Domácnost

Jak je to s našimi babičkami?

Už jednou jsem říkala, jak krásné vzpomínky mám na dětství a na babičku s dědou. Provází mě to celým dalším životem a snažím se tuto pochodeň předat svým vnoučatům.

 

Proto mě docela překvapilo, když moje francouzská přítelkyně takové vzpomínky nemá. A co víc. Když zůstala bez tatínka pro svoji dceru, musela ji dávat do jeslí, odkud ji vyzvedávala v 18:00 hodin. A pokud náhodou někam potřebovala jít, tak si musela zaplatit dívku na hlídání. Přitom její maminka nebydlela daleko a byla zdravá. Prostě to ve Francii není zvykem.

 

Není babička jako babička. Ruská bábuška je jiná než německá Oma, ta se liší zase od šarmantní francouzské mamisette i emancipované americké granny.

 

Již staří Čechové – ano již v historii najdeme prototyp české babičky, tehdy zvané bába – sv. Ludmila. Silná, pevná, vzdělaná. Chránila a vzdělávala svého vnuka, pomáhala mu vyznat se ve světě, zvládat úzkosti a pochybnosti…

Ve staré češtině se zachoval název bába, také pramáti a stará matka. Babičkou se rozuměla porodní bába.

V 18. století se objevily různé zdrobnělinky jako maměnky, mamičky  a tatíčkové – a místo báby – babičky.

 

Je zajímavé, že již třetí století je u nás známá knížka Boženy Němcové „Babička“. Jak je možné, že vyprávění vnučky se udrželo navzdory válkám, okupaci, zařazení mezi povinnou četbu i věk počítačů?

Božena Němcová ji psala v době svého velikého žalu – umíral její milovaný syn Hynek. Do vyprávění vložila celou duši – a citliví lidé to dodnes cítí. Co na tom, že víme, že si život na Starém bělidle přikrášlila.

 

Jak je možné, že právě v našich zemích je takový silný fenomén prarodičů?

Asi to vyplývá z historie. Většina obyvatel žila na venkově. Byl takový zvyk – když hospodář cítil, že mu ubývá sil, předal grunt svému nástupci a dobrovolně odešel na vejminek. Vyměnil svou roli vedoucí autority za roli strážce rodové tradice. Své zkušenosti a moudrost předával mladším, byl jim oporou.

Výminkáři měli dostatek času, který mohli věnovat vnoučatům, na které mladí neměli pro samou práci ani pomyšlení. Měli čas si s vnuky zazpívat, vyprávět o svém mládí, vysvětlovali různé zvyky, učili říkadla a hlavně vyprávěli krásné pověsti a pohádky.

 

I dnes, jako v minulosti, si dítě vytváří vztah k tomu dospělému, který mu věnuje čas. Který slyší na „pojď si hrát“, který se zajímá o jeho život.

Je velkou škodou, že v době velké rozvodovosti soud nezajímá vztah dítěte k prarodičům. Babička s dědou, kteří dosud hráli v životě dítěte velkou roli, se najednou ocitnou na té špatné straně. Je to rána, která sice nekrvácí, ale o to víc bolí. Dítě nikdy nepochopí, proč se rodiče rozvedli.
Pamatujme na to, že člověk, co byl v mládí zrazen a násilně  odloučen od milovaných lidí, bude vůči otřesům v životě méně odolný. Až bude za nějaký čas takové dítě agresivní, začnou se projevovat poruchy chování, začnou se rodiče ptát – kde se to v něm vzalo? No třeba tehdy, kdy nemohlo za milovanou babičkou…

 

Dostala se mi do rukou zajímavá statistika:
V NDR prošlo jeslemi 85 % všech dětí, v SSSR 40 % a u nás nikdy počet nepřekročil 25 %.
To na pomoc mladým přišly babičky – kolik mých známých přerušilo práci a staralo se o vnuky, i když si tím zmenšilo vlastně penzi.

 

Zatímco babičky v západní Evropě a USA dovádějí na plážích a v zábavních parcích, cestují, sportují, čeští prarodiče vidí svoji úlohu jinak – věnují svým vnukům čas – jako před stoletími.

 

Jaké zkušenosti s babičkami má vaše rodina?

Jak jste vyřešili po rozvodu styk s prarodiči?

