Tato záludná otázka vrtá Martině v hlavě už od té doby, kdy její milenec přišel s návrhem společné dovolené. Jak to udělat, aby se o tom manžel nedozvěděl? Něco jiného je společně strávený večer, ale něco jiného celý týden.

„Zbláznil ses?“ byla první reakce Martiny, když jí její milenec, se kterým se schází necelé dva roky, oznámil, že by ji rád pozval na dovolenou do Itálie.
„Co asi řeknu doma? Že jedu k sestře, která bydlí za rohem?“

Martina je dvaačtyřicetiletá žena, kterou manželství neuspokojuje po sexuální stránce. Manžel je workoholik a více času než s Martinou tráví ve společnosti počítače. Dokud byly jejich tři děti malé, Martině to nijak nevadilo, veškerý volný čas trávila s nimi, a že dokážou tři děti pořádně utahat, o tom není sporu. Dnes však už obě starší dcery mají svoje vlastní domácnosti a nejmladší, osmnáctiletý Honza, se také máminých sukní nedrží.
Večer co večer tak tráví Martina po boku muže, který je duchem úplně jinde, ve virtuálním světě, u počítače.
„Najdi si milence, nebo se rozveď,“ radí jí sestra i kamarádky, „jinak se z toho zblázníš. Tak stará ještě nejsi.“

Studená postel není u Martiny hned důvodem k rozvodu, tak si našla milence. O rok staršího, rozvedeného Pavla, který nijak netrvá na tom, aby se rozvedla. A tak jí po všech stránkách, hlavně po té sexuální, vyhovuje.
Schází se většinou přes den nebo po večerech u něj doma a je jim spolu dobře.

Ilustrační foto

Až přišlo tohle.
„Marti, prosim tě, on si ani nevšimne, že odejedeš,“ směje se Pavel. „Kdy jsi naposledy někde byla? Copak něco nevymyslíme?“
To je pravda, uvědomila si Martina. Naposledy byli na dovolené u moře před pěti lety, to bylo Honzíkovi třináct a holky, dvojčata, už s nimi nejely. Měly jiný prázdninový program. Ale manžel jako by tam ani nebyl, protože celou dovolenou pracoval a chodil s notebookem a mobilem i na pláž.
Honzík pak už s nimi další rok jet nechtěl a Martina vlastně také ne. Zařekla se, že než takovou dovolenou, tak to radši žádnou.

Pavlovi řekla, že tedy pojede, ale ještě neví, jak to doma řekne, zkusí nějakou kamarádku, jenže manžel je skoro všechny zná, tak se bojí, aby na to nepřišel.
Nakonec ji jedna z nich podržela.
„Hele, já v tu dobu zrovna taky jedu na dovolenou, letíme s dcerou na Sicílii. Tak řekni, že letíš s námi, a basta.“
„A co tvoje dcera?“
„Té je to jedno, ta nic neřekne.“

Martina ještě ten večer doma manželovi nadhodila, že by letěla s kamarádkou Janou na týden do Itálie, jestli by mu to nevadilo.
Manžel zvedl oči od počítače.
„Jestli je to s Janou, proč by mi to vadilo? Myslel jsem ale, že pojedeme někam spolu.“
„Vždyť to pak taky můžeme,“ špitla Martina, ale souhlas už měla.

Datum odjezdu se blíží. Za necelý týden by měli odjet Pavlovým autem. Všechno probíhá v pohodě, Martina se moc těší, její manžel už o tom dál nemluví, o nic se nestará.
Až včera přišel zničehonic s návrhem, že až bude s kamarádkou odlétat, tak ji doprovodí na letiště.
Jenže kamarádka bude už v tu dobu den na dovolené, a oni navíc jedou s Pavlem autem.
„Tak to je v pytli,“ pomyslí si Martina. Nikdy se mnou nikam nešel, a teď tohle. Přece nemůže po kamarádce chtít, aby kvůli ní zrušila odlet. Kdyby aspoň jela také autem, naoko by sehrály odjezd o den dřív a ona by přespala u Pavla, jenže to taky nejde.
Sakra, to je situace. Jak to jen udělat, aby ji manžel nevyprovázel?
Poradíte Martině?
(Pokud ji tedy neodsuzujete).

Přečtěte si také:

Reklama