Reklama

Znáte to, dodržely jste známou pověru, že se dítěti nesmí stříhat do jednoho roku vlásky, popřípadě vaše dítko, až do této doby, žádné vlásky nemělo a najednou už ta malá košatá hlavička potřebuje stříhat.

Náš drobek měl do roku a půl vlásky jen jako chmýří, které nerostly, a tak nebylo potřeba řešit jejich střih. Netrvalo však dlouho a začaly mu padat do očí, všelijak se mu kroutily a my jsme poprvé sáhli po nůžkách. Drobek řval jako tur, šil sebou tak, že jsem ofinku stále zarovnávala a zarovnávala, až ji měl tak kraťounkou, že už nebylo co zarovnávat, a ostatní vlásky vypadaly, jakoby nám spadl pod kombajn. Samý zub a nerovnost, a tak nás poprvé napadlo navštívit kadeřnici.

Co na to odborníci?

- o návštěvě kadeřníka by měli rodiče začít uvažovat ve chvíli, kdy se dítě začíná při stříhání doma zajímat o to, co se mu děje nad hlavou, co mu to tam cvaká, a nejvíc ze všeho touží si to všechno vyzkoušet.

- to, co je pro maminky oázou klidu a místo pro regeneraci sil, je pro dítě velkou neznámou s hlučícími fény, spoustou zrcadel, cvakajícími nůžkami, hrozivě vypadajícími holícími strojky, odpornými gumovými pláštěnkami ... a jako bonus je tu ještě spousta žen s nejroztodivnějšími věcmi a udělátky na hlavách.

- dobře vybírejte, protože ne ve všech salonech či holičstvích jsou na návštěvu malých dětí připraveni a dostatečně vybaveni

- pokud už se nám podaří dítko dostat až ke zvolené kadeřnici a vzbudit jeho zájem, je velkou chybou ho nutit. Necháme-li ho ostříhat plačícího a vzpouzejícího, na další návštěvu se dozajista nepohrne. Správná kadeřnice by takto se bránící dítko neostříhala.

Tak jsme začali přemýšlet a vybírat, leč bydlíme na docela malém městě, a doby, kdy tu bylo holičství výhradně pro pány a děti, jsou dávno pryč. Tam, kam jsem léta chodila já, se na malého nezbedu, který během několika málo minut prozkoumal všechny lahvičky, fény a hřebeny, dívali jako na exota, co právě přiletěl z Marsu, takže jsme se raději rozloučili a hledali dál, dokud jsme nenašli.

Vyzbrojeni radami odborníků a celkem spokojeni s výběrem, jsme vyrazili na zkušenou. Nejprve se posadil do otočné židle tatínek a nechal se demonstrativně ostříhat. Ovšem drobek se více staral o hračky zaparkované pod židlí, které vytahal ven, a celkem spokojeně si s nimi hrál. Ve chvíli, kdy jsme ho usadili do křesla, však začal řev, který byl k neutišení… No, nebudu to protahovat – odcházeli jsme poprvé i podesáté z kadeřnictví bez jediného zkráceného vlásku.

Dodnes se nám ho nepodařilo přesvědčit, a i když jdeme jen kolem, ztropí preventivně scénu, aby nás snad ani nenapadlo tam zatočit. A tak s železnou pravidelností sahám po nůžkách já a za příšerného řevu, kdy jen doufám, že na nás sousedi nepošlou pracovnice sociálního úřadu, se pouštím do hodinové bitvy o každičký pramínek vlasů a zarovnávám a zarovnávám…

Tak ani vy nezoufejte, pokud se vám nedaří skamarádit svého mrňouse s kadeřnicí, a vězte, že z toho vyrostou. Alespoň já v to pevně doufám….