     
   
05.11.2004 - Dům a byt - autor: Jitka Kubíková

Další příspěvky

Komentáře:

  1. [83] johanka [*]

    Představa, že české ženy přejímají dobrovolně roli babiček se mi moc nelíbí. Řekla bych, že naši mladí jaksi automaticky počítají s tím, že rodiče zaskočí.Asi nejsem ten správný typ pro babičku,ale já vítám dobu, kdy se moje děti konečně osamostatní a já budu moci taky myslet na sebe,zajet si kam budu chtít a trochu si konečně užívat.Vždyť jsem celý život vychovávala své vlastní děti a finančně jsem je podporovala na studiích.Opravdu máte pocit, že člověk není na světě dvůli ničemu jinému, než pro děti a na nic nemá sám nárok?

    superkarma: 0 10.11.2004, 14:57:03
  2. avatar
    [78] kubikm [*]

    Andula: to mi teď připomnělo jednu situaci - zná rodinu, kdy paní něchtěla děti, ale měla muže ráda a tak jedno podstoupila, dítě mělo vše, ale takovou tu lásku nee...když dítě - dcera vyrostla, byla úplně stejná, jako její matka...sex ano a ráda, ale dítě raději ne...taky vyhověla manželovi a jedno má, dítěti se věnovala, naučila jezdit na kole, lyžovat, našila hadérky....ale nějak taky to není ono...babička přinesla dárky, ale lumpárny s vnučkou - to tedy ne...a tak se taková ta citová chladnost asi ponese touto rodinou i nadále....

    superkarma: 0 07.11.2004, 23:14:26
  3. avatar
    [77] Andula [*]

    jindriskas: to je přesně ono, a proto mě to mrzí, že naše jediná babička je taková spíše chladnější ve vztahu k dětem.

    superkarma: 0 07.11.2004, 22:48:51
  4. avatar
    [74] mufly [*]

    Jako malá jsem babičku měla ráda, ale nyní mám trošku problém, bydlí ve vedlejším domě a jakmile tam alespoň jednou za den nepřijdu, je oheň na střeše... (občas opravdu chci jen zalézt a číst si...) Když někam jedu, nestačí to nahlásit rodičům, ale musím to hlásit i vedle u babičky. Myslím, že v určitém okamžiku by se babičky mohli trošku stáhnout a být jen v pozadí. Já už jsem dospělá a už nepotřebuji vodit za ručičku... Já je chápu, chtějí být užitečné, ale já jsem beran a tu hlavu si musím natlouct než něco uznám. Proto ani nejdu k babičce pro radu, když něco dělám, protože, za deset minut bych měla babičku za sebou jako dozor... Mám babičku ráda, ale potřebuji životní prostor...

    superkarma: 0 07.11.2004, 22:08:49
  5. avatar
    [73] kubikm [*]

    Hanela: máš pravdu...ale u nás už je to taky o něčem jiném...jen že tato tradice je u nás prastará a nějak to většina v sobě ještě má...taky právě asi ti vystěhovalci - to byla vyhrocená situace, kdy celá rodina musela být zajedno...
    ono dneska už u nás taky většina lidí žije ve městech, tam tedy se grunty nepředávají
    a jak jsem četla pár věcí o arabském světě - tam zase jsou všechny ženy pohromadě, včetně malých chlapců, ti potom přecházejí do mužské části domu, kde na ně mají vliv muži...takže tam institut babičky taky nebude...

    superkarma: 0 07.11.2004, 13:50:21
  6. avatar
    [72] Hanela [*]

    kubikm: já jsem to zase tak moc nezkoumala, ale vzpomněla jsem si na knížku o švédských vystěhovalcích do Ameriky, a tam zrovna byli výminkáři Odehrávalo se to okolo r.1850. Ale třeba teď je to jinak

    superkarma: 0 06.11.2004, 22:13:38
  7. avatar
    [71] Andula [*]

    Suzanne: ale jo, jasně, že nejvíc záleží na rodičích, jen někdy si říkám, že by se mi líbilo, kdyby i ta babička víc fungovala, druhou už nemáme.

    superkarma: 0 06.11.2004, 15:56:50
  8. avatar
    [68] Suzanne [*]

    Larra: fajn kombinace, říkám já - cynik

    superkarma: 0 06.11.2004, 15:22:43
  9. avatar
    [65] Suzanne [*]

    No já nevím, moje babičky byly 200km daleko, u jedné jsem trávila vždycky pár dní o prázdninách, druhou jsem jen s rodičema navštěvovala. Nijak mě to nepoznamenalo, měla jsem nádherné dětství, i když babičky byly jen jakési vzdálené osoby (takhle jsem to v dětství brala - ta první byla příšernej generál a druhá vychovávala sestřenici a mluvila jen o ní). Pak jsem tam už ani moc jezdit nechtěla, jen tak ze slušnosti. Dneska už jsou obě po smrti a paradoxně jsem měla v posledních letech velmi blízký vztah s tou, kterou jsem navštěvovala jen občas. Myslím, že je jedno, jestli jsou babičky nebo ne, jestli hlídají nebo jestli jsou daleko, důležité je, jestli má dítě kolem sebe dost lásky, lidi, které má rádo a kteří mají rádi jeho a všichni jsou spokojení.

