Reklama

Mají ji i ve vedlejší obci a to se zdaleka nemohou pochlubit tolika pamětihodnostmi, kolik jich je v Nových Mitrovicích. Vydali jsme se po jejich stopách, abychom vytipovali jednotlivá zastavení budoucí naučné stezky.

Berte to jen jako hru. Vytvořit naučnou stezku (ač se to nezdá) stojí spoustu peněz a málokterá obec jich má nazbyt. Ale přesto, kdybychom ji (čistě hypoteticky) chtěli zmapovat a nalákat turisty, určitě by se našlo pár pozoruhodných míst, která stojí za vidění.

Kde začít?

U nejstaršího stavení, které ještě do nedávna sloužilo jako fara, ale kdysi se tady uprostřed lesů proháněli vlci, a paní hraběnka (Anna Polyxena) je prý střílela z oken dřevěného loveckého zámečku. Asi je to jen pověst, ale krásná.

Obdivuhodným (i když lehce chátrající) barokním kostelem Jana Nepomuckého, jehož dominantní baňatou kopuli vidíte už zdáli? S největší pravděpodobností je dílem slavného stavitele Santiniho

Nebo rodným domkem autora Rukopisu Zelenohorského Josefa Lindy?

V době největší slávy tu bývaly hutě (odtud první název osady) a v okolí obce doly na železnou rudu a dokonce i na stříbro. Z té doby pochází několik dochovaných dělnických domků.

Důl byl zasypán, ale nám to nedá spát a stále hledáme vstup do štoly. Místo jako z Erbenových poběstí.

Po zrušení hutí (2.polovina19.stol) zde byla založena sklárna, která svého času dosáhla věhlasu a Novomitrovické sklo se vyváželo do celé Evropy. Pokud vás zajímá, jaké skvosty se zde vyráběly, klikněte na tento článek ZDE

Z původní sklárny, (zrušena před 2.sv.válkou) zbyl jen vysoký komín, který je nepřehlédnutelnou dominantou. Škoda, že se na něm neuhnízdili čápi.

Neméně zajímavé jsou i dvě stavby, které jako by vůbec nepatřily do české krajiny. Obě souvisí s místním rybníkářstvím. Když spatříte první znich, jakobyste se ocitli ve staré Anglii. Patrovému domku z neomítnutých cihel se říká „rakárna“. V potoce, který ústí do blízkého rybníka zvaného „Kolařík“ se chovali raci.

Druhý dům, prapodivný patrový slepenec pod rybníkem Dožín místní nazývají „Výrovnou“, proč, to se mi nepodařilo vypátrat. Snad podle věže, ale jinak nemá s výry nic společného. Spíš by se mohla jmenovat „pstruhárna“. Na jeho pozemku se totiž nacházely rybí sádky. Ještě zdálky jsou patrné jejich kamenné hráze, které už dávno neslouží svému účelu. Škoda, místo je to opravdu romantické.

Obě stavbičky dnes slouží k rekreačním účelům.

A pokud je vám to málo, můžete se vypravit do blízkého lesa na místo opředené tajemstvím. V hloubi hvozdů stojí kamenný pomníček. Zde byl pytláky postřelen hajný. Zraněný se plazil asi kilometr směrem k obci, ale pomoci se nedočkal. V místech, kde skonal, nechali obyvatelé vztyčit dubový kříž. To je jedna z verzí. Druhá praví, že u dubového kříže se scházeli poutníci směřující na Svatou Horu do Příbrami. Už je jen na vás, která z verzí se vám líbí víc. Zub času se na kříži a jeho okolí nepěkně podepsal. Zbyly z něj jen ztrouchnivělé trosky, které se krčily v houští náletových dřevin.

Díky iniciativně chatařek a zručnosti mého manžela stojí v těchto místech opět kříž nový, místním farářem vysvěcený.

Je to nejen krásné pietní místo, ale v létě tu bývá lavička a stolek pro odpočinech zmožených pocestných.

Podívejte se na fotogalerii

Mapa ZDE

Čtěte také: