Kulinářské a průšvihové téma za čtenářskou obec našeho magazínu otevírá čtenářka Vodfon. A poslala hned dva příběhy, které vyloudí ve tvářích lehký úsměv...

Věříte bylinkám? A chodí k vám šéf občas na oběd? V následujících dvou příbězích si můžete přečíst, jak takové bylinkářství či návštěva nadřízeného může dopadnout. Příspěvek zaslala čtenářka Vodfon...


Krásný den. Mám dvě příhody, které nás v kuchyni srdečně rozesmály.

Švagr a jeho léčebný čaj z muškátových květů
Švagr měl trávicí potíže a koukal na televizi na Receptář. Zjistil, že na jeho neduh zabírá kmín a muškátový květ. Vtrhl sestře na balkón a vytrhal všechny nádherně a kvetoucí muškáty. Nůžkami na růže ocvakal celý balkón. Nesmí prý nic šidit, čaj musí mít pořádný účinek. Sestra ho potkala, když šel květy spařit. My jsme se smáli, sestra brečela vzteky. Prý netušila, že má doma takového vola. Poprvé v životě něco vařil a tak to dopadlo.

Návštěva šéfa
Tento příběh se stal, když byly děti hodně malé. Ráno mi manžel oznámil, že přijde z práce dřív , protože se u nás po poledni zastaví jeho šéf. Zápolení s hadrem připomínalo desinfekční maratón, na sporáku syčela voda na domácí knedlíky a v kastrolu se tetelili ptáčci. Děti až těsně před obědem dostaly svoje gala oblečky a v jídelních sesličkách vypadaly jak andílci. Knedlíky potřebovaly jště nějakou tu minutku k dokonalosti, když v tom se ozval u dveří zvonek. V poklusu jsem loktem otevřela dveře v domnění, že je to manžel, houkla přes rameno: „Vyzout a uklidit boty! Já to, po tobě, ty dobytku, uklízet nebudu!“ Kmitala jsem po kuchyni za vydatného řevu hladových dětiček, když mi padl pohled na postavu ve dveřích. Nebyl to manžel, ale starší elegantní pán v obleku.“Mladá paní jmenuji se Dvořák a mám zde počkat na vašeho pana manžela.“ Polilo mě horko. V obličeji rudá jako rajče jsem se omlouvala. Pan Dvořák jen mávl rukou. Jako správná paní domu, jsem nabídla oběd i hostu a ten se slovy, že domácím ptáčkům neodolá, pozvání ke stolu přijal. Já byla tak vystresovaná ze šéfa a řvoucích dětí, že jsem úplně vypnula mozek a dělala vše automaticky. Až po chvilce jsem si všimla, že šéf vytřeštěně zírá do talíře a nejí. V první chvíli jsem nic závadného na jeho porci nenašla. Najednou mi myšlení naskočilo. Zmohla jsem se jenom tupě stát a civět na stůl před šéfa. Před sebou měl omyvatelné prostírání s kačenkou a na něm místo příboru lžíci a na talíři dokonalé pokrájené knedlíky a maso a to celé rozhihňané v omáčce. Přesně jako děti ve svých stoličkách. Když mi stud dovolil zvednout očí k „Nejvyššímu“, byl v obličeji rudý jako rak, od zadržovaného smíchu. Nakonec se smíchy rozplakal. Když jsem se mu sápala po talíři, abych vše napravila a dala mu novou porci, odmítl. Tou polévkovou lžíci tu šlichtu snědl a ještě poděkoval.

Vodfon

Pozn. red.: Text neprošel jazykovou korekturou.

Téma dne 8. září 2011: Kuchařské průšvihy

I mistr tesař se někdy utne. Tedy, jste-li geniální kuchařky, milé čtenářky, jistě máte zkušenost i s nějakým nepovedeným pokrmem. A je-li pro vás kuchyně spíše mučírnou, myslím, že k historce na dnešní téma nebudete muset příliš dlouhou brouzdat po stezkách paměti.

  • Jaký byl váš největší kulinářský průšvih?

Své příspěvky zasílejte na e-mailovou adresu redakce (viz níže). Chcete-li mít šanci k uveřejnění a získání dárku, zasílejte své příspěvky do 8. 9. 2011 15.00 hodin. Pozor! Uveřejním pouze příspěvky, které budou dlouhé alespoň jako tento odstavec textu. A ještě ten dárek... tentokrát jím budou dvě knížky: BioAbecedář Hanky Zemanové (vydalo nakladatelství Smart Press) a Kniha o kávě od Petry Veselé (taktéž Smart Press).

bio kava

Reklama