    superkarma: 0 06.11.2004, 14:52:45
  10. avatar
    [64] zlato [*]

    ...no a protoze skutecne deti mam moc rada,tak obcas hlidam tady 4-leteho Davida,zrovna pred 2 dny,jeho deda(muj kamarad),nemohl na schuzi ,ktera se konala ohledne naseho domu,a on se o nej stara,byla jsem s Davidem a dost jsme uzili legrace,pak mi rekl,vis....ja te mam moc rad,je to takove krasne pohlazeni na dusi slyset to od ditete..

    superkarma: 0 06.11.2004, 13:30:38
  11. avatar
    [63] zlato [*]

    Kdybych mohla,tak bych si vzala vsechny ma vnoucata sem....vidim je jednou za rok a stravim s nimi cas,jak jen to jde nejvic.Miluji je a oni se vzdycky na me moc tesi.Jako mala,jsem chodila do skolky,nepamatuji se,ze by me nekdo hlidal.K babicce jsem jezdivala na prazdniny a nikdy nezapomenu,jak jsem spavala na peci,romanticka vzpominka,jak jsem chodila s babickou do lesa na maliny...uz je to moc davno.

    superkarma: 0 06.11.2004, 13:21:50
  12. avatar
    [62] sarobrouk [*]

    Andula: No neboj, my jsme se kvůli tomu pohádaly. Já jsem jí řekla, že malá bude chodit do školky, tak jak ostatní děti a není potřeba její každodenní péče. Zase jsem byla ta špatná. A to ještě není na světě. Snad to nechci ani v únoru vidět, až bude mezi náma.

    superkarma: 0 06.11.2004, 00:51:12
  13. avatar
    [61] koule [*]

    Mela jsem perfektni babicku. Rada nas hlidala, vetsinu casu travila s nama. Jeste zije, chodim tam i s detmi. Ale babicka se zacala chovat jako maly ditko, takze ji vadi, ez ji deti nedaji pusu, ze ji nezpivaji atd. Kdyz tam prijdu sama, tak zase kde mas deti. Ale na detstvi s ni, vzpominam rada.
    A moje deti, maji skvelou babicku a dedecka. Dedecka, ktery prijde z prace a vezme si klidne vsechny tri vnoucata a jde s nima na prochazku. Babicka ktera dokaze vyslechnot najednou vsechny vnoucata. A jak uz tu nekdo psal, do roka jsem deti delily, ja jsem si brala Barta domu a Eliska obcas u babicky spala. Ted kdyz nekdy potrebuji a je to fakt malo, si nasi berou na spani oba dva. A jednou deti tak prosily babicku a tak si nechala na spani vsechny tri deti - moje dve a segry jednoho. Nejlepsi je, kdyz se u nasich sejdeme vsechni sourozenci a nase deti. Vetsinou je to jednou za 14dni a to pak stoji za to

    superkarma: 0 05.11.2004, 23:11:58
  14. avatar
    [60] Andula [*]

    sarobrouk: ale já nutně nemyslím, že dobrá babička hodná toho jména je jen ta, která jde na mateřskou a funguje místo školky Zároveň si myslím, že gró péče o dítě by každopádně mělo ležet na rodičích. Jen převe jen babička bez zájmu, to je zaswe druhý extrém.

    superkarma: 0 05.11.2004, 22:08:00
  15. avatar
    [59] sarobrouk [*]

    Když mi bylo 16 - 25, tak máma tvrdila, že ona jen tak občas povouzit na procházku a že matka má sedět doma s děckem a ne někde trajdat za zábavou. Že když lidi chtějí děti, tak si je mají sami hlídat. Tak jsem jí žádné vnouče nenadělila. Pak bylo období mlčení a před 30 začala, že ona bude klidně na mateřské za mě, když se mi z práce nechce. Teď je mi 31 a čekáme a ona už plánuje, jak bude hlídat a jak až budou holčičce 3 roky, tak zůstane doma a bude se o ni starat, aby nemusela do školky.

    Prostě jsme ji nechali uzrát. Někdo uzraje, když vnoučátka přijdou, protože mu to nedá a někdo se cítí prostě mladý. Někedo potřebuje opravdu dozrát s věkem.

