Být čtenářkou Yazoo, asi bych už nejezdil vlakem. No, posuďte, tomu se prostě říká pech...


Dojíždím do práce vlakem už rok a půl. Pro někoho je to ideální místo hodit řeč a seznámit se se svým spolucestujícím, protože je jistá pravděpodobnost, že přinejmenším půl hodiny nebude mít kam utéct. Jednou jsem takhle strávila dvě hodiny v kupéčku s užvaněnou seniorkou, která mi vyprávěla o svých cestách do Itálie, Vatikánu, Německa a tak dále. Snad deseti jazyky jsem zopakovala, že mě to zrovna moc nezajímá, že více mě láká kniha, kterou právě čtu. Marně. Pro mě je vlak ideální místo, kde si ještě chvilku můžu zdřímnout, než začnu pracovat. To snad mé spolucestující otravuje méně, pokud mi zrovna z koutku nekape slina, mimochodem netvrdím, že se mi to stalo.

Pro mě platí tři následující pravidla:  1. Po lidech se nečumí,  2. Pěkný chlapy zásadně nepotkávám, 3. Nechtějí se se mnou seznamovat ani ti nepěkní. Bohužel jsem byla zcela nepřipravena k poučení o pravidle čtvrtém, že jsou výjimky potvrzující pravidlo. Já v nedávné době potkala hned dvě.

Výjimka číslo jedna si ke mně přisedla začátkem listopadu. A usmála se. Prý se sluší úsměv oplatit a tak jsem tedy učinila. Byl to docela pěkný kluk, tak jsem po něm párkrát zašilhala. I on po mně a vždycky, kdy se naše oči setkaly, usmál se. Já už mu to přestala vracet, neboť mi nebyla zcela jasné, zda se směje na mě, nebo se směje mně. Jsem bohužel nesmělá a tak jsem čekala, jestli mu třeba dojde, že sedět tam a usmívat se na sebe beze slov jako, s prominutím, blbečkové, není ta nejlepší cesta a osloví mě. Bohužel by asi stejně tak nesmělý a tak jsme oba vystoupili ve stejné stanici a dál šli každý jiným směrem.

A protože ten, kdo se nepoučí z historie je odsouzen ji opakovat, docela nedávno jsem potkala výjimku číslo dvě. Míjela se se mnou v uličce, vybrala sedadlo za mnou. A zatímco ukazovala na místo vedle se slovy: „Pojď si sednout ke mně,“ a díval se mým směrem, já si narazila na uši sluchátka a uvelebila se na své místo, aby k onomu fešákovi mohla projít osoba stojící za mnou, jíž tato věta byla určena. Docela překvapeně jsem zjistila, že za mnou nikdo nestál a že hoch asi mluvil na mě. No, po tomhle úvodu, který dotyčný zřejmě pochopil jako vrchol arogance, jsem ani neměla chuť se do něčeho pouštět.

Tak snad se někdy chytím :-)

Yazoo


Reklama