Reklama

Jednoho dne loňského roku se nám za dlouhých zimních večerů zachtělo osvěžujícího mochita. I dospěli jsme k závěru, že by vůbec nebylo špatné vypěstovat si na něj pořádnou porci máty. Kamarádka pravda má na balkoně slušnou bylinkovou zahrádku, ale přece jen, na partičku mochita chtivých jedinců by to nestačilo. A tenkrát mne napadla spásná myšlenka - máma nebydlí daleko, má domek a zahrádka za ním je taková nevyužitá, samý plevel...

 

 

 

 

Velká bylinkářská výprava
Navrhla jsem tedy máti, že bychom na jaře dorazili s brigádnickou četou, přeorali kousek divočiny mezi přestárlými třešněmi a zasadili nějaké ty bylinky. A když už, tak to vezmeme z gruntu - pohnojíme i bývalé zeleninové záhonky a zasadíme do nich nějaké ty poživatiny... Máma souhlasila, a tak zbývalo jen vybrat datum. Zkušená bylinkářka kamarádka určila začátek dubna, slovo dalo slovo a velký bylinková výprava se mohla konat.

První neúspěch
Nakoupili jsme leccos. Semínka i sazeničky, bylinky nejroztodivnějších názvů, bazalku nejméně tří druhů, oregano, libeček, meduňku, ale také dýně - ty prý vyrostou všude - mrkev, ředkvičky, petržel a vůbec co nám přišlo pod ruku. A vyrazili jsme. A hned na místě jsme zjistili, že to nejdůležitější - mátu - jaksi nikdo nekoupil. Nezbylo nám, než dohodnout, že mátě necháme na záhonku kousek místa a vysadíme ji někdy jindy. Drobný neúspěch v plánování nás ovšem neodradil, a tak jsme se chopili rýčů a rýčků a pustili se do práce.

Krásné záhonky
Byl to úmorný den. Tráva prorostla zem do hloubky více než deseti centimetrů, v hlíně se skrývaly různé podivné poklady, jako například několikametrový igelit, roky nepoužívané nástroje se lámaly a na dlaních neuvyklých manuální práci naskakovaly puchýře. Ale nakonec jsme byli spokojeni - měli jsme tři úžasné záhonky, odplevelené horkou vodou, pohnojené hnojem od vstřícného souseda, rozdělené cestičkami z kůry, plné pěkně kyproučké hlíny a připravené přijmout do své náruče bylinky...

Dokonáno jest
A tak jsme seli a sázeli, ohýbali kolena a hrbili záda, na slunci z nás pot jenom tekl, klouby úpěly, ale nakonec k nám vzhlížely úhledné řádky se semínky v patřičné hloubce a spokojeně se zelenající sazeničky. Špinaví, bolaví a vyčerpaní jsme usedli k pozdní večeři. Druhého dne jsme se ještě s uspokojením pokochali pohledem na vykonané dílo o odjeli zpět do Prahy, plni naděje, že brzy, už brzy budeme mít plnou náruč bylinek.

Za dva dny začalo sněžit.

Z bylinek nakonec nevyrostlo skoro nic, ani pověstná plevelní meduňka se neujala, natož pak bazalka nebo oregano, oslavované dýně nevystrčily zpod hlíny ani lísteček, zato tráva, přes úmorné odplevelování hlíny horkou vodou, brzy uchvátila zpět ten kousek divočiny, který jsme jí s takovou snahou vyrvali. Naše pionýrské úsilí zkrátka selhalo. Tak jsme zahrádku ponechali nevděčné džungli a divé zvěři a nové bylinky vysadili do truhlíků za okny. Rostly krásně...

Zkoušela jste někdy sázet bylinky? Nebo něco jiného?
Jak se Vám dařilo? Vyrostlo Vám, co jste chtěla?
Pěstujete něco? V bytě, na balkoně, na zahrádce?
Znáte nějaké „pěstitelské" triky?
Daří se u Vás rostlinkám?
Nebo vypěstujete leda tak plíseň na čaji?

Pochlubte se se svými pěstitelskými úspěchy, postěžujte si na neúspěchy a pošlete fotky na redakce@zena-in.cz! Za nejlepší příspěvek Vás odměna nemine!