    Mám kámošku, která je 44 letá babička úžasného 3letého mudrlanta. Chodí do práce, má své zájmy a koníčky, malého pohlídá i na noc, ale není to ta babička co si je pamatujeme my. Na nějaké pletení, papuče a koláče je prostě moc mladá a čilá.

    superkarma: 0 05.11.2004, 22:04:49
  16. avatar
    [54] Andula [*]

    kubikm:
    Ja ji bohuzel nepredelam , ji to proste nebere.

    superkarma: 0 05.11.2004, 17:29:14
  17. avatar
    [53] kubikm [*]

    Andula: ani neví, o co přichází...když člověk vidí ten nepopsaný list, jak se postupně to dítě vyvíjí...jak mu šrotuje ta hlavička...a těch nápadů....to je nezapomenutelné - a musím říct i nenahraditelné
    a když mi vnouček jde dát pusu a říká - babi jsi krásná, mám tě rád...tak fakt mám slzy v očích

    superkarma: 0 05.11.2004, 17:19:29
  18. avatar
    [52] Andula [*]

    violetta: moje máma se traky o vnoučata nedere, ne, že by jí utíkal život, ale že prý je na to moc unavená a že jednou, jednou nám to vynahradí

    superkarma: 0 05.11.2004, 16:47:40
  19. avatar
    [51] kubikm [*]

    Rikina: a taky to může být nebezpečné...pokud se babičce udělá špatně, co bude s dětmi? nevíc to pro ně může být šok na celý život....

    superkarma: 0 05.11.2004, 16:11:13

Další příspěvky

Z předchozí stránky:

  1. [50] Rikina [*]

    violetta: tak například moje sousedka je v invalidním důchodu, kvůli srdci, a hlídá děti oběma svým dcerám. Viditelně je to na ni moc, a nezvládá, ale ty její holky to nějak nevidí... a ony chodí za zábavou, ne za prací. Takže občas i nemocná babička hlídá - jistě, asi to není typický případ...

    superkarma: 0 05.11.2004, 15:18:54
  2. [47] Rikina [*]

    violetta: no, asi je potřeba najít tu hranici, kdy hlídání vnoučat ještě obohacuje, a kdy už unavuje... Ono záleží hodně na věku a zdravotním stavu babičky. Já se taky ráda postarám, když na to přijde - takový nedělní výlet - nic proti. Ale kdyby se očekávalo, že se budu starat celé prázdniny, to bych protestovala.

    superkarma: 0 05.11.2004, 14:47:44
  3. avatar
    [46] kubikm [*]

    Hanela: 27
    já mám jen detailní zprávy z Francie - institut výminek tam naprosto není známý...tak, jak byl praktikován u nás, je světový unikát....tedy nevím, jak je to dnes u primitivních národů, to abych zase nekecala
    u nás přeci na vesnici bylo přistavené stavení, nebo alespo cimřička právě na výminek...už i to slovo
    hospodář přepustil svoje hospodářství, ale vymínil si, že se o něj rodina bude starat až do smrti....

    superkarma: 0 05.11.2004, 14:45:08
  4. [43] Rikina [*]

    Ještě dodatek pro kverulanty - kdyby se to někomu zdálo málo, jezdit k babičkám jednou za čas, tak podotýkám, že nemáme auto, ani rodiče ne, takže jezdíme vlakem, a spojení je rok od roku horší, jak ČD omezují spoje a ruší vlaky. Jinak, jestli budu mít někdy nějaká vnoučata, nebudu hlídací babička. Taky mi bude stačit jedna návštěva vnoučat za měsíc :-)))

    superkarma: 0 05.11.2004, 14:29:17
  5. [42] Rikina [*]

    Vezmu to zeširoka - mě hlídala babička z otcovy strany, protože s námi bydlela, takže jsem nechodila do školky. Mou mladší sestru už ale babička nehlídala, protože byla sama nemocná, sestra tedy chodila do jeslí i do školky, a já ji tam vodila a vyzvedávala. Rodiče pracovali oba na směny, tak to jinak nešlo. Druhá babička bydlela 50 km daleko, tam jsme jezdili o prázdninách na týden, a o vánocích taky na týden, jinak ne. Později, když jsem já měla děti, obě jejich babičky byly ještě pracující ženy, kromě toho jsme se odstěhovali s manželem do jiného města, takže hlídání nepřicházelo v úvahu. Jednou za měsíc jsme vzali vnoučata babičkám ukázat, spravedlivě sobota u jedné babičky, neděle u druhé. Když byly děti větší, tak ty návštěvy řídly, až se to ustálilo na vánocích a velikonocích. Myslím, že to vyhovuje, jen moje matka si občas posteskne, že si ty vnuky neužila, protože dokud byli malí, ona pracovala, a teď, když je v důchodu, oni jsou už dospělí :-)))

    superkarma: 0 05.11.2004, 14:25:03
  6. avatar
    [33] Léthé [*]

