Reklama

mouth

Šťastná to žena, která to nezná. Podívat se po ránu do zrcadla, ze kterého na vás drze civí úplně cizí ženská, a ještě ke všemu příšerná. Tentokrát jí nepřibyla jenom vráska, ale ještě nějaký flek – asi pigmentová skvrna ze slunce nebo ze stáří? – jak straší dermatoložky. A co ty pytle pod očima? Panebože! Zkažený celý den.

A tak jsem se rozhodla, že s tou ženskou ze zrcadla musím něco udělat. Zjistila jsem, že dřív bývala pohlednější, hubenější a vůbec, chtělo by to prostě rekonstrukci celého těla, ale především „ksichtu“.

Blíží se čtyřicítka a tou se rozhodně nenechám skolit, musím na ni vyzrát dřív, než si pro mě dorazí. Sice mám ještě pár roků náskok, ovšem moje představa čtyřicítky s kosou na hrbu mě už nějaký ten pátek děsí. Takže prevence je prevence. Usoudila jsem, že svěží vzhled a dostatečnou krásu by mi mohly přinést smyslnější rty. Třeba takové, jako má Angelina Jolie, no řekněte, není ona krásná?

Abych tedy nechodila kolem horké kaše, rozhodla jsem se, že si nechám podobnou pusinu vyrobit místo té mojí, se kterou jsem se narodila. Já vím, zradila jsem ji... A za zradu se musí platit! Takže jsem vybrala svoje poslední úspory a poslušně je odevzdala na jedné klinice. Tam mě paní doktorka usadila do křesla a začala do mých nanicovatých pysků tak vehementně pumpovat restilan, že moje vytí muselo zastrašit ostatní ženy toužící po kráse.

Výsledek byl opravdu neuvěřitelný. Ze zrcadla na mě už nekoukala ta příšerná ženská a přiznám se, že mi začínala chybět. Tentokrát na mě čučel retardovaný kapr. Jestli si teď ťukáte na čelo, dobře děláte, protože zaplatit za to, aby se z vás stala ryba, rozhodně svědčí o tom, že v hlavě to úplně v pořádku nebude. Moje pysky se nedaly se rty Angeliny rozhodně srovnat, ale taková pornoherečka Dolly Buster by mi je mohla závidět.

Visely mi několik centimetrů před obličejem a stydět by se za ně nemusel ani papuánský bojovník. Navíc ta bolest! Začínala jsem doktorku podezírat, že mi napumpovala i jazyk, protože jsem nemohla vůbec artikulovat. Zachvátila mě panika, vždyť musím do práce... Což znamená do televize, kde mě občas dokonce sledují lidi. Kdybych měla ztvárnit roli nějaké nešťastné oběti v krvavém hororu, režisér by nejspíš nad mým zjevem zaplesal. Jenže tohle moje pracovní náplň bohužel zrovna není.

Hlavou mi problesklo, že bych si mohla nasadit roušku a tvrdit, že mám prasečí chřipku. Nakonec jsem se ale dovlekla do práce s nadějí, že mi třeba pomůžou zlaté ruce naší maskérky. Když mě uviděla, málem omdlela, a pak chtěla volat policii. Chudinka si myslela, že mě přepadli nějací výrostci, o všechno mě obrali a rozbili mi hubu. Tak trochu měla pravdu, rozbít hubu bych zasloužila a o všechny úspory jsem se obrala sama. Jenom už nejsem výrostek, ale zralá ženská. Jen si to nějak nechci připustit. Pořád mám zapotřebí líbit se třeba i jelenovi v lese. Bez make-upu a rtěnky bych nevylezla ani s košem. No jo, trošku porouchané sebevědomí nebo co to je? Teď jsem ale měla jistotu, že jediným mým obdivovatelem se stane možná tak sumec od nás z jezera, ovšem pokud bude mít zájem o sestru lochneské příšery.

Asi jste zvědavé, jak to dopadlo. No docela dobře. Pysky brzy splaskly a po restilanu ani stopy. Za několik dní jsem se mohla pyšnit mojí původní pusinkou, na kterou už nedám dopustit, i když takové prozření mě stálo poměrně tučný obnos. Jak se tak říká, za blbost se holt platí...