Bulvár

Jak jsem střílela do dálky

Zbraně nemám ráda. Všechny ty pistole, flinty a hromadné ničivce bych klidně poslala úplně někam mimo lidstvo. Občas se ale člověk musí přece jenom bránit proti střílecím maniakům a já bych rozhodně jen tak nestála a bála se zmáčknout spoušť, kdyby se mě pokoušel někdo zneškodnit. Aspoň bych se pokusila o svou záchranu. Naštěstí ještě stále nežijeme někde na vojenském území, kde strčí bez zábran do rukou zbraň i dítěti.

Občas mi ovšem připadalo, že se nás pokouší ničit systematicky. Mám na mysli odporná branná cvičení, kdy jsme se sice ulejvali ve škole od  učení, ale jinak museli tvrdě makat fyzicky. Moje fyzička na tom byla vždycky bídně. Hlavně ty dlouhé běhy, kdy člověk vypouštěl duši a ještě mezitím musel plnit nějaké zdatné úkoly, mě doháněly na pokraj šílenství.

A tak jsem zase jednou běžela. Nohy se mi třásly, dech jsem chytala někde z břicha, s tváří jsem vyhrávala Miss Rudých ksichtíků, nerozdýchala jsem umělou pannu (nevím z čeho, když jsem sama neměla), nevyšplhala na lano do výšky, nepoznala, kolik metrů mám před sebou, málem zničila buzolu a ani nemohla strčit brok do pušky, když jsem padla na podložku, abych mohla sestřelit nějaké panáčky vepředu.

Brok mi nakonec dali dovnitř hlídači branné disciplíny. No a tak jsem už předem věděla, že stejně i kdybych do té mušky koukala pět dní, tak se netrefím. Asi se na to už ten někdo mezi nebem a Zemí nemohl dívat. Zatvářila jsem se zkušeně, namířila a bum! Jeden brok a všech pět panáčků bylo dole! Pohltila mě nesmírná radost, protože to byl nečekaný úspěch – trefila jsem se totiž do tyčky, která je podpírala, a prostě spadla se vším všudy.

„Pět jednou ranou. Paráda!“ křičela jsem šťastně, ale pořadatel říkal, že to neplatí.
„Jak neplatí? Trefila jsem se a spadly k hlíně!“

Nevěděl, jestli mi má ty body přičíst nebo ne. Já musela ale běžet dál ještě dřív, než padlo poslední slovo. A při vyhlašování výsledků mi bylo jasné, že mi asi něco přičetli – nedoběhla jsem totiž jako obvykle poslední, ale o několik příček výš před koncem.

Hezký den všem ženám-in přeje

Margaretka


Branná cvičení, paráda! Já je zažil jen na prvním stupni, takže jsem měl jen chlebník se svačinou a nikam jsem běhat nemusel. Skoro toho lituji, že jsem nemohl aspoň cvičně bránit svoji vlast. Ale pamatuji si, jak se vyhlašovaly výsledky rozhlasem a rozdávaly ceny. To bývalo slávy.:)

Napište nám o svém vztahu ke zbraním na adresu redakce@zena-in.cz! Nejlepší odměníme!

   
07.02.2007 - Společnost - autor: Richard Klíčník

Komentáře:

  1. avatar
    [2] Kadla [*]

    superkarma: 0 07.02.2007, 15:24:25
  2. avatar
    [1] sweety77 [*]

    Hezký příběh

    superkarma: 0 07.02.2007, 11:46:03

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa: intimní kosmetika
Testování intimní kosmetiky pro ženy z ČR a Slovenska
Anketa: Pečete bábovky?
Jaké hračky kupujete svým vnoučatům?
Anketa pro maminky: Jaké kupujete hračky svým dětem?
Výzkum na téma kašel
Průzkum na téma finanční zajištění

Náš tip

Doporučujeme