Vztahy

Jak jsem se stala kurem domácím

 

Dostala jsem se do věku, kdy se většina mých vrstevnic začíná více či méně úspěšně usazovat…Moje spolužačky z gymnázia, se kterými stále zůstávám v kontaktu, už povětšinou dokončily vysoké školy a vyvstala před nimi otázka, co dál s životem.

Některé z nich mají dlouholeté partnery, s nimiž sdílí domácnost třeba už od začátku studií, a oběma stranám to vyhovuje. Taky jsem si „soužití na hromádce“ vyzkoušela a ze začátku to nebylo vůbec špatné. Měla jsem najednou partnera vedle sebe každý večer (předtím jsme oba studovali a bydleli ve městech vzdálených 200 kilometrů od sebe, takže společných večerů a nocí bylo poskrovnu), a už jen to mi stačilo ke štěstí.

Jenže, sám sebe člověk dost těžko pozoruje, takže jsem si vůbec neuvědomovala, jaké změny se udály v mém životě. Žádná odpolední kávička v příjemné kavárničce po přednáškách, žádná dvojdecka bílého večer v klubu s kolegy z fakulty… kdepak!

Ze školy jsem letěla přímo domů a honem se vrhala k pračce, žehličce, sporáku či kýblu s hadrem nebo vysavači, podle toho, co bylo zrovna potřeba. K mé smůle – můj přítel zrovna na nějakou tu odhozenou ponožku u postele nehleděl, a já naopak „trpím“ velkým puntičkářstvím, co se úklidu týká, takže bylo opravdu pořád co dělat. Ani jsem si při těch domácích pracích nevšimla, že přítel chodí z práce čím dál později a na „pracovní soustředění“ odjíždí už téměř každý víkend…

Tušíte správně. Do půl roku se do „našeho“ bytečku stěhovala nová slečna a já jsem se vrátila na kolej. Zpočátku ten rozchod – lépe řečeno kopačky – hodně bolel, ale pak mi všechno, i díky mým kamarádkám, došlo. Postupně s tím přicházely a jejich názory se jako by zázračně shodovaly: víš, byla z tebe najednou taková „domácí slepice“, už jsi s námi nechtěla nikam chodit… pořád jsi jenom mluvila o nové ledničce, jak skvěle chladí a jak úžasně vytírá ten nový mop… A já jsem si uvědomila, že to bylo přesně tak, jak říkaly, jenomže jsem to prostě tehdy neviděla. Jediné, co jsem svým přítelkyním vyčetla, bylo, že mi to neřekly, když se to všechno dělo. Otázka je, jestli bych jim tehdy dokázala vůbec nepředpojatě naslouchat.


Včera jsem ve své poště otevřela  mail od jedné ze svých nejlepších kamarádek. Nastěhovala se před časem s přítelem do nového bytu a náplň jejích zpráv je už půl roku zoufale monotematická…jak jim ta nová lednička krásně chladí a mop skvěle vytírá… Kde já jsem to jenom už slyšela?

Poučena svým vlastním, neveselým příběhem, odepsala jsem jí, že to nesmí všechno tak prožívat. A jen tiše doufám, že pochopí, odloží všechno „úklidové náčiní“ a vyrazí si místo toho s přítelem do kina nebo… třeba se mnou na dvě deci bílého :-).

   
07.07.2006 - Láska a vztahy - autor: Markéta Breníková

Komentáře:

  1. avatar
    [16] Dášule [*]

    Uklízení ponožek je zajímavá věc. Záleží na tom, kam. Já zásadně do manželovy postele - okno v ložnici mám celý den otevřené. Když už měl u postele 3 prázdné lahve od minerálky a donesl si čtvrtou, ty tři jsem mu zastlala. Manža mi zase někokrát nevypral prádlo, když jsem to nehodila do koše, protože on sice pere, ale k tomu není nutné, aby ještě hledal prádlo po bytě. Svoje ponožky v posteli ovšem najde vždycky.

    superkarma: 0 10.07.2006, 19:32:13
  2. avatar
    [15] Dášule [*]

