Bulvár

Jak jsem se zamilovala do svého přítele

Jak jsem se zamilovala do svého současného partnera? Pomalu. Začalo to výletem... ne, společným seminářem... ne, vlastně ani to ne. Začalo to rozchodem. S prvním přítelem, se kterým jsem chodila rok a půl. Rozešla jsem se s ním po několikaměsíční agónii, váhání a snahách vysvětlit mu, co mi na našem vztahu vadí a co bych chtěla změnit. Rozešla jsem se s ním částečně proto, že nic z toho snad ani nevnímal, natož aby to chápal, částečně proto, že jsem v tom neviděla budoucnost, a částečně kvůli jinému. Ale ten byl spíš záminka. Vydrželi jsme spolu tři měsíce, během kterých mě stihl podvést se svou bývalou, kajícně se doznat, slíbit, že už to neudělá, zapomenout na moje narozeniny (ačkoli jsem o nich týden mluvila) a udělat mi žárlivou scénu, když jsem je chtěla jet oslavit domů s rodinou. Ne, nebyl to můj typ. :-) Ale rozešli jsme se civilizovaně a zůstali dodnes kamarádi. On se vrátil ke své bývalé a snad byl i chvíli spokojený. Zřejmě natolik, že se rozhodl najít někoho i mně.

Byli jsme tenkrát spolužáci a zrovna začínalo zkouškové. Oběma nám dělal problémy stejný předmět, tak domluvil doučovací schůzku s kamarádem o ročník výš. Měl nám to vysvětlit. A tak jsem se seznámila se svým dnešním nejlepším přítelem. Zjistili jsme, že máme stejný smysl pro humor a moc jsme se spolu nasmáli (o to míň naučili a zkoušku jsem neudělala a musela předmět opakovat za rok, což bude ještě mít význam). Následovalo několik společných akcí, většinou domluvených mým bývalým. Získala jsem na svého nového známého telefonní číslo, občas ho vídala ve škole, zašli jsme spolu třeba na oběd. A já jsem se do něj zamilovala. Měla jsem pocit, že i já jsem mu celkem sympatická, takže mi vrtalo hlavou, proč se pořád nic neděje. Pak začaly prázdniny a já jsem odjela domů. Svému novému objevu jsem vytrvale psala maily a SMSky, odpovědi chodily spíš sporadicky, ale vždycky s věrohodnou omluvou. A já jsem se nemohla dočkat začátku dalšího semestru, až ho zase uvidím.

Jenže se to nějak zvrtlo. Když jsem se s ním chtěla sejít, buď neměl čas nebo nepřišel sám, ale s nějakým kamarádem. Většinou s tím stejným -Karlem. Byla jsem hrozně naštvaná a nešťastná, celé dny jsem přemýšlela, co se děje. Navíc občas vedl takové divné řeči. Až mi jednou večer, když mě doprovázel na šalinu, rovnou řekl, že se snažím marně, že se mnou prostě chodit nebude. Prý „Jsou věci mezi nebem a zemí..." Celou cestu na privát a půl noci jsem probrečela a pak mi to došlo. A rozhodla jsem se, že chci vědět pravdu. Pozvala jsem ho na procházku (za chůze večerním Brnem se nám vždycky nejlíp mluvilo) a řekla mu, že chci vědět, proč mě nechce. Teorii jsem měla, ale chtěla jsem mu dát šanci říct to sám. Když se tak nestalo ani po třech hodinách, nevydržela jsem to a s malou dušičkou se zeptala „Nejsi na kluky?" Neřekl přímo ano, ale ani ne. Těch večerních procházek pak bylo ještě hodně. Byla jsem teprve třetí, kdo to o něm věděl, přede mnou jen Karel a ještě jeden kamarád. Stali se z nás dobří přátelé, pomohla jsem mu projít comming outem, říct to rodině, radila mu a držela ho, když se poprvé zamiloval. A on mi pomohl získat mého současného přítele. Možná už tušíte - jmenuje se Karel :-).

V dalším semestru jsem musela opakovat onen neúspěšný předmět z loňska a Karel ho měl zapsaný taky. Setkali jsme se na prvním semináři, a protože jsme tam ani jeden nikoho jiného neznali, sedli jsme si k sobě. A vydrželo nám to celý semestr. Protože seminář byl před obědem, chodili jsme pak na oběd spolu.  Na konci semestru jsme se spolu učili a tentokrát oba zkoušku udělali. To už jsem věděla, že jsem do něj zamilovaná až po uši, jenže on příliš nereagoval. Takže nastoupily různé konspirační akce plánované s pomocí mého kamaráda-gaye. Společné večeře, návštěvy restauračních zařízení, procházky po okolí Brna, ohňostroj na Ignis Brunensis...

Kamarád se vždycky někam ztratil a odvedl i další přítomné, abychom zůstali s Karlem aspoň chvíli sami. Pořád to nezabíralo. Vrcholem našeho intrikánského snažení se tak měl stát výlet do Lednice, kam jsme měli jet v celkem velké partě (asi 7 lidí). Příležitostí být s Karlem sama jsem měla spoustu, ale on pořád nic a já nemohla sebrat odvahu, abych mu něco řekla. Takže jsme se nakonec k večeru vrátili do Brna a zůstali sami na tramvajové zastávce. Věděla jsem, že mám poslední šanci. Sebrala jsem všechnu odvahu a... dala jsem mu pusu. A řekla mu, že jsem to chtěla udělat už dlouho. A že teď má buď sednout do šaliny, nebo ještě někam zajdeme. No, šli jsme. :-) A před pár dny jsme oslavili druhé výročí.

Později mi řekl, že si všiml, že ho asi balím, ale prý jsem nebyla jeho typ, takže sám nic nedělal a čekal, co já. Myslela jsem, že ho uškrtím :-). Každopádně jsem moc ráda, že to dopadlo, jak to dopadlo. A nepřestává mě překvapovat, jak složitá cesta k tomu vedla. Mimochodem, z té školy, na které jsme se seznámili, jsem ve třeťáku odešla a úplně změnila obor. Když se mě lidi ptají, jestli nelituju, že jsem ztratila tři roky na oboru, který mě nebavil, říkám jim, že ne. Kdybych tam nebyla, nepoznala bych nejspíš ani Karla, ani nejlepšího přítele, ani další kamarády, se kterými je mi dobře. Všechno, co se v životě stane, má nějaký smysl...

Kassy


Děkujeme za nádherný příběh s pěkným koncem :).

redakce@zena-in.cz

   
29.05.2007 - Společnost - autor: Ivana Kuglerová

Komentáře:

  1. avatar
    [4] femme [*]

    no potěš, on ti opravdu klidně řekl, žes nebyla jeho typ?

    superkarma: 0 29.05.2007, 20:15:26
  2. [3] Radvena [*]

    Moc pěkný příběh, přeji hodně štěstí a ať to nadále klape

    superkarma: 0 29.05.2007, 19:44:37
  3. [2] Anai [*]

    Hezké a poslední věta příběhu

    superkarma: 0 29.05.2007, 15:35:34
  4. avatar
    [1] AnoliV [*]

    moc hezký :-)

    superkarma: 0 29.05.2007, 14:48:02

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa: Výživa v nemoci
Hledáme čtenářky, které rády čtou knihy
Anketní otázky pro čtenářky, které chtějí testovat Canesten Intim Gel
Anketa: Bolí vás záda?
Anketa pro maminky

Náš tip

Doporučujeme