Bulvár

Jak jsem jiskřila v jiskrách

Školu jsem začala navštěvovat až po sametové revoluci a to pionýr už nebyl. Lépe řečeno byl, ale jmenoval se jinak: jiskřičky. Vedli jej ti samí vedoucí, program byl taktéž stejný, ale z nějakého důvodu jsme byli přísně napomínání, když někdo z nás tento spolek nazval pionýrem.

Vzhledem k tomu, že doma jej rodiče stále nazývali pionýrem, nechápali jsme, proč je to taková chyba. A kdo si zkusil pochybovat nahlas, dostal jasné poučení o tehdejší politické situaci. Jako malým nám to nebylo moc jasné ani potom, ale pochopili jsme, že asi bude lépe se dál neptat.
Jedinou, dnes už úsměvnou historku, kterou si z jisker nesu, byla první bitva o kluka. Jak jistě tušíte, jiskřičky navštěvovalo jen pár chlapců. Jmenoval se Péťa a byl pro nás holky jako magnet. Všechny jsme si sním chtěly hrát a pořad ho otravovaly otázkou, kterou z nás má nejradši. Samozřejmě Péťa rychle vycítil své výsadní postavení a rád měl jen tu, která mu mohla být něčím užitečná. Třeba za něj udělal úkol z matiky, nebo měla pytlík bonbonů. Asi to tak mělo být, protože se dostalo časem na každou. Jen pak měla problémy s ostatními a to do chvíle, než se Péťa „zamiloval" do jiné.

Po čase jsem vyrostla a měla jiné starosti než jiskry. Na Péťu už jsem si taky nevzpomněla. Až v 17ti, mne má o rok starší kamarádka Bára, která studovala střední pedagogickou školu, požádala, jestli bych s ní nešla dělat pomocný dozor. Jak jinak než do oněch jisker. Ona to měla jako praxi, ale nechtěla tam byt sama. A tak jsem na gymplu opět nastoupila, jako tenkrát v první třídě, do jisker. Leč role se otočily. Dětí přibylo, hlavně kluků. Bylo babí léto, a tak se vedoucí snažili dělat akce hlavně venku. Scházeli jsme se v pátky a já ihned po skončení upalovala domů se převléknout a vyrazit třeba do kina nebo na diskotéku.

Naneštěstí se do hry zamíchal i čerstvý absolvent pedagogiky a nový, ale hlavně mladý, učitel David. A já měla opět poznat, co dokážou „ženské", když se perou o chlapa. David nás často pozoroval, občas se i zastavil a popovídal si s dětmi (učil 2.stupeň). No a časem i se mnou a Bárou. Bylo nám spolu příjemně, a tak jsme se dohodli, že bychom po jiskrách někam zašli.

Nastal onen osudový den. S Bárou jsme ještě před jiskrami v šatně vše do puntíku probraly. A to jsme neměly. Zřejmě nás slyšela jedna z návštěvnic jisker a vyzvonila to kamarádkám. David se zřejmě líbil i jim, proto se nechtěly vzdát bez boje. Měli jsme právě indiánský měsíc a ten dej jsme byli na válečné stezce. Dostali jsme za úkol pomalovat si obličeje jako správní bojovníci. Samozřejmě, že ona děvčata chtěla pomalovat mne. Měli jsme používat linky na oči a stíny, aby to šlo pak lehce dolů. Jenže ouha. Holky mě pokreslily fixkami. Bára ten den musela jít dříve a mě měl David vyzvednou přímo u školy. Takže žádná možnost vyvléct se s trapasu, který měl nastat.

Děcka odešla domů a na mě s jednou vedoucí zbyl úklid. Přišla jsem k zrcadlu a chtěla se odlíčit. Po čase jsem zjistila, že to asi tak lehce nepůjde. Čas ubíhal a já nevěděla, co mám dělat. Mýdlo vše akorát rozmazalo.

Nakonec jsem musela vyjít ven. K mému zděšení i tričko a džínsy, do kterých jsem se chtěla převléct, byly popsané fixkou. Takže jsem jako hastroš vylezla ven před školu, kde už čekal i David a na zídce mne pozorovaly s potlačeným smíchem ony „umělkyně". Ale David jim vzal vítr z plachet tím, že se začal smát se slovy: „Tys ale měla těžký den." To už jsme se smáli oba.

Doma jsem se pořádně umyla a převlékla a rande se přeci jen konalo. Jsme spolu dodnes a hádejte, co studuji? Ano, ano, pedagogiku. Ale raději 1. stupně.

A co ta děvčata? Nic. Davidovi jsem se svěřila, ale nechtěla jsem z toho dělat nějakou aféru. Nikdo nebyl lepší.

čtenářka Ženy-in


Děkujeme za krásný a vtipný příspěvek :).

Jo, děvčata slintající na „návštěvu" pamatuju ze skautského tábora - jezdíval tam za námi známý naší hlavní vedoucí, spisovatel a navíc nádherný chlap a pralo se o něj všechno ženského pohlaví, od těch mých šestiletých škvrňat až po skoro dvacetileté roverky :))).

Máte nějaké oddílové zážitky? Nebo Vaše děti? Napište nám o nich na redakce@zena-in.cz!

   
27.04.2007 - Společnost - autor: Ivana Kuglerová

Komentáře:

  1. avatar
    [2] Japina [*]

    Jejda a já si vždycky myslela, že jiskčičky jsou něco jako mateřská školka pro budoucí pionýry. Ještě si vzpomínám slib: Slibuji dnes přede všemi jako jiskra jasná, chci žít pro svou krásnou zemi, abych byla šťastná!
    Ale jinak Ty a David ... mám ráda dobré konce
    A o líčení fixama taky něco vím, už jsem poslala příspěvek

    superkarma: 0 27.04.2007, 09:53:42
  2. [1] inka35 [*]

    Je vidět že měl David smysl pro humor .přeji ti aby to tak zustalo i v budoucnu.Držim pěsti

    superkarma: 0 27.04.2007, 09:34:54

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Akce pro čtenářky: Velikonoční pečení a vaření s Globusem
Hledáme čtenářky, které rády čtou knihy
Anketní otázky pro čtenářky, které chtějí testovat Canesten Intim Gel
Anketa: Bolí vás záda?

Náš tip

Doporučujeme