Zdraví

Jak jsem se opět učila nosit sukni


Jsem pravidelnou čtenářkou vašeho internetového portálu a moc vám fandím. Proto jsem se rozhodla, že se s vámi podělím o můj takřka životní příběh.

Kdybyste se mě zeptali, co považuji ve svém životě za největší úspěch, asi bych vám odpověděla, že svého přítele, studium a váhu. A právě o poslední jmenované to dnes celé bude.

Už od mládí bojuji s kily. Nikdy jsem nebyla žádná vyžle ani Twiggy. Ovšem více či méně jsem se držela na své váze. Až jsem poznala svého přítele a jeho maminku, která se celý den nehnula od plotny. Vyvářela a vyvářela a já jedla a jedla, až sem se nakonec projedla ze 73 kilo skoro na devadesát. Je zvláštní, jak člověk nevnímá kila, která se pomalu ale jistě plíží nahoru. Váhu jsem obcházela obloukem – asi jsem podvědomě něco tušila. Mé okolí mi najevo nic nedávalo, jen říkalo, že budu ve vztahu asi pěkně spokojená (odteď pro mě platí rovnice spokojenost = nadváha).

A jak to tak bývá v každé pohádce, i u mě se najednou objevila kouzelná babička. Ta v mém případě neměla podobu hodné stařenky s uzlíčkem klestí na zádech, nýbrž doktorky v bílém plášti. Začala jsem mít zdravotní komplikace, které se projevovaly zejména otékáním nohou. V životě bych do té paní neřekla, jak umí být přímá. Jen co si vyslechla můj problém, odvětila s klidnou tváří – děvečko, to máte z toho, že jste tak tlustá, chtělo by to více pohybu a méně jídla. Krve by se ve mně v tu chvíli nedořezali, i kdyby na tom pracovali celý den. Jen co jsem od ní (červená až na zadní části těla) odešla, rozhodla jsem se, že radikálně změním celý svůj život. To bylo před půl rokem. Teď mám 69 kilo a okolí mě nepoznává. Neříkám, že cesta byla lehká, to ne, ale zvládnout se to dá. Jen člověk nesmí brečet a říkat si, že to nedokáže, že to nejde, že on má prostě tlusté geny.

Z počátku to tedy byl opravdu velký nápor na svědomí. Co vám mám povídat, člověk zvyklý dát si dvě sýrové pizzy k večeři je najednou musí vyměnit za podezřele vypadající nápoj. S odstupem těch šesti měsíců bych tloušťku asi přirovnala k rakovině vůle, jenže já se nedala tak snadno. Každý den jsem jedla malé množství zeleniny a usrkávala podezřele vypadající tekutinu, zatímco zbytek rodinky snídal křupavé rohlíčky s máslíčkem, svíčkovou či polárkový dort. Vydržela jsem a jsem za to dnes ráda. Po měsíci jsem najela na normální stravu a řídila se všemi těmi radami na internetu. Hodně jsem pila, jedla celozrnné pečivo, bílé maso, ovoce a zeleninu. Nejméně pětkrát denně jsem se něčím ládovala a okolí žaslo, že pořád jen jím a kila mi jdou zázračně dolů. To už jsem byla na osmdesáti.

Před čtvrt rokem jsem zlomila pro mě magickou hranici 75 kilo a už to bylo jen dobré. Vzpomínám si na chvíli, kdy jsem šla se svým přítelem nakupovat a on ukázal na docela kratinkou sukýnku a řekl, co kdyby sis ji zkusila? Myslela jsem, že se zbláznil, ale nakonec jsem do toho šla. Nebylo to až tak podle mých představ, ale nakonec jsem ji koupila a další víkend jsem si ji vzala na sebe. Každou minutu jsem si ji stahovala a koukala, jestli mi někde něco nevykukuje či nepřetéká. Ten můj mě ale uklidňoval a nakonec jsem z nedělní procházky měla dobrý pocit.

Teď se držím už delší dobu pod 70 kilo a krátká sukně pro mě není ničím zvláštním. V obchodě už si nakoupím, co chci, a neforemné kalhoty a vytahaná trička jsem vyhodila. Nechala jsem si jen jednu sukni, kterou jsem nosila doma, aby mi připomínala moje „spokojená“ léta.

