Vztahy

Jak jsem si nevzala Američana

american

Povím Vám příběh, který začal standardně jako u Popelky. Vláčena prací pro jednu korporátní společnost v Praze jsem pracovala průměrně deset hodin denně a plnila pracovní i mimopracovní (např. zajišťování chůvy) přání nejprve americkému řediteli, a posléze americké ředitelce. Pan ředitel byl podstatně milejší. Toho času svobodná a bez závazků a jedna z mála, která na asistentské pozici uměla v té době plynule anglicky. Stávalo se velmi často, že si mě ředitelé jiných divizí „půjčovali“ na večeře se svými zahraničními obchodními partnery. Nesuplovala jsem společnici, spíš jsem vyplňovala čas, kdy manažeři lovili svá zapomenutá slovíčka, a dohlížela jsem na to, aby se nemluvilo jen o práci.

Jednou v dubnu dorazilo pět amerických hochů na týdenní audit. Byl to IT audit, takže jsem až posléze pochopila, proč pánové zůstávají hlavně večer a podnikají výpravy napříč celou budovou, hledají tajně zapsaná hesla a papírky pod klávesnicemi. Po týdnu proběhla klasická rozlučková večeře, na kterou jsem byla přizvána, ale musím říct, že to byla večeře velmi milá. Vypila jsem spoustu mojita a šla spát. Druhý den ráno jsem na svém záznamníku na stole v kanceláři našla vzkaz od kohosi jménem N. Green, že večeře byla skvělá a že moc děkuje za tlumočení. Na konci e-mailová adresa. Marně jsem tápala v paměti, který z těch pěti hochů by to asi tak mohl být, a ironicky se smála při představě, že zatímco ten dotyčný lezl po čtyřech pod mým stolem a hledal tajně uložený papírek s heslem, přemýšlel, jak se ke mně dostat. :) Na ten vzkaz jsem reagovala a na tu e-mailovou adresu odpověděla.

Na další dva roky se mi život dost změnil a začala se žít pohádka. Vídali jsme se v průměru jednou za 6 týdnů. Do Chicaga jsem lítala už tak často, že jsem to přestávala počítat. Jeho druhá návštěva v Praze pro mě znamenala hrozný stres, protože čekejte na někoho na letišti, když ani nevíte, jak vypadá. Čekáte tedy v letištní hale, pozorujete příchozí a říkáte si: „Proboha, jen tohle ne,“ nebo „Tohle by šlo.“

Po roce leteckého vztahu jsem dala v práci výpověď, pronajala svou malou garsonku jednomu pánovi, který se mi později odvděčil několikatisícovým nedoplatkem za vodu, a odletěla na půl roku za svým milým žít svůj princeznovský americký sen. Věděla jsem, do čeho jdu, že budu bydlet v domě s chlupatou příšerou, která se tváří, že je pes, a jmenuje se pro mě nepochopitelně Paprika. Že na mě to chlupaté stvoření bude žárlit tak, že mi sežere veškeré spodní prádlo. Že budu žít v domě s kamarádem, který mě při každém mém kýchnutí bude léčit panákem čerstvě vylisované hlavičky česneku, a že budu spát na vodní posteli, na které se nedá dělat nic, a už vůbec ne spát! Nevěděla jsem ale o další stovce zážitků, které změní můj pohled na tuhle kosmopolitní kulturu, a nevěděla jsem, že mě čekají i velmi netradiční výlety, pocity a zkušenosti, a že se třeba nechám v chicagské nadzemce při hraní skořápek obrat o čtyřicet dolarů nějakým drzým Hispáncem (nic proti nim)!

