Bulvár

Jak jsem přestala věřit na Mikuláše

Můj táta spolu se svými dvěma třemi kamarády každý rok převlékali za trojici či čtveřici nebeských a pekelných vyslanců, aby obešli rodiny zúčastněných a rozdali nadílky svým dětem. Z toho vyplývá, že když k nám chodil Mikuláš, táta jako na potvoru nikdy nebyl doma a já musela spoléhat jen na ochranu slabé ženy. Nebyla jsem ale dítě nijak bázlivé, takže jediným opatřením proti útoku spravedlivého trestu za celoroční zlobení a odmlouvání byl malý polštářek, kterým jsem si vždycky vycpala zadek, kdyby mi chtěl čert napráskat. Poslední takovýhle hezký velký Mikuláš se u nás konal, když mi bylo pět či šest let.

Tehdy se k nám zase vřítili dva obrovští čerti s metlami a řetězy, zlatovlasý anděl (mimochodem vždycky strašně ošklivý, protože i on byl převlečený chlap) a důstojný Mikuláš. Při povinné konverzaci a přednášení básniček jsem si ale všimla jedné věci. Ten Mikuláš má stejné ponožky, jako můj táta.

Tohle zjištění ve mně začalo strašně hlodat, nedovedla jsem si to nijak vysvětlit, a tak jsem to hned po jejich odchodu začala konzultovat s mámou. Ta se začala strašně divit: „To není možné, Simonko, to se ti muselo něco zdát.!!! Hned jak se táta jakoby vrátil z práce domů, běžela jsem mu oznámit, že má, a zrovna dneska, ty samé ponožky jako Mikuláš. Naši po sobě rozpačitě pokukovali, pamatuju se, že máma byla celá červená, ale nic nepřiznali.

Já jsem ale byla úporná a během dalších měsíců na to stále zaváděla řeč, až se ucho utrhlo. Na jedné společné nedělní procházce mi táta s vážnou tváří vyjevil bolestnou pravdu, a to tu, že žádný Mikuláš, anděl a čert neexistují. Sice jsem to už tušila, ale potvrzení tohoto faktu bylo nepředstavitelné zklamání. Ten pocit si dokážu navodit dodnes, jako by to bylo včera. Škoda, já bych chtěla, aby byli opravdoví.


Své zajímavé příběhy na téma mikulášská nadílka můžete dnes celý den psát na redakce@zena-in.cz

   
04.12.2009 - Blog redakce - autor: Simona Škodáková

Komentáře:

  1. [8] matuszyk [*]

    Sranda to musela byt.

    superkarma: 0 07.12.2009, 06:54:15
  2. avatar
    [7] Dante Alighieri [*]

    Já si pamatuju, že na Ježíška jsem věřila, ale za boha si nevzpomenu, jestli i na pravýho Mikuláše...

    superkarma: 0 04.12.2009, 13:28:38
  3. [6] Troi [*]

    Mikuláše s čerty naši nikdy moc nezvali, jen byl vždy balíček. Synovec jednou jako malinkej dostal balíček a navrchu bylo uhlí, kluk se tak nas...., že odmítnul zbytek balíčku prohledat. A já přestala s velkým nářkem věřit na Ježíška, když jsem jednou před svým dědou jako malá vykládala, co všechno asi dostanu od Ježíška a děda na to řek, že dostanu hov.. , v prde.. by na to vzal, že je chudej (ten Ježíšek), no a bylo po srandě. Máma to dědovi (tchánovi) nikdy neodpustila a je to víc jak třicet let.

    superkarma: 0 04.12.2009, 12:05:32
  4. avatar
    [5] Altamora [*]

    Pořád nechápu, jak v dnešní době mohou děti věřit na Ježíška. V televizi je to samá reklama na hračky pod stromeček, dospělí se i před malými dětmi ptají, jestli už mají nakoupeny dárky. To snad jen dítě s velkou fantazií nebo mentálně zaostalé si z toho nevyvodí, že je všechno jinak. Ale většina těch, které už vědí, je dost moudrých na to, aby s rodiči tu hru hrálo ještě pár let po prozření.

    superkarma: 0 04.12.2009, 11:28:18
  5. avatar
    [4] Věrulinka [*]

    Sml30 zajímavé je, že ať děti plny strachu, stejně si vždy všimnou, čeho by si asi jinak nevšímaly Sml30

    superkarma: 0 04.12.2009, 10:37:53
  6. avatar
    [3] Dimsy [*]

    Jo, na detailech záleží. Má dcera zase objevila, že Mikuláš má stejné boty jako táta. Taky ji to vrtalo hlavou.Sml30

    superkarma: 0 04.12.2009, 10:31:04
  7. avatar
    [2] Zázvorka [*]

    Milý a úsměvný příběh! Sml52

    superkarma: 0 04.12.2009, 08:33:00
  8. avatar
    [1] enka1 [*]

    Ahojky Simonko,kdo by si nepřál opravdové Mikuláše a další takové milé bytosti.

    Mně sdělily ve čtyřech letech učitelky MŠ (tenkrát to měly v osnovách a popisu práce), že Ježíšek je křesťanský blud a tak jsem s nadějí v hlase doma prosila:"Je aspoň ten Mikuláš opravdovej?" K nám sice nechodil, dávali jsme si za okno talíře, ale naši mi jakous takous naději nechali. Tak jsem se ve školce pochlubila a mé zářící oči byly učitelkami opět zakaleny. Jednu věc však na tom vidím dobrou.Myslím, že to zformovalo na celý život můj postoj ke straně a vládě.

    superkarma: 0 04.12.2009, 07:20:31

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa: Výživa v nemoci
Hledáme čtenářky, které rády čtou knihy
Anketní otázky pro čtenářky, které chtějí testovat Canesten Intim Gel
Anketa: Bolí vás záda?

Náš tip

Doporučujeme