.

Jak jen to ty děti dělají, že nepotřebují spát?

Novinky

Jak jen to ty děti dělají, že nepotřebují spát?

Ptá se na závěr svého pozoruhodného příspěvku naše čtenářka s nickem mařinka. Až si přečtete její denní harmonogram, jistě pochopíte, proč má věčně kruhy pod očima

Je dopoledne a právě přijel dědeček. Pozdraví se s námi a jeho bystrému zraku neujdou veliké kruhy pod očima a krhavý zrak. Jakmile jsou děti z dosledu, dobírá si nás: „Tak co, bouřlivá noc? Jó, to když my jsme byli mladí...“ a tak dále. Tajuplně se usmívá, výrazně na nás pomrkává.

My se s mužem na sebe podíváme a zavzpomínáme na uplynulou noc. Jaká byla? U vína, v napuštěné vaně ozdobené hořícími vonnými svíčkami, vášnivé milování do ranního úsvitu? Kéž by! Naše běžné večery vypadají následovně:

Sedm večer: První a také poslední úspěch. Děti jsou po večeři a v pyžamu. Starší dítě ukládáme do postele.

Osm večer: Starší stále nespí, stihlo už asi stokrát vylézt (mám žízeň, musím čůrat, já se bojím, nemám svou oblíbenou hračku, ...), domluvy na max. 3 výlety z postele nezabírají. Když dojdou nápady, proč tentokrát vylézt z postele, přichází na řadu filosofické otázky typu Proč vlastně žijeme? Jaké to je umírat? a podobně. Ráno opět nevstane do školy, čeká nás protivné, uřvané, vzteklé a hlavně nedospané dítě. Už jsme zvyklí.

Devět večer: Po náročném dni chceme být s mužem chvíli spolu, pokoušíme se tedy přemluvit mladší dítě ke spánku. Jako obvykle spalo po obědě a teď se mu spát nechce. Rituály ignoruje. Ječí, vzteká se, řve tak, že probouzí staršího sourozence. Vzdáváme uspávání mladšího dítěte a uspáváme starší dítě.

Deset večer: Další pokus uložit mladší dítě. Opět vykládáme pohádky, bereme ho do společné postele, nabízíme hračky, ano, někdy v záchvatu zoufalství dáme do postýlky bonbon či čtvereček čokolády doufajíc, že dítě nalákáme. Houby, je to mazaný tvor, přehoupne se přes okraj, ukořistí sladkost a rychlostí blesku z postýlky zmizí.

Jedenáct večer: Jeden z nás už odpadl a spí. Druhý se moří s dítětem, snažíc se udržet oči otevřené, ačkoli by se též rád odebral do říše boha Hypnose.

Půlnoc: Jak se to jen povedlo, že to dítě usnulo? Vyřvalo se? Padlo vyčerpáním? Dostalo rozum? Kéž bychom to věděli! Ale teď nad tím nebudeme přemýšlet, honem do postele a spát, neb ta příšerka bude už v šest ráno vzhůru.

Jak jen to ty děti dělají, že nepotřebují spát? Docela by se hodila nějaká chůva, která by chodila večer hlídat děti. Ne proto, aby si rodiče mohli zajít do divadla či kina, ale aby se mohli dospat!!! :)

Jednou to pomine, jak zpívá Radůza. Děti rostou hrozně rychle, brzy tohle období překonáme a budeme na sebe mít víc času. Možná tolik, až nám to příjemné nebude... :)

mařinka

Milá mařinko, jak jste se mohla dnes dočíst, opravdu je to jen dočasné

Text nebyl redakčně upraven

   
27.02.2014 - Čtenářské příspěvky - autor: Dana Haklová

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa: intimní kosmetika
Testování intimní kosmetiky pro ženy z ČR a Slovenska
Anketa: Pečete bábovky?
Jaké hračky kupujete svým vnoučatům?
Anketa pro maminky: Jaké kupujete hračky svým dětem?
Výzkum na téma kašel
Průzkum na téma finanční zajištění

Náš tip

Doporučujeme