.

Jak jsme s dcerou naposledy navštívily lékaře

Vztahy

Jak jsme s dcerou naposledy navštívily lékaře

Nedá mi to a musím vás ještě jednou unavovat svou historkou o mé nezbedné dvouleté dceři. Předesílám, že jestliže alespoň v jedné reakci bude zmíněno, že to znáte a že jsou mé historky o chování našeho zlatíčka normální, velmi mne to posílí.

Měly jsme zkrátka špatný den. Od rána byla dcerka jak z divokých vajec a já už ve dvě hodiny odpoledne věděla, že je zle. Kdo ví, jak by vše dopadlo nebýt mého zlatého manžela, který se vrátil dřív z práce. Uklidnil mne a vzal dceru ven. Vrátil se sice lehce nazelenalý, ale to už jsem já stihla načerpat nové síly, a tak jsem štafetu převzala.
Když dcera v půl jedenácté usnula, zdál se mi svět zase o poznání hezčí. „Zítra musím vydržet a nesmí mi rupnout nervy“, říkala jsem si a v duchu kula plány na příští den. Věděla jsem, že tentokrát manžel nepřijde dřív a já si musím pomoci sama.

Připravila jsem tedy program, protože dcera zlobí nejvíce, když se nudí. Odložila jsem všechny domácí práce, z posledních sil ještě uvařila oběd na zítra a šla spát.
Vzbudila se brzy, ale já se nenechala zaskočit. Snídaně, vyčistit zuby a hurá ven. V batohu lopatky, kyblíky, balon, pití….Vždyť to znáte – nutná výbava na delší procházku. Dcera si ještě vybrala kočárek s panenkou a už jsme si to hrnuly ven.

Na písku jsme vydržely až do příchodu maminky, která neměla ani špetku porozumění pro čipernost mé dcery. Nechápala, jak může rozbíjet všechny bábovky a jakmile dcerka začala plácat její ratolest do hlavy, výchovně jsem zasáhla, ale potom rychle pryč. Drncaly jsme si to s kočárkem a s batohem na procházku. Procházely jsme kolem místní polikliniky, a tak mne napadlo, že bych se mohla objednat u kožní lékařky.

„To snad zvládneme“, říkala jsem si a vyjely jsme do druhého patra. Zaklepala jsem na příslušné dveře a za halekání mé dcery jsem sestře vysvětlila, že bych se ráda objednala na odstranění bradavic. „Ale to se posaďte, my se na vás podíváme“, řekla sestra a já jsem něco zakoktala, ale již směrem k zavřeným dveřím.
Trochu mne polila hrůza, ale propásněte takovou šanci. Zcela bez čekání navštívit doktora, ke kterému se chystáte už několik měsíců!

Dobu čekání jsem vyplnila vysvětlováním, že jdeme k paní doktorce, že si s ní budu chvíli povídat a že je potřeba, aby byla malinkou chviličku zticha a hodná. Rozuměla mi a říkala „ano, ano, maminto, slibuju“.

To jsem ale nevěděla, že kožní ordinace je o trochu víc plná nástrah, než ordinace např. praktického lékaře. Zde se zřejmě provádějí i menší zákroky, a tak všude kolem po různých stolečkách byli lékařské nástroje. „Dceru si vezměte na klín a posaďte se“, nakázala paní doktorka.

Sedly jsme si a mé zlatíčko si chtělo s námi také povídat. S vyrážejícím potem na čele jsem sdělila, o co mi jde. Paní doktorka se i přes hlahol dcerky jala vysvětlovat cosi o nezhoubnosti bradavic a já se snažila jen nasadit výraz, jako že vše vnímám a rozumím. Soustředila jsem se ale úplně na hopsající dcerku na klíně. Začala se svíjet a že chce dolů. Když už to jinak nešlo, věděla jsem, že by začala křičet, tak jsem ji propustila. A ona hned k těm vydesinfikovaným a nebezpečným nástrojů. „Tu dceru si vezměte na klín, tady se nesmí běhat“ vyřkla komisní lékařka a mluvila, snad o bradavicích (?), dál.

Potila jsem se už jak po hodině aerobicu a přemýšlela, co teď. Dcera samozřejmě mých pokynů vůbec nedbala a já věděla, že v této chvíli by plácnutí na zadek nevyřešilo nic. Začala by ječet tak, že už bych v žádném případě nemohla předstírat, že paní doktorku poslouchám a slyším. V poslední chvíli mne napadlo, že ji posadím samotnou na židli a když přispěchala sestra s obrázkem, vydržely jsme poslední minutu bez větších trablů.