    Nyotaimori: Autorka zřejmě chtěla říct, že zlo je, když se z tebe /nemyslím teď tebe konkrétně/ stane slepice. K tomu ovšem není třeba spolu bydlet. Zažila jsem si to, spolu jsme nebydleli a slepice byla proti mně hvězda. Kamarádky z koleje mi to otloukly o hlavu dost tvrdě a já šla do sebe. Kopačky dostal on a já chodila s kamarádkami do hospody.

    superkarma: 0 10.07.2006, 19:28:53
  3. avatar
    [11] paviocko [*]

    Taky si myslím, že život je takovej, jakej si ho kdo udělá . Přítel občas něco uklídí stylem "slíbilas mi, že budu dělat jednu domácí práci denně a já už si to vyžehlené prádlo uklidil!" a prská u toho jak kočka. Holt vychovávat se to musí.... s bičem v ruce!

    superkarma: 0 10.07.2006, 11:29:55
  4. avatar
    [10] Andula [*]

    *Kotě*: že jo? Já teď vybírám ledničku a intelektuální dřina to je

    superkarma: 0 09.07.2006, 14:14:33
  5. avatar
    [9] jiraka [*]

    Ten titulek mi připomněl jednu starou definici svatební noci:"Je to biologická proměna kočky ve slepici." Jinak asi všechno bylo řečeno, ale k předávání zkušeností jsem skeptická, každý si musí asi natlouct sám.

    superkarma: 0 07.07.2006, 23:09:45
  6. avatar
    [8] fructia [*]

    Nejsem proti společné domácnosti, ale když se dva spolu rozhodnou bydlet, tak by taky přece měli společně uklízet. Souhlasím s tím, že každý by si měl nechat i určitou svobodu, aby se neotrávili navzájem

    superkarma: 0 07.07.2006, 21:33:41
  7. avatar
    [7] Babetka [*]

    Souhlasím s Léthé,nikdy jsem neviděla důvod proč bych měla v domácnosti kmitat jenom já,můj muž to bral a tak jsme v klidu vychovali děti,které také měly své povinnosti,podle toho jak dorůstaly a dneska nejsme uštván ani jeden a manželství nám klape už nějaké to desetiletí. Nedávno jsem nevěřícně poslouchala sousedku,která ráno vstává,aby mužíčkovi udělala snídani a připravila svačinu do práce.Pak naříká,jak je nevyspalá,že jí ta hodina ráno schází.Můj muž má ručičky stejné jako já a snídani a svačinu si vždycky uměl udělat sám.

    superkarma: 0 07.07.2006, 19:42:41
  8. avatar
    [6] rek11 [*]

    Asdareel: beru mě říkali že to dělám blbě ale já se učím za chodu a celkem bedlivě jen ten můj mazel to občas těžce tráví

    superkarma: 0 07.07.2006, 15:29:57
  9. avatar
    [5] Asdareel [*]

    Léthé: Tak tak... a mohu poskytnout celou řadu příruček o moderní výchově mužů

    superkarma: 0 07.07.2006, 09:46:30
  10. avatar
    [4] átéčko [*]

    *Kotě*:

    superkarma: 0 07.07.2006, 09:44:58
  11. avatar
    [3] Amálie [*]

    *Kotě*:

    superkarma: 0 07.07.2006, 08:04:14
  12. avatar
    [2] *Kotě* [*]

    A to počkej, Kláro, co nastane, pokud budeš mít dítě. Budeš řešit tak tristně slepicoidní problémy, že ti proti tim starosti okolo ledničky a shánění správného mopu budou ještě připadat jako těžce intelektuální činnost.

    superkarma: 0 07.07.2006, 06:32:29
  13. avatar
    [1] Léthé [*]

    I v tomto případě platí přísloví, že jaké si to uděláš, takové to máš . Někomu popelení na svém hnoji vyhovuje , někomu ne .
    Všechno se dá skloubit, chce to jen oboustrannou toleranci a i přes společné bydlení si ponechat vzájemnou SVOBODU.
    Myslím že dítě …pokud bys ho někdy chtěla…. na koleji nevychováš .

    A v neposlední řadě, se i chlap musí vychovat . Jsou to přece takový nedodělaný tvorové .

    superkarma: 0 07.07.2006, 00:37:19

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Náš tip

Doporučujeme