Já se bojím pavouků, už jen, když si na to vzpomenu, tak mi běhá mráz po těle. Johany a takový ti malí pavouci mi nevadí, ale co přímo nesnáším, to jsou takoví ti větší, co máme na chalupě, brrr. To se vždycky s mužem hádáme, kdo se ho bojí a štítí míň, aby ho šel zlikvidovat. Fůůůůůůůůůj L

 

Jinak spíš já jsem vyděsila jiné lidi. Napadají mě dva případy.

 

První byl na pionýrském táboře. Měli jsme tam absolvovat stezku odvahy v noci. Spousta dětí byla vyděšených a vedoucí nám dělali různé postavy, okolo kterých jsme měli jít, oni na nás vyskakovali různě, houkali apod. A já jsem šla s mojí nejlepší kamarádkou, ale nějak nám blikala baterka, až přestala svítit úplně. Tak jsme šly potmě. Šly jsme kolem obilí, kde na nás číhal „drákula“. Jenže jak nám nesvítila baterka, tak jsme šly potichu a nakonec jsme vyděsily my jeho, protože jsme ho spatřily první my a vybafly na něj.

 

Druhý případ je z dob, kdy jsem ještě bydlela u rodičů v panelákovém bytě. Byla jsem na diskotéce a u nás byl takový zvyk. Že když jsem přišla, většinou se jeden z rodičů vzbudil, zeptal se, jestli jsem v pořádku, já mu řekla, že OK (i když mi někdy bylo pěkně šoufl, hádejte z čehoJ). A tak jsem jednou přišla a proplula do pokoje, mezitím se vzbudil můj táta, rožnul si lampičku u postele a než jsem se stačila převléci a šla jsem na záchod, tak usnul. Já, jak jsem šla na záchod, tak jsem viděla, že mu svítí lampička. Šla jsem mu ji zhasnout a jak jsem stála u jejich postele natažená k lampičce, tak se táta náhle vzbudil a strašně vykřikl. Asi se lekl, že si jde pro něj smrt. Byla jsem v bílé dlouhé noční košili, černé rozpuštěné vlasy za malého tlumeného světla lampičky jsem se k němu natahovala – zkrátka hotová smrtka, akorát ta kosa mi chyběla. Myslela jsem si, že má infarkt a budu ho muset oživovat. No, naštěstí to rozdýchal.

 

Není ze mě sirotek, tak je to dobrý. ValerieM

 


Díky, Valerie, moje maminka se taky strašlivě bojí pavouků, a tak každý rok, pravidelně o pouti jsme jí vystřelili na střelnici takovýho velkýho pavouka, co se mu hýbaly nohy. A pokaždé ho našla mezi prádlem na žehlení a prakticky vždy jsme to poznali, i když jsme byli na zahradě...

 

Jo, jo pavouci :))

 

Bojíte se něčeho, máte strašidelnou historku? Tak mi ji napište a já některým z vás pošlu krásnou svíčku, abyste si měly čím v noci svítit na cestu ...

redakce@zena-in.cz

Reklama