Co dodat nakonec, když jsem to zvládla já, zvládne to každá, stačí jen nepolevit a vydržet.

   
20.08.2007 - Zdraví - autor: Čtenářský příběh

Další příspěvky

Komentáře:

  1. avatar
    [75] paji [*]

    Pisatelce příběhu moc gratuluji.Je to šikulka!

    superkarma: 0 25.11.2007, 11:45:24

Další příspěvky

Z předchozí stránky:

  1. avatar
    [74] paji [*]

    reditelka: To jsme na tom stejně!!

    superkarma: 0 25.11.2007, 11:44:36
  2. avatar
    [73] reditelka [*]

    Jo, a s tou sukní. Já jsem vyloženě kalhoťák a vloni můj muž zjara projevil přání vidět mne v sukni. Pořídila jsem si dvě a jeho spokojené ohníčky v očích, když si dám sukni, mně dělají moc dobře. No, ale kaloty převládají. Úplně se nepředělám - vlastně ani nechci.

    superkarma: 0 25.11.2007, 08:01:38
  3. avatar
    [72] reditelka [*]

    Jsi mi velkým vzorem, ty já potřebuju, nemám tak velkou nadváhu, ale 10 - 12 kg navíc jsem za pár let nasbírala. Jsi jednička.

    superkarma: 0 25.11.2007, 07:59:07
  4. avatar
    [71] AELA [*]

    Klobouk dolů..

    superkarma: 0 24.11.2007, 14:35:28
  5. [70] jitkamarsalkova [*]

    závidím a gratuluju

    superkarma: 0 20.11.2007, 17:17:03
  6. avatar
    [68] Meander [*]

    7kraska: Huš, teď potřebuju nezdravé nadšení, nikoliv skepsi.

    superkarma: 0 20.08.2007, 23:56:58
  7. [67] 7kraska [*]

    Meander, mas spravnou davku skepse...a taky jistou uroven. Tak proto.

    superkarma: 0 20.08.2007, 23:55:00
  8. avatar
    [66] Meander [*]

    7kraska: Tohle mi nedělej, ohodila jsem monitor vínem.

    superkarma: 0 20.08.2007, 23:49:54
  9. [65] 7kraska [*]

    Kassy, Ty bud radeji opatrna a peclive cti rady zkusenych zen na zene-in...doporucuji zejmena Meander, Manx, kareta, a...., Suzanne, Kote, dokonce i Nyo + desitky dalsich (moje rady radsi ne).

    superkarma: 0 20.08.2007, 23:36:30
  10. avatar
    [64] Kassy [*]

    medvedice55: Já jsem o tom taky hodně přemýšlela, jestli je to rozumné. Jenomže jemu končila smlouva na privátě a domácí mu ji nechtěl prodloužit a já jsem věděla, že když ho odsud budu chtít vyhodit, nebude to takový problém. Nakonec se ukázalo, že to nebylo špatné rozhodnutí a vyhazovat ho opravdu nehodlám.

    superkarma: 0 20.08.2007, 22:48:28
  11. avatar
    [63] Suzanne [*]

    medvedice55: My se taky s mužem stěhovali k sobě po tříměsíční známosti (já 100km daleko, s dítětem a psem)

    superkarma: 0 20.08.2007, 22:00:42
  12. avatar
    [61] Kassy [*]

    prece ja: Já ještě studuju, takže jsem si užívala studentského života Ba ne. Bydlela jsem s osmdesátiletou pratetou, takže jsem se o ni dost starala. Měla jsem kamarády, s kterými jsem občas někam vyrazila, na víkendy jsem jezdila domů nebo na akce s kamarády. Partner mi nějak moc nechyběl. Horší byl první čtvrtrok s mým drahým, protože těsně potom, co jsme spolu začali chodit, odvezli tetu do nemocnice a pak si ji už naprosto nemohoucí vzala k sobě její vnučka. Já zůstala v tom bytě sama a vracet se večer do prázdného bytu byl nápor na nervy. Po čtvrt roce jsme požádali strýce, jestli se sem ke mě může přítel nastěhovat a jsme tu spolu dva roky.

    superkarma: 0 20.08.2007, 21:08:34
  13. avatar
    [60] prece ja [*]