Sen je sen, ale život se žije. Můj milý chodil do práce od pondělí do neděle a přišlo mu to zcela normální. Já měla po dvou dnech okoukané všechny „historické“ památky a zajímavosti v Chicagu, protože tam toho zas až tak moc není. Na mou otázku, co budu celé ty dlouhé dny dělat, jsem dostala odpověď, že venčit psa a dívat se na televizi. Za týden jsem si našla práci. To je jeden z těch velmi milých zážitků (kromě toho, že jsem se naučila pít redbull s vodkou). Hlídala jsem malého dvouletého chlapečka Daniela, který po měsíci říkal „kuk“ a „ahoj“, byl moc milý a hodný, usínal tak, že si namotával malé prstýnky z mých vlasů a po dvou měsících mi říkal mami, k velké radosti jeho pracujících rodičů, maminky lékařky, která mě při každém ranním příchodu nutila dvakrát si mýt ruce dezinfekčním roztokem, a Danielova tatínka, který byl významný právník a který mě přes den špehoval v práci přes webový systém, jestli se jim o syna řádně starám. Vydělávala jsem neskutečné peníze. Byla to ortodoxní židovská rodina, tedy jsem si neustále pletla dělení nádobí v myčce a stále motala talíře pro maso a talíře pro „ne-maso“, které se nesměly spojit. Panu právníkovi zemřel jednoho dne tatínek a pan právník se nesměl týden mýt, holit, zakryla se zrcadla a dveře do domu byly stále otevřené k velké radosti paní doktorky, která ve své dezinfekční domácnosti musela po smrti tchána týden hostit každého žida z ulice. Vzpomínky na tuto bezva rodinu dovršil pan právník, když jeho žena porodila holčičku Hanu. Nadšený otec přinesl domů nahrávku z celého porodu, kterého se zúčastnili nejen rodiče matky, ale i tchyně s tchánem, a pán domu byl velmi uražen, že jsem nechtěla vidět nahrávku celou.

Byly chvíle, kdy se můj milý Američan velmi snažil a balancoval můj stesk po domově a nepochopení amerického způsobu života. Vzal si týden dovolenou a odletěli jsme na pohádkový výlet do Mexika. Strávili jsme také úžasných deset dní na Floridě a všechno bylo vlastně skvělé až na pár drobných detailů, kdy jsme oba zjišťovali, že chceme od života něco trošku jiného, a já jsem více a více cítila, kde mám domov a že ve vysněné americké zemi nezůstanu, ne s ním. Chcete pár těch drobných diskutabilních detailů?

Objevila se ve mně jistá míra patriotismu a začínalo mi vadit, že kromě pana právníka mi všichni říkají, že jsem z Jugoslávie.

Velkým překvapením byla recepce užšího výběru společnosti, kdy mi slečna u kulatého stolu v průběhu soutěžního čekání na večeři důležitě oznámila, že nejvýznamnějším Čechem v historii byl Adolf Hitler. A poté mimochodem dodala, že její zubní nesrovnalosti rovná stejný zubař, jako má princ Charles.

Představení mé osoby blízkému kruhu přátel probíhalo v neděli v půlce basebalového zápasu, kdy na zahrádce dva krát tři metry postavili popelnice dnem vzhůru, na které se později umístila televize, a začalo barbecue o 15 lidech. Ze sledování zápasu mě vyrušilo pištění jisté mladé paní, která svůj prst směrovala na mé rameno a ječela „jééééééé“! Neměla jsem na rameni tarantuli, ale upozorňovala na mou jizvu po očkování a všem oznamovala, že my z východu to máme všichni. :) Co dodat.

Domluvená večeře u známých může vypadat v Chicagu i tak, že přijdete někam v osm večer, v deset se dávají humři do vařící vody a do dvanácti hladoví posloucháte monolog o tom, jak funguje tiskárna laser jet. Nebo se po pár pivech dozvíte, že komunismus byl báječná myšlenka, ale v Čechách ji nedokázali implementovat.

Po pádu Dvojčat v New Yorku odmítla ambasáda vydat mé rodině víza, a stačil jen jeden telefonát mého milého Amíka, kterému se nechtělo ve čtyři ráno vstávat a volat do Čech.

Korunovanou třešničkou na dortu bylo imigrační oddělení při odletu z Ameriky, kdy jsem si bohužel v příručním zavazadle zapomněla malé nůžky. Jsem teroristka! Následoval dvouhodinový výslech, svlékání do naha a naštvané pohledy dvou set lidí v airbusu Lufthansy, který měl ten den díky mým nůžkám, vyslýchání a vysvlékání dvě a půl hodiny zpoždění.

Gratuluji každému, komu se mezinárodní vztah vyvedl. Já jsem nakonec svatbu při západu slunce na havajském ostrově Maui, jak bylo původně plánováno, neměla, ale vůbec této nenaplněné svatební myšlenky nelituji. Dostalo se mi nezapomenutelných zkušeností a zážitků a prostě jen mělo být všechno jinak...

