Bulvár

Jak jsem spala v iglú

 

Ve stanu spal kde kdo, co je na tom.
Jednou, když jsem byla ještě poměrně malé pachole, rodiče a jejich kamarádi si půjčili jakousi chatičku někde v lese, nevím už ani, kde to bylo, ale to není podstatné. Byla to dřevěnice s kachlovými kamny, která stála na kraji louky, a bylo tam krásně. Sníh a takové věci. Vlastně ani netuším, jaké měli dospěláci plány, protože to bylo kilometr pěšky lesem a dalo se tam akorát běžkovat, ale vem to nešť. Prostě jsme dleli na chaloupce v počtu asi pěti dospělých, pěti dětí... a jedné lopatky na uhlí.

Pochopitelně, byly tam i jiné další utenzilie, ale ty nejsou podstatné. No... lopatkou na uhlí se dá báječně přehazovat sníh a tak... a tu někdo vykrojil krychli. Sníh byl přesně ten vhodný stavební materiál, krychle držela tvar i konzistenci a někoho napadlo, že by se dalo postavit iglú.

Takže jsme my, spratečci v průměrném věku tak šesti let, předestřeli tento nápad rodičům. Rodiče, z nichž půlka byli inženýři, tento nápad považovali za pošetilý („Nevymýšlejte furt blbosti a jděte si hrát"), ale inženýrům to nedalo spát, navíc, když někdo přinesl doličný předmět, stále ještě zachovalou krychli, šli si to otcové rozmyslet ven a po chvíli spekulování a zkoušeni kvality sněhu se v nich probudili dobrodruzi. Když už nepřejdou Aljašku bosky a s nožem v zubech v doprovodu věrného malamuta, tak aspoň to iglú.

Nás, děti, samozřejmě odehnali od tak vážné záležitosti a ještě k tomu nám sebrali lopatku na uhlí, ale za chvilku si ušlapali plácek a začali budovat z krychlí... nejdřív to vypadalo jako půdorys velkomoravské rotundy v archeoskanzenu u Mikulčic, ale za chvilku došli asi tak do pasu a stavba se jevila nadějně. Do večera zaklenuli... a vynořil se další nápad, když už máme iglú, tak v něm přespíme. Otcové, v hlavách ozvěnu psích spřežení, Jacka Londona a bůh ví čeho, byli jednoznačně pro, matky, v hlavách ozvěnu přecpané ordinace u dětského lékaře, zápal plic, potupnou smrt spratečků, byly jednoznačně proti. Pochopitelně, pět vyjících dětí zdolá i dosti odolnou náturu. Spacáky jsme měli kvalitní, takže jsme si nejdřív udělali mejdan v iglú a potom jsme tam i přespali, kupodivu bez jakýchkoli následku na zdraví, ani ta nejstarostlivější matka se nepřerazila o terén, když šla kontrolovat, jestli dýcháme. Že děti jsou odolné a hřeje je nadšení (a třívrstvý, doma dělaný spacák), takže jakýpak zápal plic.

gentiana

P. S.: Já to tvrdím furt, že rodiče mají s dětma dělat opravdové  věci, ne je brát na vycházky do nákupního pekla nebo je posadit k telce. Pak je na co vzpomínat.


Milá gentiano,
děkuji za atraktivní tip na nezvyklé přenocování. To by mě ani nenapadlo, zařadit mezi stany i iglú. :)

   
21.06.2007 - Společnost - autor: Dana Svobodová

Komentáře:

  1. [3] dasadasula [*]

    my jsme se o stavbu iglů pokoušeli jednou, ale zřejmě nebyly ty správné sněhové podmínky, protože jsme nedostavili

    superkarma: 0 21.06.2007, 09:39:31
  2. avatar
    [2] Kassy [*]

    My jsme si kdysi postavili iglů v parku na sídlišti, ale přenocovat v něm nám bohužel nebylo povoleno. Stejně bychom se tam všichni stavitelé asi nevešli

    superkarma: 0 21.06.2007, 09:29:52
  3. avatar
    [1] tapeta2007 [*]

    Hm, tak do toho bych šla taky. V iglú jsem ještě nespala.

    superkarma: 0 21.06.2007, 09:27:07

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa: Výživa v nemoci
Hledáme čtenářky, které rády čtou knihy
Anketní otázky pro čtenářky, které chtějí testovat Canesten Intim Gel
Anketa: Bolí vás záda?
Anketa pro maminky

Náš tip

Doporučujeme