    Tak to se ti omlouvám, to mě nějak uniklo. Mimochodem, jak jsi to sama zvládala, mě to nejde.

    superkarma: 0 20.08.2007, 19:24:55
  14. avatar
    [59] Kassy [*]

    Kassy: A psala jsem tam, že ten druhý je už teď taky dlouho ex.

    superkarma: 0 20.08.2007, 19:08:58
  15. avatar
    [58] Kassy [*]

    prece ja: Néé, tos špatně četla. U toho článku o nevěře jsem psala, že jsem opustila prvního kvůli druhému, ale ten současný je třetí. Předtím jsem byla rok a půl sama.

    superkarma: 0 20.08.2007, 19:08:12
  16. avatar
    [56] prece ja [*]

    Kassy: poněkud si odporuješ, tady tvrdíš, že žádná veliká láska u dalšího článku( o nevěře) zas , že ses do něj zamilovala a opustila kvůli němu jiného , tak ti nevím...

    superkarma: 0 20.08.2007, 19:01:45
  17. [55] a.... [*]

    Kassy: Mám pocit, že se moc pitváš...ten tvůj problém asi nebudou kila, ale nízký sebevědomí. Mně by třeba nikdy nenapadlo před svým milým rozebírat, že mám velkou pr....nebo tlustý stehna atp... možná je krapet zbytečné chtít od mužů slyšet jejich názor na každou prkotinu, co myslíš?

    superkarma: 0 20.08.2007, 18:58:55
  18. avatar
    [54] Kassy [*]

    a....: Jiné ženy mi nedává a nedával za vzor nikdy. Řekla bych, že teď se mu docela líbím, výhrady má jen k faldům na břiše. Pravidelně mě přesvědčuje, že zadek, se kterým zas nejsem spokojená já, mám pěkný. A poslední dobou mi docela často sám od sebe říká, že mi to sluší. Občas mi výběr oblečení zkritizuje, ale zhruba třetina případů je ve stylu "proč si nevezmeš větší výstřih?" .

    superkarma: 0 20.08.2007, 18:43:52
  19. [53] a.... [*]

    Kassy: Dobrá...položme tu otázku jinak. Líbíš se mu a jsi pro něj přitažlivá? Nebo má k tobě stále nějaké výhrady a třeba(občads..) ti dává za vzor jiné ženy? Pokud máš dojem,že se mu až tak nelíbíš....no sama uvidíš.

    superkarma: 0 20.08.2007, 18:30:45
  20. avatar
    [52] Kassy [*]

    a....: Kdybych to měla brát takhle, tak budu radši celý život sama. To by se přece po několika letech vztahu mohlo stát, i kdyby do mě byl na začátku blázen. Zamilovanost vždycky časem vyprchá, ani já už nejsem tak zamilovaná, jako před dvěma lety.

    superkarma: 0 20.08.2007, 18:24:00
  21. [51] a.... [*]

    Kassy: Prosím hlavně si nemysli, že společné zájmy a společní známí(to už vůbec.. )udrží vztah natrvalo. Opravdu..strašná iluze, obzvlášť pro mladou holku, k tomu se spíš upínají ženský po několikaletém manželství. Stačí, aby mu přes cestu přeběhla první, která v něm vyvolá tu "zamilovanost", kterou tak podceňuješ, a všechno ti to spadne jak domeček z karet.

    superkarma: 0 20.08.2007, 18:14:14
  22. avatar
    [50] prece ja [*]

    Moje sestra je sice krásně hubená....ovšem nesmíte se jí podívat do obličeje. Vždycky byly baculka. Ted po třech dětech se rozhodla, že bude hubená. Jenže v obličeji je taková nějaká "vyžila" nebo jak to říct. Prostě jako baculka měla šmrnc a ted ..nic moc.

    superkarma: 0 20.08.2007, 17:41:57
  23. avatar
    [49] Kassy [*]

    Manx: Vidíš a já si myslím, že to může fungovat mnohem líp než vztah založený na obravské zamilovanosti bez rozmyslu. Máme společné zájmy, stejný okruh známých, podobné názory, postoj k životu a ke vztahu. Byli jsme rok kamarádi, než jsme spolu začali chodit, nebyl to skok po hlavě do vody. A musím sebekriticky přiznat, že před těmi dvěma lety jsem vypadala hrozně, měla jsem příšerný účes, obroučky, které mi neslušely, neuměla jsem se vhodně obléct ani namalovat... Za ty dva roky se můj vzhled dost změnil k lepšímu a dost jsem se naučila.