   
10.11.2011 - Láska a vztahy - autor: Kateřina Prantlová

Komentáře:

  1. [15] Lydia001 [*]

    Každý zážitek je nakonec k něčemu dobrý! :-)

    superkarma: 0 29.02.2012, 22:16:28
  2. [14] Saritka [*]

    Tak to bych asi zažít nechtěla.Sml23

    superkarma: 0 29.02.2012, 10:54:36
  3. avatar
    [13] ekleinovka [*]

    Tak to vlastně dopadlo dobře v Tvůj prospěch...tedy relativně dobře....Sml22 moje neteř si ho vzala a je tam už17 let,naštěstí hodnej chap,mají 2 děti...

    superkarma: 0 24.02.2012, 20:44:32
  4. avatar
    [12] Suzanne [*]

    Taky jsem si zapomněla nůžky v příručním zavazadle. Ale nikdo mě nesvlíkal, prostě je vyhodiliSml80

    superkarma: 0 24.02.2012, 11:40:27
  5. [11] Avima [*]

    risina — #7Žádného Američana neznám, stačí mi vidět v jejich filmech, jak drží lžíci, tak jak u nás malé děti.Sml80

    superkarma: 0 11.11.2011, 13:28:12
  6. avatar
    [10] Eva_CZ [*]

    risina — #7 jak kdo.

    superkarma: 0 10.11.2011, 17:11:38
  7. avatar
    [9] Blueberry [*]

    Taky uz jsem toho sveho Kanadana na 15 let trochu zcivilizovala Sml30

    superkarma: 0 10.11.2011, 17:10:46
  8. avatar
    [8] kareta [*]

    risina — #7 s takovým opiučákem jsem na večeři nikdy nebylaSml52

    superkarma: 0 10.11.2011, 16:38:17
  9. avatar
    [7] risina [*]

    kareta — #6 Ale to asi nebyl Američan, viď, oni příbor nepoužívají. Resp. používají jinak než my - nejdřív si všechno nožem rozkrájejí, pak vezmou vidličku do pravé ruky  a jedí jen s ní.

    1. na komentář reaguje kareta — #8
    2. na komentář reaguje Eva_Fl — #10
    3. na komentář reaguje Avima — #11
    superkarma: 0 10.11.2011, 15:32:05
  10. avatar
    [6] kareta [*]

    Mi před 20 lety na první schůzce v restauraci ukazoval cizokrajný nápadník, jak se používá příborSml52 Ujišťovala jsem ho, že v čr nežijeme na stromech...moc tomu nevěřilSml24

    1. na komentář reaguje risina — #7
    superkarma: 0 10.11.2011, 13:04:14
  11. [5] FAXÍK [*]

    moc hezky napsané, žážitky na celý život z kterých se člověk hodně poučí

    konec dobrý, všechno dobré Sml59

    superkarma: 0 10.11.2011, 11:30:30
  12. [4] lonkue [*]

    pri cteni clanku jsem se uculovala. Spoustu toho jsem okamzite poznala. taky to ze si mysli, ze CR je na Balkane nebo jeste hure - ze jsme Cecenci. Taky mi rikali "zdrastvuj dievocka", apod.... Jinak ne kazdy american je uplny blbec i kdyz jich tam je opravdu vetsina. Alespon co se tyce znalosti politicko-geografickych. Ale co si budeme namlouvat, kazdy Cech taky nevi, kde je Idaho a cim je vyjmecne. Abych unikla tehle americke blbarne, tak jsem presvedcila "sveho amika", aby se prestehoval za mnou do Evropy. No uz tady je 13 let a zatim to funguje....;-).

    superkarma: 1 10.11.2011, 09:57:42
  13. avatar
    [3] rusalka2008 [*]

    átéčko — #1  já taky ne

    superkarma: 0 10.11.2011, 09:41:15
  14. avatar
    [2] lucrezia [*]

    Moj partner si tiez mysli, ze komunizmus je skvela idea. Ziadne argumenty ho nepresvedcili. V jeho ITunes je SSSR hymna a niekolko ruskych piesni ako Kalinka. Ked sme boli pozvani k jeho matke na veceru a povedali sme ze prideme okolo 6. hodiny- vecera sa konala o 8. hodine, lebo ona si myslela, ze mienime ze o 6. hodine odchadzame z prace a potrva nam to hodinu sa k nej dostat.

    superkarma: 0 10.11.2011, 08:53:43
  15. avatar
    [1] átéčko [*]

    Moc hezky se to čte, ale zažít bych to nechtělaSml23

    1. na komentář reaguje rusalka2008 — #3
    superkarma: 1 10.11.2011, 07:42:42

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Náš tip

Doporučujeme