    Jak je to s babičkami? Tak Česká babička teď bude muset uklízet celý byt, který vypadá jako po nájezdu Tatarů ….a to tu bylo jen jedno malý vnouče a to jen pouhou jednu hodinku .
    Již silně přemýšlíme o kleci..….a pak si ty vnoučátka k nám vezmeme častěji . Slibuji .

    superkarma: 0 05.11.2004, 12:57:55
  7. avatar
    [32] Vivian [*]

    Měla jsem a mám dvě fajn babičky , jedna bydlí daleko, ale ta druhá bydlí s našima v jednom domě, takže mě a sestru hlídala docela často. Bylo to fajn, u babičky se mohlo to, co máma nedovolila ...

    Z dnešního pohledu vidím jen jeden problémek, a tím byla babiččina benevolence ke konzumaci sladkostí .
    Máma dovolila nebo koupila jen občas a malinko, ale babička nám pořád něco cpala a dovolila všechno. Já jsem tenkrát babičku za to milovala a na mámě mi to vadilo, ale teď to vidím trochu jinak. V dospívání jsem si vytrpěla svoje s nemocnýma zubama a doteď se trápím s nadbytečnýma kilama... a máma, která má s udržením váhy taky co dělat, nejspíš věděla svoje, když se na babičku zlobila, že nás cpe sladkým...

    A do budoucna to vidím tak, že moje děti si asi babiček užijou jen na občasných návštěvách, protože bydlí daleko obě (asi 200 km). Sice budu mít možná problém s hlídáním, ale na druhou stranu to má asi taky svoje plus, protože budoucí tchýně v současnosti vykrmuje sladkostma děti přítelovy sestry A já bych toho svoje děti opravdu ráda ušetřila...

    superkarma: 0 05.11.2004, 12:55:34
  8. avatar
    [31] Hanela [*]

    hezký článek, ale trochu nepřesný.

    Nevím, jak je to s prarodiči jinde za hranicemi, nemám možnost moc srovnávat, ale výminkáři jsou snad všude? Nebo tedy byli...i ve Francii, Švédsku, Americe, Itálii?
    Spíš bych řekla, že to souvisí s tím, že na západě a v US nejsou třeba děti tolik vázaní s rodičemi...dřív se odstěhují třeba hodně daleko, rodiče mají zase svoje zájmy, chodí déle do práce, teď mě nenapadají správná slova. Prostě si myslím, že je to jiným stylem života

    Třeba v příštích generacích také u nás hlídací babičky vymizí....

    superkarma: 0 05.11.2004, 12:40:13
  9. avatar
    [30] alko [*]

    Já vyrostla bez babiček a dědečků. Mí rodiče bydleli hodně daleko, jezdili jsme tam na prázdniny. Ale nebyli hlídací, protože byli dost staří. Tchánovi měli na starosti děti švagrové, tak si je dcera taky neužila. Jednou jsem strašně nutně potřebovala pohlídat 2 dny, tak jsem ji tam odvezla (20 km). Druhý den jsem ji měla zpátky, protože se jí prý stýskalo (ale jí se stýskalo i když jsem šla jen do sklepa). A já byla tehdy teprve 3 měsíce v práci a z toho jsem byla 2 měsíce na paragrafu . Naštěstí mě nevyhodili, ale hlídat jsem už nikdy nechtěla. Bouhužel dnes nemá dcera k prarodičům moc vřelý vztah, což mě mrzí. Proto vím, že budu velice vstřícná babička, jestli se toho dožiju

    superkarma: 0 05.11.2004, 12:12:01
  10. avatar
    [29] marcellina* [*]

    ja mam na prarodice vzpominky super! Babicka s dedou bydleli na vesnici v domku s velikanskou zahradou a domacima zviratama, celej zivot dost tvrde pracovali.... Ale detstvi jsem diky nim mela hezky. dik jim za to

    superkarma: 0 05.11.2004, 12:07:28
  11. avatar
    [26] marta-b [*]