„Takže si zavolejte koncem srpna, popřemýšlejte a potom se dohodneme na tom zákroku.“
„Ano, jistě, děkuji vám za trpělivost, já si zavolám a mějte se hezky“,
zamumlala jsem, popadla dceru za ruku a doslova jsme vypadly ven. Po vydechnutí jsem ještě měla výchovný monolog, kde jsem dceři sdělovala, že moc zlobila a ty, ty, ty a tak dále.

Klopýtaly jsme domů, bylo hrozné dusno a cesta vedla do kopce. Ke konci nezbývalo, než vzít dceru do jedné ruky a kočárek do druhé. Batoh na zádech.. V pohybu mne udržovala jen myšlenka, že oběd je připraven a dcera při troše štěstí usne.

Usnula a já taky. Byla jsem úplně zničená. Z přednášky paní doktorky nevím zhola nic.
Vím jen, že jsem něco takového praktikovala naposledy. Příště již nebudu riskovat a ke svému doktorovi s dcerou již nikdy nepůjdu.

Ale co budeme dělat zítra? Nevzdávám se a vymýšlím programy a nosím plné batohy. Nemáte tedy nějaký recept či návod jak si udržet zdravý rozum při výchově dvouletého dítěte, které má přebytek energie? Uvítám každou radu……….  

          
   
29.07.2003 - Láska a vztahy - autor: Jindřiška Kleknerová

Komentáře:

  1. avatar
    [28] paníliška [*]

    Zdenča: Manžela jsi poslala pro Tvou injekci?

    superkarma: 0 29.07.2008, 12:44:11
  2. [27] Zdenča [*]

    Vím přesně jak jste se cítila.Já jsem jednou skoro utejla z ordinace.Můj syn byl malý asi čtyři roky(dnes má 40)tak jsem musela na kontrolu,museli mu píchnout nějakou injekci.Sestřičce se ale ucpala jehla a musela opakovat píchanec a ona se ucpala podruhé.Můj syn na ni začal ječet,co děláš ty náno.Byla jsem rudá na celém těle a chtělo se mi brečet.Ukončil to pan doktor,který řekl sestře -ten kluk má pravdu.Podruhé jsem již posílala manžela.Takže vidíte po letech se směji,ale tehdy mi do smíchu nebylo.

    superkarma: 0 29.07.2008, 08:26:41
  3. avatar
    [26] Ťapina [*]

    Jo, dítko je sázka do loterie. Můžete se přetrhnout s výchovou a ono to stejně nebude podle vašich představ

    superkarma: 0 01.12.2003, 12:24:01
  4. avatar
    [23] aninas [*]

    tomas.:

    superkarma: 0 30.07.2003, 08:17:24
  5. avatar
    [22] zn0uz4 [*]

    chicht :) naprosto nejuzastnejsi je otazka "proc". Tedy, ono je to zaroven i odpoved, to vidim doma, a drzi ho to vcelku uz docela dlouho - na neco se zepta, a nasleduje "A proc musi?", a je to. Nacez dalsiho x nespecifikovaneho casu slouzi jako odpovednik na "procotazky", ale docela zabava :)

    Jinak ruzne kosticky atd... super vec, myslim, ze zabavit dite se da milionem zpusobu, to ovsem nesmi mit prednost ten kybl s hadrem, popr. prachovka :(((

    jinak ad kresleni - docela super vec jsou barvy na telo, staci prosteradlo na zem, a je o zabavu na dlouho postarano - da se to pak vcelku dobre umyt - pokud to neni zaschle x hodin, a je s tim i docela legrace :)

    Ja jsem jeste Kubovi koupil sadrove figurky - muze si je sam odlevat a hlavne barvit, coz musim uznat, vzhledem k jeho veku, se mu dari naramne. ;)

    superkarma: 0 29.07.2003, 23:36:38
  6. avatar
    [21] piškotek [*]

    Tak to musim zatukat naš syn je klidný.
    Program nemám zvládám ho. Ale kamarádka mi psala, že chodí s dcerkou do dětského centra, tam je program připravený. Potom chodí teda v zimě do bazénu na plavání dětí.
    Teď je nejlepší na písku. A pokud rozbíjí bábovičky to se dá ještě přejít, ale s tím plácáním lopatkou po hlavě to je horší.Takové věci se u nás řeší rychle a účelně. Nejlépe zabírá pořádně plácnout přes ruku.No a v poslední době syna upozornim, že jestli bude děti zlobit tak jdem domů a to zabralo, šli jsme 3x zasebou domů (s šíleným řevem) a je klid.
    Hlavně se musí trest dodržet a měl by být přiměřený. (To jen kdyby chtěli ulítnout nervy.)

