Minulý týden vás zaujalo v našem magazínu téma tantrických masáží. Mnohé z vás se domnívají, že se jedná o erotické služby, vydávající se za něco jiného. Naše externí spolupracovnice Zuzana Hainallová vám dokonce tantrickou masáž už představila (v TOMTO článku), teď se od ní dozvíte, jak to vypadá v klasickém „bordelu“.

Ačkoliv existují, co člověk rozum pobral, tak minimálně od začátku křesťanství má pro nás všechny jakákoliv zmínka o nich velký nádech hříšné pikanterie a chuť zakázaného ovoce.

hamp

Luxusní bordel v centru Prahy

Kdysi bývala symbolem a jasnýmsi poznávacím znamením podobných nočních podniků červená lucernička. V letech devadesátých minulého století noční podniky nejvyšší kategorie už neoznačovala. Žena jako host se na takovém místě ocitla a zřejmě dodnes ocitá málokdy, pokud tam samozřejmě nepracuje. Mně se to poštěstilo naprosto nevinně a úplnou náhodou.

Kamarád mé kolegyně Helenky slavil narozeniny. Helenka mě vzala s sebou, a jak jsme tak seděli ve třech v jednom baru, Karel se pochlubil, že je spolumajitelem jednoho vyhlášeného „lucerničkového“ pražského podniku. Helenka začala okamžitě žadonit, abychom v oslavě pokračovali tam. Po krátkém váhání Karel souhlasil, takže za pár minut jsme seděli všichni v taxíku a mířili na Vinohrady.
„Děvčata, ale budete tam sedět tiše v koutku a budete co nejméně nápadné, aby si místní holky nemyslely, že jim lezete do zelí!“ Já jsem jeho prosbu brala zcela vážně, bohužel ne tak Helenka, horolezkyně a děvče spontánní a nevázané.

Pamatuji se, že v předsíni trůnila obrovská socha dalmatina v nadživotní velikosti, a pak už jsme šli dál... Příjemné intimní osvětlení, bar a boxy ztrácející se v rozích. Pohoda a klid, milá hudba, téměř prázdno, všechno v červeném sametu. Moc se mi tam líbilo. „Škoda, že takhle nevypadají normální restaurace,“ pomyslela jsem si a usadila se do měkkých čalounů v nejzastrčenějším boxu. Popíjeli jsme a pozorovali cvrkot - do podniku každou chvilku přišel nějaký muž. K mému překvapení se jednalo o docela pohledné a sympatické chlapíky. Když jsem potřebovala na WC, protáhla jsem se co nejnenápadněji kolem baru a dívek konverzujících s návštěvníky. Jedna z dívek, evidentně ukrajinské národnosti, se odlepila z barové židle, začala se vinout okolo tyče a postupně se zbavovat všeho, co měla na sobě. Helenka na ni fascinovaně zírala. Když dívka se striptýzem skončila, Helenka se vztyčila a prohlásila, že „ona taky“. Karel se ji marně snažil od šíleného záměru odvrátit, Helenka už svírala v rukou tyč a razantně s ní zápasila. Karel to vzdal a začal předstírat, že ji vůbec nezná. Helenka se velmi amatérsky pokoušela dívku napodobit, bohužel i s tím svlékáním - působilo to jako hodně smutná parodie. Karel seděl zdrcen, hlavu v dlaních, oči v sloup a šeptal: „Ježíši, to bude průser....“ Byl. Helenka, tělem i duší sportovkyně, se podle toho i oblékala... Ladně se zbavit botasek, džín a svetru by nezvládla ani Mata Hari. A Helenka už měla v hlavě pár panáků whisky. Výstup nabral na trapnosti, když se dostala k již velmi obnošenému prádlu... Posléze shodila všechno, namířila si to za bar a nutila barmana, aby s ní tancoval. Po hodině řádění toho Karel měl dost a s mou pomocí naložil totálně opilou a hlavně protestující Helenku do taxíku. Netuším, jestli měl Karel z nezvedené kamarádky horší následky než jen z ostudy kabát.. já měla ovšem zážitek na celý život. Jednou jsem se o něm zmínila na obědě se svým zbrusu novým partnerem a jeho třemi kamarády. Ještě dneska vidím jejich šokovaně dychtivé pohledy s prosbou o vyprávění všech podrobností....

Bordel a la pražské předměstí

O další dva roky později se rozhodl právě tento partner a jeho kamarád pobavit své provinční společníky, kteří přijeli do Prahy na jednání bez manželek. Já a žena pražského kamaráda jsme se směly akce zúčastnit. Zazvonili jsme na zvonek branky před vilkou uprostřed velké zahrady - jednalo se o velmi privátní podnik prostý veškerého označení. Přišla otevřít starší paní v bačkorách a domácím oděvu. Odvedla nás do prostorného a zcela prázdného suterénu s barem, tanečním parketem, jukeboxem a restaurací, který otevřela evidentně pouze kvůli nám. Jednalo se o podnik speciálně zaměřený na rezervaci pro skupiny s objednávkou call girls. Pražští společníci o tuto službu požádali bordel-mamá, která nám přišla namíchat nápoje již převlečená do „gala“. K našemu zděšení se v podniku za pár minut objevila jedna mladá Romka spolu se ženou dobře padesátiletou, velmi nevzhlednou a s mnoha kily navíc. Mimopražští kamarádi samozřejmě odmítli mít s „děvčaty“ cokoliv společného. Po zbytek večera call girls proseděly osamoceně a uraženě u baru, až mi jich bylo líto. Nepochybuji ale, že jim ztracený čas zaplacen byl. Naše parta se rozhodla bavit sama: pouštěli jsme písničky, popíjeli a tancovali - prostě jsme si vystačili.

Jak vypadají „lucerničkové podniky dnes? Některé zřejmě zcela stejně, ale existuje také něco navíc. To už mám pouze z doslechu.

Bordel stylu „Amsterodam“

Do pleťové poradny ke mně na doporučení společné kamarádky přišel mladý kluk. Dozvěděla jsem se, že přišel do Prahy za prací a odepsal na inzerát nabízející místo asistenta managera. Tento mladík mě poučil, že kromě tzv. klasických bordelů, které jsem měla to štěstí navštívit, existuje také styl „Amsterodam“. To prý znamená jednak „peep show“ (za příslušný obnos má zákazník možnost pozorovat dívku z kabinky kukátkem), jednak otevřenou galerii, kam má přístup každý, kdo v recepci zaplatí vstupní poplatek. Vzpomněla jsem si, že o podobných podnicích jsem slýchávala už před 30 lety od známých, kteří navštívili nejen holandské, ale i německé přístavy. Ženám prý vstup nezakázán, takže, milé dámy, kterou z vás to zajímá, až příště navštívíte Prahu, klidně se poptejte - dám vám kontakt!

Bordel po internetu

Evidentně nejnovější variantu obchodu s bílým masem, která dle mého názoru nejvíce čpí podsvětím a mafií a která už s tradičním bordelem, tedy místem, kde dochází k seznámení klienta s lehkou děvou, nemá téměř nic společného, zrodil internet. Syn mé kamarádky se také ucházel o místo, tentokrát obchodního cestujícího. Asi uhádnete, kam měly jeho kroky směřovat. Tento mladík na rozdíl od prvního práci odmítl, ale dohadujeme se, že šlo zřejmě o internetové zprostředkování nabídky českých dívek do světa...

Čtěte také:

Reklama