    Jitko, moc hezky napsaný článek Když jsem byla ještě na střední škole, měla jsem to k mojí babičce blízko, a tak jsme měly takový "rituál" a chodila jsem k ní párkrát do týdne odpoledne po vyučování na kafíčko a povídaly jsme si. Bydlí v krásný staročeský roubence. Měly jsme k sobě hodně blízko a bylo to všechno moc krásný. Většinou jsme seděly jen tak v tichu, bez rádia nebo televize, ani jsme nesvítily a hlavně v zimě, kdy je den kratší, jsme čekaly na stmívání. Bylo slyšet jenom tikání hodin. Moc ráda na tyhle odpoledne a podvečery vzpomínám. Babička mi vyprávěla příběhy ze svýho mládí, jak se poznali s dědou, jak se žilo po válce v pohraničí, prostě krásný vzpomínky. Teď už bohužel kvůli práci nemam čas k ní tak často chodit

    superkarma: 0 05.11.2004, 11:29:58
  12. avatar
    [25] JanaVi [*]

    Gabi: Tak naše babičky se rozhodně nepředhánějí ani na sebe nežárlí.
    Před pár lety jsem potřebovala jet pro do školky v přírodě, protože mi volali, že má vysokou horečku a zvrací. Byla jsem doma se synem a manžel pryč. Obvolala jsem prarodiče, zda by nemohl někdo jet se mnou, protože 60km jsem nechtěla nechávat vzadu samotnou, abych se mohla soustředit na řízení. Myslíte, že si někdo ze 4 lidí v důchodu udělal 3 hodiny čas?

    superkarma: 0 05.11.2004, 11:21:01
  13. avatar
    [22] Křeček [*]

    Jana 01: To je teda síla, to bych vážně nerada zažila

    superkarma: 0 05.11.2004, 11:14:14
  14. avatar
    [21] Křeček [*]

    Mě taky od dvou let hlídala babička a máma šla do práce, a já u ní byla moc ráda. Ale babičky naší Zuzky budou ještě tak deset let chodit do práce a pak už asi to hlídání nebude potřeba Jinak moje máme si Zuzku občas bere na víkend, ale manželova maminka bydlí 160 km od nás a moc k nám nejezdí. Když přijedeme my na víkend, tak se automaticky předpokládá, že si malou pohlídám já, když tam jsem

    superkarma: 0 05.11.2004, 11:11:59
  15. [20] Jana 01 [*]

    Janinas:
    taky jsem nesnášela, když se moje matka chovala k mému dítěti jako jeho matka a já jsem byla někde na okraji. Všechno jsem vždy dělala a dělám špatně, dítě mě ani nemá raději poslouchat. Když jsme u ní bydleli, byla to katastrofa. Lékařka mi třeba dala nějaké instrukce, ale matka řekla, že se to bude dělat jinak. Např. jsem se rozhodla nedávat miminko na sluníčko, ona ho ale schválně vzala a proti mojí vůli ho vysvlekla a tahala v největším žáru, aby se za něho nestyděla, že je málo tmavý. Nikdy nezapomenu na to, jak pak celý týden plakal, protože byl spálený. Jak jsme se odstěhovali, dává si už mnohem více pozor, protože ví, že pokud si nás proti sobě hodně poštve, už nás nikdy nemusí vidět. A to by pak měla u celé rodiny a u známých ostudu. Taky má ty tendence shánět dítěti občas nějaké oblečení, protože všechno, co mu dám je otřesné, hlavně pokud se jedná o něco, na co jsem pyšná, jak mu to sluší, tak to musí před ním zkritizovat, protože ví, že mě tím většinou raní. Ale pokud se chová slušně k dítěti nebo mu koupí něco, co dobře využije, jsem ráda. Určitě je to to poslední, čím by mi lezla na nervy. Mimochodem, syn to stejně vycítil, jaká je opravdu a to i přes to, že je to ještě předškolák. Rád s ní jde na bazén atd..., pěkně se k ní chová, ale blíž k tělu si ji prostě nepřipustí a říká, že je rád, že má takovou maminku, jako jsem já a lituje mě, že já jsem měla za maminku jeho babičku.

    superkarma: 0 05.11.2004, 10:59:13
  16. avatar
    [19] Gabi [*]

    Jitko, tebe bych za babičku brala hned . Nám se také stává, že na sebe babičky žárlí (třeba babička s prababičkou - dcera s matkou), což je poměrně komické nebo se snaží "teď a hned" si vnoučata "užít". Většinou je to po té, kdy někdo jiný z rodiny měl s našimi dětmi nějakou akci. Tchýně si navíc vynucuje projevy lásky, což děti opravdu nemusí
    Vždycky jsem to brala tak, že obě strany "rodiče" i "prarodiče" se musejí domluvit na nějakých pravidlech a ty pak dodržovat, ale zase v mnoha věčech jsme s mužem ochotni ustoupit. Ale několikrát jsme narazili na některé problémy, o kterých jsme mluvili s prarodiči, oni znali náš názor, ale nic se nezměnilo. Třeba úplně rudnu po té, co mi dcera sdělí "že jela s dědou bez sedačky, protože to bylo jen kousek" (důvod: nechtělo se mu přendavat sedačku z druhého auta, které stálo na zahradě hned vedle, nebo mu "to" nešlo zapnout ). O prošlých a závadných potravinách ani nemluvě ... Všichni naši prarodiče jsou lidé s vysokolských nebo vyšším středním vzděláním.
    Fuj, to jsem se rozkecala.

