Domácnost

Jak jsem nechtěla psa

Někdo po zvířeti touží, jiný se jeho pořízení brání, ale jak už to v životě chodí, někdy je odříkaného chleba největší kus. Jak se svým odmítavým postojem nakonec dopadla čtenářka s nickem Datura? To se dočtete v jejím příspěvku

Moje dcerky si psa přály, ale já jsem dost dlouho odolávala. Bylo mi jasné, že je to dlouho bavit nebude a psa budu mít na krku já. Zmínila jsem se kolegyni v práci a ta mi vyprávěla příběh své kamarádky. Rozvádí se, veškerý majetek si rozdělili až na psa. Rozdělit nejde a nikdo z nich ho nechce. Je to prý.dvouletá kokřice Peggy. No a už jsem byla nahlodaná, protože kokři se mi líbili vždycky. A navíc mi ji začalo být líto. Domluvila jsem si , že se na Peggy pojedu podívat. Dorazila jsem s lahvinkou a chlebíčky na návštěvu. Jen jsem se uvelebila v křesle, přiběhla Peggy a rovnou mi skočila do klína. Paní domu zůstala koukat, prý nikdy k cizímu člověku nešla. Mě to dostalo, takže jsem si ji rovnou odvezla. Radost mých holčiček nebrala konce.

Peggy byla zvyklá na panelák a najednou měla k dispozici dvůr a zahradu. A hned provedla pár lumpáren. Jeden den ulovila malá kosáčata, dostala vynadáno a druhý den ležel na cestičce i kos s kosicí. Příště jsem si zase postavila na schody tašku s nákupem. Hned navrchu ležely párky, zabalené hned ve dvou papírech. Peggy si je vybalila, slupla je a papíry zůstaly v tašce, přišla jsem na to až nahoře v bytě a to už jsem se tomu smála. Taky jsme ji jednou dali na chodbu polystyrenovou desku s dekou, aby ji nestudila podlaha. Když jsme se odpoledne vrátili domů, byl rozcupovaný polyester po celé chodbě, úplná sněhová vánice.

kokřík

Zamilovali jsme si ji všichni. Žila s námi sedm let, než nám ji soused otrávil. Byl totiž jediný, na koho štěkala a neměla ho ráda, tak se jí zbavil. Bylo to hrozné, je to už deset let a i když se soused narychlo odstěhoval, dalšího psa nechci. A tak mi dcera loni věnovala k narozeninám papouška

Datura

Milá daturo, to je moc smutné, taková krásná kokřička. Nechápu, jak můžou být někteří lidé tak krutí. Nám také kdysi otrávili psa a vím, jaké to je, když mu není pomoci. A jestli mohu radit, pořiďte si k papouškovi novou Pegginku.

   
10.01.2012 - Příběhy - autor: Dana Haklová

Komentáře:

  1. avatar
    [6] datura [*]

    Policajti mi řekli, že bych ho musela chytit za ruku, jinak nemám šanci ho obvinit i když se mi k tomu přiznal, ale jen mezi čtyřma očima.Sml23

    superkarma: 0 10.01.2012, 20:44:11
  2. avatar
    [5] átéčko [*]

    Dante Alighieri — #1 Taky bych toho souseda otrávila ...kafe od žida...Sml63

    superkarma: 0 10.01.2012, 20:04:26
  3. avatar
    [4] datura [*]

    Jindriska8 — #3 Peggynka mě milovala, ale když dostala vynadáno, tak se urazila Sml30 

    superkarma: 0 10.01.2012, 16:12:41
  4. avatar
    [3] Jindriska8 [*]

    My jsme měli kokřice dvě,má moc ráda svého pána,ráda žárlí a je moc paličatá a jsou dobrým hlídačem.Sml22

    1. na komentář reaguje datura — #4
    superkarma: 0 10.01.2012, 15:53:57
  5. avatar
    [2] enka1 [*]

    Dante Alighieri — #1 Sml23pomalu trápit

    superkarma: 0 10.01.2012, 15:37:01
  6. avatar
    [1] Dante Alighieri [*]

    Některý lidi zabít! Sml31

    1. na komentář reaguje enka1 — #2
    2. na komentář reaguje átéčko — #5
    superkarma: 0 10.01.2012, 15:06:24

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Náš tip

Doporučujeme