Bulvár

Jak jsem se stala havraní mámou

O krkavcích je známo, že jsou to velmi chytří ptáci. Ale málokdo by si ho pořídil jako domácího mazlíčka. Mají mezi lidmi spíš špatnou pověst.  Taky bych si ho asi nekoupila ve zverimexu, ale osud  tomu chtěl jinak a přivedl mi ho náhodně do cesty.

S kamarádkou jsme našli pod stromem havraní mládě.  Dostat ho zpět do hnízda? Nechat ho tam, aby se stalo obětí koček, nebo jiných masožravých predátorů? Na to jsme byly příliš měkkosrdcaté. Chytily jsme ho do bundy a zachránily před jistou smrtí.

U koho bude? U kamarádky - dcery hajného? To nepřicházelo v úvahu, tak jsem se nebohého sirotečka ujala já a stala se havraní matkou. Postavila jsem mu voliéru a každý den ho chodila krmit. Mládě ochotně baštilo ovesné vločky, žížaly a brouky a brzy mě přijalo za svého adoptivního rodiče.

Když jsem přicházela ke kleci, ptáče radostně mávalo křídly, krákalo a otevíralo nenasytný zobák. Když jsem vzala rýč a šla shánět potravu, posadila jsem si ho na rameno, nebo za mnou chodilo jak pejsek.

Ptáče sílilo a začalo létat, ale nechápalo, že ho nemohu následovat na strom. Žalostně volalo a já stála nemohoucně dole. Já tvor přízemní, nelétavý. Přemluvila jsem kluky, aby mi pro ně vylezli. Kupodivu se nebránilo a nechalo se chytit. Mateřský pud byl silný.

Největší zkouška ale měla teprve přijít. Prázdniny. Děda, kam jsem každé léto jezdila, nechtěl pochopitelně o havranovi ani slyšet. Svěřila jsem ho tedy do péče člověku, který ho strašně moc chtěl do své miniaturní ZOO. Myslela jsem si, že nemůže být v lepších rukách a s klidným svědomím odjela. Celé prázdniny jsme se těšila na svého černého okřídleného sirotka a moje první kroky vedly za ním.

„Už ho nemám, pošel, nechtěl vůbec žrát“, řekl smutně člověk. Můj havran zemřel žalem, chudáček a já si to dodnes vyčítám.  

   
15.12.2009 - Blog redakce - autor: Dana Haklová

Komentáře:

  1. [7] Jarienna [*]

    moc hezké.. Sml54

    superkarma: 0 15.12.2009, 19:42:54
  2. [6] ILONESA [*]

    Taky jsem taková máma pro všechny živé tvory,kdyby bylo na mě ,vypadalo by to u nás jako v menší ZOO.

    superkarma: 0 15.12.2009, 18:28:59
  3. [5] magdulali [*]

    milý příběhSml16

    superkarma: 0 15.12.2009, 15:45:18
  4. [4] Roland [*]

    Naskočila mi husí kůže. Taky bych moc těžce nesla, kdyby mi to moje ptačí adoptivní dítě umřelo. Ale ten človek mohl zavolat a informovat, jak to s ptáčkem vypadá.

    superkarma: 0 15.12.2009, 14:41:41
  5. [3] mamba [*]

    No začala jsem z toho brečet je to tak dojemné je mi ho moc líto ach jo.Sml15

    superkarma: 0 15.12.2009, 13:29:41
  6. avatar
    [2] Japina [*]

    Božatko...

    Kamarádka tak jednou pomohla čápovi - dostal jméno Izidor, každý večer ji pak klalapal pod oknem jako by si ji namlouval. Nakonec dostal rozum a na konci léta odletěl a už se nevrátil.

    superkarma: 0 15.12.2009, 11:50:19
  7. avatar
    [1] DanaD [*]

    chudacek, ze ti tenkrat nezavolali, ze?

    superkarma: 0 15.12.2009, 11:23:11

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa: Výživa v nemoci
Hledáme čtenářky, které rády čtou knihy
Anketní otázky pro čtenářky, které chtějí testovat Canesten Intim Gel
Anketa: Bolí vás záda?
Anketa pro maminky

Náš tip

Doporučujeme