    superkarma: 0 20.08.2007, 16:25:34
  24. avatar
    [48] cmelda [*]

    Kassy: ja z to ho mam pocit, ze se rodicum snazis dokazat, ze jsi stejne dobra jako tva hubena sestra

    superkarma: 0 20.08.2007, 16:21:59
  25. avatar
    [47] Meander [*]

    Kassy: Tak to ti pomáhej Pánbůh.

    superkarma: 0 20.08.2007, 16:14:42
  26. avatar
    [45] Kassy [*]

    medvedice55: V tom bude asi část toho problému... Když jsme spolu začali chodit, tak jsem skutečně neměla 53 kilo, ale sbalila jsem já jeho a on mi tehdy narovinu řekl, že to zkusit můžeme, že jsem celkem sympatická, ale že vysloveně zamilovaný není a nejsem zrovna jeho typ. Jsme spolu přes dva roky, jsme spolu spokojení, dneska už mi říká, že mě má rád (občas i že mě miluje) a že kdyby mu na mě nezáleželo, tak by se mnou nebyl, ale přesto ve mě pořád hlodá strach, že se na mě vykašle. Holt jsem ta víc zamilovaná, tudíž slabší. Vím, že to není dobře, ale neumím ho mít míň ráda.

    superkarma: 0 20.08.2007, 15:46:05
  27. avatar
    [44] wich [*]

    Manx: To je pravda.

    superkarma: 0 20.08.2007, 15:37:35
  28. avatar
    [43] wich [*]

    Nerozumím tomu, jak někdo, kdo spořádá k večeři dvě sýrové pizzy nechápe, jak se vyšplhal na devadesát kilo a zdravotním potížím jako bonus .

    Bohužel si za to ve valné většině mohou ti lidé sami špatnými stravovacími návyky a často to dojde tak daleko, že se dostanou až k doktorovi, který je pak ten špatný, protože jim zakazuje a . Není to jen typem jídla. Taky si dám zmiňované křupavé rohlíčky s máslíčkem, svíčkovou či polárkový dort, ale nesežeru toho přeci tuny. Moje stará prababička říkala zlatou větu "Každé sousto, kdy už nemůžeš ti jde na tloušťku a nevolnost" . Jednoduché a pravdivé.

    superkarma: 0 20.08.2007, 15:34:35
  29. avatar
    [40] kareta [*]

    Kassy: nedělat si násilí a občas si taky dopřát buchtu. I ten cukr a tuk tělo potřebuje. Co se týká sportu- stačí turistika, plavání, přirozený pohyb, třeba . Je to v hlavě

    superkarma: 0 20.08.2007, 14:08:57
  30. avatar
    [39] Kassy [*]

    Když já už si přestávám být jistá, kvůli komu to vlastně dělám, jestli kvůli nim nebo kvůli sobě. Já bych taky chtěla zhubnout, ale asi se bojím neúspěchu. A přítel vidí, že nejsem spokojená a snaží se mě podpořit, akorát na to jde špatně a já to ve své nespokojenosti beru jako rýpání. Když zrovna nejsem naštvaná, tak vím, že to nemyslí zle.
    Nejhorší je, že jsem vždycky ráda sportovala, a přesto jsem vždycky byla nejpomalejší a nejhorší a nikdy jsem nebyla hubená jako moje sestra. Ale sportovala jsem pro radost. A teď mám pocit, že to dělám jen proto, abych zhubla a radost z pohybu se ztrácí. A vadí mi, když někdo vidí, jak mi to nejde. Jako dítě jsem radši zobala ovoce než čokoládu a k svačině jsem dobrovolně jedla mrkvový salát, teď mám pocit, že zeleninu a ovoce jím z povinnosti. Prostě to, co jsem dřív dělala ráda a s chutí, do toho se dneska musím nutit a cítím k tomu nechuť. Sama nechápu, proč se to stalo a hlavně jak z toho ven.

    superkarma: 0 20.08.2007, 14:01:01

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Náš tip

Doporučujeme