    superkarma: 0 05.11.2004, 10:47:43
  17. avatar
    [18] Janinas [*]

    Gabi: zažívám něco hodně podobného jako ty. Máme babičku, která dost upřednostňuje svoji vnučku na úkor vnuka. CHová se k ní jako její matka a ne babička. Teď chodím s dcerou do tanečních a její babička nesmí chybět na žádné hodině. Kupuje jí šaty, boty a další věci. Dost mi to vadí a musím se hodně ovládat, abych jí neřekla pravdu. Každé vánoce, narozeniny i svátky moji dceru zahrnuje drahými dárky, aby si ji získala. Kupuje jí i věci, které já jí koupit nechci. Dává jí zlaté prstýnky, naušnice nebo svoje zlaté řetízky, protože nechce, aby je po její smrti podědil někdo jiný. Je to prostě CVOK a už dlouho mi pije krev! Asi budu muset vykopat velkou jámu a tam ji umlčet navždy!

    superkarma: 0 05.11.2004, 10:37:18
  18. [17] Jana 01 [*]

    My máme jednu babičku, která nemá moc zájem, bydlí 15 km od nás a to se jí zdá daleko. Když potřebuji hlídat,většinou svolí, ale nesmí to být dlouho, často a hlavně musíme vždycky přijet my. K nám vůbec nejezdí, byla u nás všehovšudy dvakrát. Zřejmě je to škoda 30-ti korun za vlak. Druhá babička by byla ochotná i přijet a hlídat, je moc hodná, ale bydlí více než 100 km od nás, autobus k nim jezdí tak 2x denně, bez auta tam cesta trvá s přestupama tak okolo pěti hodin. Takže to je k ničemu.
    My jsme měli hodné babičky, nebýt jich, tak asi nikdy nemám koloběžku, tříkolku, kočárek pro panenky, kolečkové brusle, velkého medvěda, pěkný kabát nebo lepší boty. Prostě takové ty dražší hračky nebo oblečení, které by mi naši nekoupili. Naši nás ale k babičkám moc rádi nepouštěli, aby nás náhodou nerozmazlili, nebo aby nás někdo nepomluvil, že babičky vyjídáme, atd... Prostě hrůza.

    superkarma: 0 05.11.2004, 10:34:12
  19. avatar
    [16] kubikm [*]

    Gabi: tenhle problém taky trochu řešíme, holka má děti od sebe 7 let, kluk je takový mamánek...tak pokud jedeme na zahrádku, bereme oba, jinak je dělíme podle potřeby - ale někdy třeba kamča jede s kamarádkami
    já hlídám hlavně přes týden, podle potřeby...
    druhá babička nějak po vnoučátkách neprahne, tak tam je stanoveno, že si děti bere každý pátek od 3 do 6...jí to stačí a dcera si zatím stačí poklidit nebo navařit....

    superkarma: 0 05.11.2004, 10:28:38
  20. avatar
    [13] kubikm [*]

    já zažila vlastně jen rodiče z matčiny strany, babička z otcovy strany brzy zemřela, ale předtím měla , jak by se řeklo, v celodenní péči mého bratrance, o kterého se prý rodiče nestarali...no a pro ní nikdo jiný neexistoval a o nás zájem už neměla. Dneska už je mi jasné, že nejspíš byla unavená...
    Moje dcera moji mamku nepoznala. Jak víte, zemřela mi dříve, než se dcerka narodila. Tchýně se mnou moc nevycházela, ale vnučku měla moc ráda a ona na ní ráda vzpomíná. Jezdily spolu na dobrodružné výpravy vlakem po okolí....
    Já sew snažím být babičkou, která respektuje jaho hlavní autoritu rodiče...takže myslím je u nás vše v nejlepší pohodě....

    superkarma: 0 05.11.2004, 10:20:55
  21. avatar
    [12] Gabi [*]

