás za ten smrad vyletí sousedi?“ strachovala jsem se. „No co? Se jich zeptáš, jestli nikdy nevařili eintopf, že se tak diví.“
„A co když na nás zavolaj policajty, že tu vaříme drogy nebo kdoví co?“
„Tak to budeš muset vypít dřív, než jim otevřeš. Pak už to vokecáš.“

Po hodině strachování bylo vše připraveno a dle návodu rozděleno na přesné dávky. „Se mnou to asi nic nedělá. Jdu vyzkoušet, jestli to funguje,“ prohlásila jedna z mých sestřiček, když z okna zahlédla svou budoucí oběť. Popadla poloprázdný koš se smetím a šla svádět jeho i ostatní kolemjdoucí.

„Nic. Ani okem o mě nezavadil, buran jeden!“ Usoudila, že asi potřebujeme trochu silnější dávku čarodějného nálevu. „Já mám pocit, že to pořád nezabírá,“ povzdechla. O půl hodiny později mezi jednotlivými záchvaty smíchu z plných plic oznamovala světu, že miluje všechny a všechno, a tanečními kreacemi, které by mohl i nebožtík Michael Jackson závidět, uhýbala duhovým motýlům velikosti rogala.

Tehdy dostala jeden z nejhorších nápadů svého života. „Půjdeme ven někoho sbalit.“ A já dostala nápad ještě horší - souhlasila jsem. Třetí z nás zůstala doma a sázela na telepatické vlny s tím, že pro ni si její vyvolený přijde do obýváku k televizi.

Den byl vskutku plodný na špatné nápady, možná proto jsem ještě před cestou za nápadníky pojala přesvědčení, že té hořké chuti na jazyku, hřebíků v hlavě a pocitu, že mi země ujíždí pod nohama, se zbavím vodou. „Jsme toho vypily moc, tak se to musí nějak naředit,“ vysvětlovala jsem své počínání, načež jsem do sebe vyklopila zhruba litr minerálky.

Není žádný pochyb o tom, že na nás spočinul pohled snad každého kolemjdoucího. Ovšem s tou přitažlivostí to zřejmě bude na štíru. Ségra už sice přestala milovat alespoň mě, ale náletů motýlů podobných pterodaktylu se zřejmě nezbavila. U mě se ředění vodou setkalo s úspěchem, leč byla jsem nucena absolvovat zbytek cesty se zkříženýma nohama, mokré kalhoty totiž na rozdíl od mokrého trička sexy nejsou.

Domů jsme se vracely poněkud vystřízlivělé z toho láskyplného opojení. „K zemi, Mrázek!“ zavelela sestra, když zpozorovala souseda na chodbě v přízemí. „Děvčata, já vás tak miluju,"“ zvolal směrem k nám, skácel se k zemi a po čtyřech odešel do svého bytu. Začaly jsme tušit něco špatného...

Doma jsme místo vypáčených dveří našli jenom rodiče, kteří se vrátili z návštěvy svých přátel. „A nebyl tu Mrázek?“ rýpla jsem si v domnění, že nikdo z nich to nepochopí. „Jo, chtěl něco na kocovinu, ale byl tady jenom nějakej bylinkovej čaj. Ten mu neublíží...“

Zkoušela jste někdy nápoj lásky? Zabral?