Chleba je grunt. Tuhle větu jsem jako malá často slýchávala. Babička byla ze staré školy a chleba měl pro ni význam takřka mystický. A tak jsem nesměla chleba roznimrávat, vyhazovat ani z něj dělat ty báječné kuličky, kterými se dá cvrnkat po ostatních. Tedy alespoň před babičkou ne.

chleba

Od té doby se mnoho změnilo. Babička už není mezi námi a já dospěla do věku, kdy chlebové kuličky po ostatních necvrnkám. Ostatně by to s mnohými dnes prodávanými chleby možná ani nešlo. Holt pokrok je pokrok a kuličkotvornost není u chleba žádaným parametrem. Nad všemi zohledňovanými parametry (často včetně chuti) totiž vítězí jeho výrobní, a potažmo tedy i prodejní cena. Rozhodla jsem se proto upéci si chleba vlastní, domácí, bez ohledu na cenu, a to podle pokud možno toho nejstaršího a nejklasičtějšího receptu, jaký najdu. Naši předkové se chlebem i vítali, tak ho snad museli umět péct. Přece by své hosty nevítali drobící se hmotou bez chuti, tou, kterou nám popřávají některé dnešní pekárny.

Recept jsem našla poměrně rychle a dala se do příprav. Upéct chleba totiž není žádná legrace. Tedy přesněji řečeno legrace to být může, ale alespoň v mém případě platilo, že oč víc bylo legrace během příprav a pečení, o to horší byl výsledek mého snažení. Ale nepředbíhejme.

Měla jsem v ruce recept a v duši mír a klid

Obojí mne opustilo ve chvíli, kdy jsem začala recept číst. Krynda pána! Na tohle abych si vzala týden dovolenou. Jen kvásek z žitné mouky se má přiživovat skoro týden. No nic, nedá se svítit, řekla jsem si a dala se do díla. Každý den jsem do sklenice od okurek poctivě dosypávala celozrnnou žitnou mouku, dolévala vodu a čekala, kdy se ne příliš vábně vypadající obsah začne měnit v úžasný kvásek a začne vonět onou příjemně nakyslou vůní. Jaké však bylo mé překvapení, když se s přibývajícími dny stával obsah sklenice stále méně vábným a vůně, kterou vydával, stále méně příjemnou. Nebojím se říct, že šlo o vůni dokonce nepříjemnou, a nebýt vychována ke slušnosti a umírněnosti, řekla bych, že šlo o příšerný zápach. Obsah sklenice se z pro mě neznámých důvodů rozhodnul místo bytí ve smyslu jsoucna pro hnití ve smyslu rozkladu. Postup s pěstěním žitného kvásku jsem tak byla nucena zopakovat se sklenicí novou a pečení chleba odložit o dalších pár dní. Napodruhé už proběhlo vše tak, jak má, a já měla plnou sklenici nakysle vonící hmoty. Hurá. Teď už jen ve správném poměru odvážit mouku pšeničnou a žitnou, vlít kvásek, vodu, trochu osolit, řádně prohníst do ani ne příliš lepivého a tuhého, ani ne příliš tekutého těsta, a nechat kynout. Cože, 6 hodin? No to je radost. To se dnes dostanu do postele až zítra. Nedá se nic dělat. Doufejme, že za to výsledek mého snažení bude stát.

Nestál. Snad že hvězdy nebyly mému počínání nakloněny, snad jsem se k těstu nechovala s náležitou úctou, možná se na mne bůh chleba zlobil za ten zkažený kvásek, ať tak či onak, v brzkých ranních hodinách se z trouby nelinula vůně čerstvě upečeného chleba, ale spíše štiplavý zápach páleného těsta. Pravda, přiznávám, jistou roli mohl sehrát i fakt, že jsem s hlavou položenou na válu ulepeném od těsta usnula. Vzbudil mne až manžel s poněkud prostoduchou otázkou, jestli se mi tady něco nepálí, že se mu zdálo o hasičích a požáru Národního divadla. Skočila jsem k troubě, ale už bylo pozdě. Místo krásně vonícího čerstvého chleba jsem z trouby vytáhla cosi, co svým tvarem a hlavně barvou připomínalo briketu černého uhlí. Manžel, vida můj výtvor a slzy v tváři, zaplakal také. Ráda bych si myslela, že šlo o soucit s milovanou manželkou, obávám se ale, že to byl jen důsledek působení štiplavého dýmu, kterým otevřená trouba bohatě zásobila naši kuchyň. Nedalo se dělat nic lepšího než otevřít okna dokořán, řádně se přiobléknout, protože venku mrzlo, a dát se do nápravy vzniklých škod.

Mé pečení chleba však mělo i své pozitivní důsledky. Především mé těstem z válu slepené vlasy byly i pro jinak spořivého manžela dostatečným argumentem pro návštěvu kadeřnictví. A v neposlední řadě se ukázalo, že štiplavý dým z naší trouby nejspíše doputoval až do nebeských výšin a Ježíšek, snad aby mne v mém úsilí o domácí chléb podpořil, mi nadělil domácí pekárnu, která se prý snad v ten pravý čas vypne sama.

Tak tedy pečení zdar!

Reklama