    superkarma: 0 29.07.2003, 19:09:07
  7. avatar
    [20] mirrea [*]

    mělo být samozřejmě neboj

    superkarma: 0 29.07.2003, 18:33:56
  8. avatar
    [19] mirrea [*]

    gryzli: blahopřeju a nebo, jsou i hodné děti - to je vzkaz i pro Tomáše

    superkarma: 0 29.07.2003, 18:33:25
  9. avatar
    [15] Landriel [*]

    gryzli: blahopřeju

    superkarma: 0 29.07.2003, 15:12:45
  10. avatar
    [14] emma [*]

    gryzli: gratuluji!!

    superkarma: 0 29.07.2003, 14:21:58
  11. avatar
    [9] Peťula [*]

    Běhání po doktorech je s naší 2,5letou beruškou vcelku v pohodě, jen náš neurolog nám posledně vynadal, že mu malá drobí po ordinaci a kdo to má uklízet (čekali jsme předtím hodinu v čekárně, pak ji půl hodiny vyšetřoval - stylem jdi po špičkách, po patách, drápal ji do chodidla tím svým kladívkem apod. Malá už byla hladová, tak jsem ji dala rohlík, než pan doktor naťuká zprávu. Ten jeho přístup mě fakt dostal.

    superkarma: 0 29.07.2003, 11:51:19
  12. avatar
    [6] koule [*]

    Jindriska ja mam tohle ve dvojim vydani. Starsi budou ted 4 roky a mladsimu je rok. Takze musim vymyslet program, aby to zaujalo oba dva. Ted mame nejradis piskoviste a mistni ZOO. A taky plavco, tam deti vydrzi byt hodny cely den.
    Vcera jsme zrovna byli v ZOO a jeli jsme po dlouhe dobe masinkou, no pekna ostuda, malymu se to vubec nelibilo a tak se projevoval tim, ze tam nahlas kricel a mluvil. Vyslechla jsem si od jedne pani a jeji holcicky recicky. Ale co, nakonec to zachranili lentylky.
    A kdyz je osklivo - stavime, kreslime, minule kreslil uz i maly. Sundam ubrus a kresli se. Mala v tuhle dobu uz kreslila s temperama, fixama a pastelkou. Ted radi kresli prstovymi barvami ( s tima kresli i maly ). Domov vypada, obcas jako by vybuchla atomovka.
    Ale nekdy to nevydrzim. Zrovna vcera me nasel manzel sedet na gauci, vycerpanou, div jsem se dokazala jeste pohnout.
    A co se tyce doktoru, z toho si hlavu nelamej, taky vsude mame ostudu, kam jeste muzem je pediatr a muj gynekolog, ktery uz na tohle mysli a sestricky maji v ordinaci bedinku hracek a detatko pohlidaji, kdyz jde mamca na kontrolu

    superkarma: 0 29.07.2003, 09:04:43
  13. avatar
    [5] Landriel [*]

    Taky mám takové dítě a vždycky se děsím, když mám jít někam ke svému doktorovi. Na to kožní se chystám už půl roku se stejným problémem. Posledně jsem takhle absolvovala vyšetření na gyndě - leže na koze a dítě posazené na břiše, spíš na prsou.
    Taky mě točí takoví doktoři, kteří jsou přesvědčení, že ji mám zvládnout a zpacifikovat, i když ona se rve o život, třeba na rentgenu hlavičky je potřeba sevřít hlavičku dítěte takovými dvěma polštářky, no úžasné, kdo nezkusil, neocení.

    superkarma: 0 29.07.2003, 08:54:10
  14. avatar
    [3] aninas [*]

    Tohle je to nase "zvire".
    Jindrisko, preju hodne pevnych nervu.
    Jo a tim, ze z toho piskoviste odejdes, kdyz machne nekoho po hlave, tak to take neni dobre. Zkus ji machnout taky, jestli se ji to bude libit Samozrejme opatrne, spise naznakove. A kdyz se ji to libit nebude, tak muzes rict at to teda nedela jinym detem, ze jim se to take nelibi.

    superkarma: 0 29.07.2003, 07:40:40
  15. avatar
    [2] aninas [*]

    a jak jsem to odeslala, tak uz jsem prihlasena

    superkarma: 0 29.07.2003, 07:37:00

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Výzkum žena-in.cz – téma bolest, horečka a nachlazení
Trápí vás exém? Zapojte se do testování RadioXar

Náš tip

Doporučujeme