Bulvár

Jak jsem měnila místo

K dnešnímu tématu mám krásný citát z vinného sklepa: „Občas se ptám, kdo jsme, kam jdeme a k čemu to všechno spěje? Pak si naleju odpověď a je zase dobře..."

Ale jinak... před nějakou dobou jsem byla „odejita" z místa a následoval nástup jinam. A začala neskutečná série drobných potíží. Hned první den mně vynadala personalistka, jak jsem se proboha coby cizí člověk dostala do budovy a co ji otravuju, když má na osmou pozvané nové kolegy na pohovor? Teprve po předložení občanky mi skutečně uvěřila, že jsem jen ostříhaná... následovalo lehké zděšení mého šéfa, který špatně spočítal počet nových pracovníků a nechal připravit o stůl míň... stůl jsem velkoryse přenechala kolegovi s tím, že on za to nechá udělat celou novou sadu klíčů, a odkráčela domů. To jsem ovšem ještě netušila, že další stůl na práci bude až za několik týdnů, během kterých se postupně seznámím s celým vedením, protože se mi jednotlivě jeden každý z nich kvůli tomu přijde omluvit.

Nový stůl byl s velkými řečmi od údržbářů a hned první den jsem zjistila, že jde otevřít jen jeden šuplík. Kolega mi chtěl pomoci, trhnul za ten druhý a ze stolu byla hromádka prkýnek... pravda, lakovaných, některá měla i pěkné lišty po bocích a ve dvou byly dokonce i zámečky, ale jaksi to nebylo ono...

Další problém byly klíče. Nový kolega nechal udělat šest klíčů, které mu byly předány při nástupu, ovšem zapotřebí bylo klíčů sedm. Já jich dostala osm - ten poslední jsem nikdy nepoužila a dodnes netuším, od čeho byl... ovšem pan kolega to vzal osobně a velmi nelibě nesl, že já s menší odborností a ještě k tomu ženská mám přístup někam, kam on nemůže.

Ale ani tak jednoduchá věc, jako je kopírování klíčů, nešla hladce - dva klíče jsem musela nechat upravit v místní dílně, aby šly vůbec použít. Nevyzkoušený mi zůstal jen klíč od učebny, ve které jsem vůbec neměla působit. Jistě že působila - změnu rozvrhu mi řekli minutu před zvoněním, já došla k učebně a zjistila, že dovnitř to nepůjde... na klíči chybělo vypilovat nějaký záhadný zoubek.

Následovala řada menších potíží, které jsou asi spojeny s každou změnou místa - pan ředitel zapomněl podepsat všechny moje papíry, do pracovní náplně se mi vloudily menší chyby, chyběly nějaké podklady... tvrzení sekretářky, že nemá žádný doklad o vzdělání, mi připadalo hodně zvláštní, ale když za týden přišla s tím, že nemá ani CV, tak jsem už vrčela hodně nahlas.

Rychlovarná konvice, která sloužila všem pěti lidem, se poté, co jsem v ní po dohodě s kolegy vyvařila ocet (pečlivě naředěný, podotýkám), a tím odstranila tunu vodního kamene, odporoučela do věčných lovišť a podobně...

A dny šly a malérů přibývalo... elektronický docházkový systém fungoval všem, jen ne mě, dvakrát mi záhadně zmizel obsah celého pevného disku... třikrát jsem hlásila, že jsem vedena jako školitelka, abych pak dostala vynadáno, že o tom nikdo nevěděl a naši zaměstnanci šli na školení jinam...

A když už to vypadalo, že potíže pominuly, tak jsem přišla o flash paměť, na které byly závěrečné práce. Na pevný disk jsem je chtěla dát až budou všechny, protože jsme je potřebovala průběžně otevírat z nejrůznějších míst v budově a nahrávala jsme je také pokaždé jinde, jiná možnost zálohy nebyla a přesně hodinu před nahrátím poslední z nich mi flashka zmizela ze stolu v zamčené místnosti. Zloděj se samozřejmě nenašel.

Ke konci už mě zřejmě nesnášela i ta budova - nevím, jak jinak si lze vysvětlit, že se mnou výtah běžně sjížděl do podzemního patra, a tam se zablokoval, nebo že na mě spadlo promítací plátno.

No, upřímně - to plátno byla poslední kapka a já jsem odešla, jakmile mi pracovní poměr skončil. Naštěstí byl na dobu určitou - neumím si vysvětlit, jak bych udávala důvod výpovědi... „Nesnáším se s budovou?" nebo snad „Tuna drobných malérů přivedla mě k... naštvání?"

Pajda


Děkujeme za pěkný příspěvek.

Tak takováhle sada malérů vážně stojí za to, to se mi snad nikdy nepovedlo nasbírat :).

Máte podobné zkušenosti? Měla jste v životě nějaké „krizové období"? Jak jste ho přežila? Nebo Vás trápí právě teď? Podělte se s námi o své příběhy a zkušenosti na redakce@zena-in.cz!

 

 

   
27.02.2007 - Společnost - autor: Ivana Kuglerová

Komentáře:

  1. avatar
    [4] edith1975 [*]

    to je článek, který jsem potřebovala mám vlastně super práci, jak jsem zjistila

    superkarma: 0 27.02.2007, 16:43:57
  2. avatar
    [3] Janecka [*]

    Tak to je mazec.Když se něso s..,tak to stojí zato .Kríízi mám teď,řeším,zda odejít ze zaměstnání někam jinam

    superkarma: 0 27.02.2007, 15:39:25
  3. avatar
    [2] Kadla [*]

    Pajda: Cizí neštěstí člověka potěší

    superkarma: 0 27.02.2007, 14:43:57
  4. avatar
    [1] Rebelman [*]

    vtipné, to mě potkat tak už tam nepracuji po měsíci

    superkarma: 0 27.02.2007, 13:16:58

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Dětský pokoj - zařizování, rekonstrukce

Náš tip

Doporučujeme