    Všechno má své - myslím, že české hlídací (resp. odkládací) babičky jsou malinko nešvar (oboustranný). Naše první dítko bylo prvním vnoučetem v rodině mé i mého muže a někdy to vypadalo, že se soutěží o to, kolik hodin měsíčně, kdo hlídal. V podstatě si to vynucovali. (V té době jsme měli 3 babičky, 3 dědečky a 3 prababičky .)
    U druhého dítka už tohle drama nebylo.
    Já sama jsem si užila hlídací babičku, ale nevzpomínám na ni v dobrém. Byla to velice nestálá a autoritativní osoba, která vyžadovala absolutní poslušnost a maximálně omezovala náš kontakt s vrstevníky. Rodiče si s ní nedokázali určit nějaká pravidla, takže mluvila všem do všeho.
    Naštěstí s mužem "hlídání" babiček využíváme opravdu výjimečně. Zajímavé je, že přes týden po prarodičích není vidu ani slechu (oba s mužem pracujeme a děti máme malé), ale jak se blíží víkend, tak to je zájemců
    Ještě jeden problém jsme řešili a řešíme: první dítko bylo na všechno "už velké" (spát u prarodičů, jet s nimi na dovolenou, jet na výlet ...), starší dítě je pořád "ještě malé". Děti jsou od sebe 4 roky a nelíbí se nám je od sebe oddělovat.

    superkarma: 0 05.11.2004, 10:16:12
  22. avatar
    [11] kubikm [*]

    šája: o babičce jsem jednou psala, proto ten úvod, víš? ale psala jsem, jaké mám na prarodiče krásné vzpomínky.....tenhle článek je jiný, víš?

    superkarma: 0 05.11.2004, 10:14:25
  23. avatar
    [10] bookcase [*]

    Babičku z taťkovy strany jsem nezažila, umřela, když mi byl necelý rok. Ale byla malinká vzrůstem, moc hodná - asi jako T. Brzková ve staré filmové Babičce. Druhá babička byla taky moc hodná, bohužel nemohla chodit a přišla o pravou ruku. Přes to všechno na život nezanevřela. Byla moc laskavá a statečná. Mého hlídají obě babičky. Je to velká pomoc.

    superkarma: 0 05.11.2004, 10:11:16
  24. avatar
    [9] Lhasa [*]

    Žábina: Taky si myslím, že hlídání dětí babičkami (prarodiči) je často bráno jako až moc velká samozřejmost.

    superkarma: 0 05.11.2004, 10:03:54
  25. avatar
    [6] Markýza [*]

    šája: já, a se mnou všechny "nové" ten pocit rozhodně nemám.

    superkarma: 0 05.11.2004, 09:46:20
  26. avatar
    [5] Markýza [*]

    Bylo mě osm měsíců, když šla mamka do práce a babička zůstala doma (měla ČID) a starala se o mě, vlastně mě vychovala, moc mi chybí.
    Moje maminka byla babička hlídací a kluci ji moc milovali, teď nám strašně chybí.
    Já doufám, že jednou budu babička.

    superkarma: 0 05.11.2004, 09:45:12
  27. avatar
    [4] JanaVi [*]

    femme:Také mám krásné vzpomínky na dětství s babičkami a dědečky, každý z nich byl jiný a každý mi dal do života něco jiného. Moje děti nestrávily s prarodiči ani jediný celý den, jen na svátky a narozeniny se navzájem navštívíme a přitom bydlíme v jednom městě.

    superkarma: 0 05.11.2004, 09:21:38
  28. avatar
    [3] Žábina [*]

    americký model mi přijde dost studený, u nás se zase hlídací babičky berou jako samozřejmost...chtělo by to zlatou střední cestu

    superkarma: 0 05.11.2004, 09:07:26
  29. avatar
    [2] šája [*]

    Nemůžu se zbavit dojmu, že tenhle článek už tady jednou byl.....

    superkarma: 0 05.11.2004, 07:29:52
  30. avatar
    [1] femme [*]

    Moje babička mě hlídala každu volnou chvilku, milovala jsem ji, umřela už skoro před 30ti roky, ale dodnes , když si na ni vzpomenu, naši nehlídali svoje vnučky skoro vůbec, otčím zastával názor, že jsou to naše děti, tak že si je máme hlídat sami já se snažím svoje vnoučata hlídat, jak to jen jde, možná to dělám taky proto, aby ke mně měly vztah, jaký jsem měla já ke své milované babičce

    superkarma: 0 05.11.2004, 00:21:54

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa: Výživa v nemoci
Hledáme čtenářky, které rády čtou knihy
Anketní otázky pro čtenářky, které chtějí testovat Canesten Intim Gel
Anketa: Bolí vás záda?

Náš tip

Doporučujeme