Reklama

 

 

Někdy v polovině 80. let jsme měli malé děti a snažili jsme se vytvořit nádherné Vánoce – naše první samostatné. Do té doby jsme bydleli s rodiči. Já pekla, gruntovat se nemuselo, vždyť jsme v listopadu byteček jakž takž upravili, společně jsme chystali dárečky pro děti a manžel měl za úkol sehnat stromeček. Měl to domluvené s kamarádem. Několikrát jsem se ptala, kdy stromeček přinese, pořád byl čas. Den před Štědrým dnem pro něj konečně šel a kamarád mu sdělil, že mu někdo ukradl ze dvora jeho i náš stromeček. Co teď ? Muž objel okolní města – stromek nedovezl. Došlo na nouzové varianty. Děti zavezem k našim a půjdem na stromeček do lesa. Znám okolní lesy jak svoje boty, vím, kde rostou borovičky.

Výprava do lesa lesa probíhala způsobem: Kde máš ty malé stromky? – Ještě kousek, ale už tam budeme. Byli jsme, nějak mi nedošlo, že zatímco já měla pár let jiné starosti, tak borky vesele košatěly a nyní měly výšku 5–6 metrů a pilečkou, kterou jsme měli s sebou, bychom je stínali tak do Štědrého večera. Vydáme se tedy na opačnou stranu katastru – pro smrček.

Přešli jsme pár kilometrů – jindy by to byla hezká procházka, ale my jsme museli mít pořád zraky upřené k obloze, jak jsme přehlíželi ty obří velikány, které nám určitě štědrovečerní společnost dělat nemohly. Malé prostě nikde nebyly. Při přelézání strže za nastalého soumraku manžel zakopl a místo útlého kmínku si nařízl tou pilečkou, co vypadala k ničemu, vlastní nohu. Tři čísla do hloubky a deset našíř. Následoval rychlý návrat domů a odjezd na pohotovost. Doktorovi jsme nemuseli moc vysvětlovat, jak úraz vnikl. O Vánocích prý mají kuriozity často. Manžel měl 10 stehů a návdavkem tetanovku. Cestou domů se mi honily hlavou myšlenky, že už jsem na to shánění stromku zůstala sama a že jsem asi v koncích.

Ovšem jaké bylo moje překvapení, když při příchodu ke dveřím nás vítal krásný třímetrový smrk. Že by Ježíšek? Jak jsem se ráno dozvěděla, byl to můj strýček, který se od našich dozvěděl, co se stalo, a měl kamaráda lesáka. Vánoce byly zachráněné.
reditelka


Milá reditelko,
to není špatné mít za Ježíška strýčka. :-))
A my si zahrajeme na druhého a za hezký příběh posíláme 500 bodů.