Noci z 30. dubna na 1. května se odnepaměti říká Filipojakubská noc nebo také noc Valpuržina. Jak je to ovšem s oním „odnepamětí“? A proč se dnes svátek apoštolů Filipa a Jakuba mladšího slaví až 3. května a sv. Valpurgy 25. února?

Oheň Belův
Podle historiků a etnografů pochází tradice tohoto svátku od Keltů, je stará přes dva tisíce let a nedokázaly ji překrýt ani pozdější germánské a křesťanské zvyky - naopak, navázaly na ni a ještě ji posílily. Keltové prý na přelomu dubna a května slavili svátek zvaný beltine. Tine nebo teine přitom znamená oheň a Bel, Belen či Belenos je bůh slunečního ohně a léčivých vod, učitel druidů a ochránce prostého lidu. Na jeho počest byly nejprve zhasnuty všechny ohně, pak byl na vybraném místě rituálně zapálen oheň ze dřeva devíti posvátných stromů. Ten si poté lidé odnesli do svých domovů. Beltinový oheň byl považován za očišťující, a tak se jeho dýmem prováděl dobytek, tančilo se kolem něj a mladí lidé ho přeskakovali.

Svátek plodnosti a lásky
Na beltine se také vztyčoval zdobený kmen břízy, spojující mocnosti nebe a země. I kolem něj se tančilo, aby byla posílena plodivá moc země. Z této tradice se zachoval lidový zvyk vztyčovat májky. Na beltine se vůbec všeobecně oslavovala plodnost - milenci si dávali věnce z březového proutí a mladí lidé pronikali do tajemství fyzické lásky. K tradici beltine patřila i nejrůznější klání a závody, jejichž vítěz obdržel na počest boha Cernunna, strážce brány zásvětí, titul Zelený král a byl symbolicky oddán se Zelenou královnou, symbolizující bohyni lásky Creiddylad.

Přeznačení
Beltinové oslavy se vryly hluboko do povědomí lidu a přežily i pod pozdějším germánským a slovanským vlivem, kdy se spojily a smísily s novými tradicemi. Beltine se stal svátkem čarodějnic a prostí lidé se této noci museli chránit před temnými silami. Není proto divu, že se o přeznačení beltinu ve svůj prospěch pokusilo i nastupující křesťanství. Měli k tomu posloužit tři světci - svatá Valpurga a apoštolové Filip a Jakub mladší.

Svatá Valpurga
Svatá Valpurga nebo také Walburga (její jméno znamená mocný hrad nebo mocná ochranitelka) se narodila kolem roku 710 ve Wessexu. Spolu se svými bratry sv. Willibaldem a sv. Winibaldem se vydala do Württembergu, aby pomáhala sv. Bonifácovi šířit víru mezi pohany. Stala se jeptiškou v klášteře v Tauberbischofsheimu a posléze abatyší v klášteře, který založil v Heidenheimu jeden z jejích bratří. Zemřela 25. února roku 779 a v oficiálním kalendáři je tento den slaven jako její svátek. Když ji však roku 870 nechal papež Hadrián II. 1. května kanonizovat, hodila se tato světice, ochránkyně před temnými silami, k přeznačení pohanských zvyků, a tak začala být především v germánských oblastech připomínána i v den kanonizace. Noc z 30. dubna na 1. května si tak vysloužila pochybný název Valpuržina noc a valpurga se ve staročeštině říkalo čarodějkám. Někteří historici ovšem tvrdí, že Walburga byla původně saskou bohyní a legenda o světici měla tuto skutečnost pouze překrýt.

Svatý Filip
Filip byl rybářem z Betsaidy na severním břehu Genezaretského jezera. Podle tradice byl ženatý a měl dvě dcery. Přesto přijal i se svou rodinou Ježíšovo povolání k následování a stal se jedním z dvanácti apoštolů. Po Ježíšově zmrtvýchvstání a Letnicích kázal zprvu ve své vlasti a pak odešel do Frýgie v Malé Asii. Tam byl v Hieropili roku 81 ukřižován a ukamenován.

Svatý Jakub Mladší
Jakub Mladší (či Menší) bývá ztotožňován s apoštolem Jakubem Alfeovým (neboli Kleofášovým), ale také s Jakubem, Ježíšovým příbuzným. Podle oficiálního církevního učení se jedná o stejnou osobu. Před svým povoláním se prý těšil u Židů velké vážnosti (patřil mezi učedníky Jana Křtitele) a byl přezdíván Spravedlivý. Stal se prvním jeruzalémským biskupem. Nakonec byl po neshodách s představenými synagogy shozen z cimbuří, kamenován a ubit kyjem nebo valchařskou holí. Zemřel prý s modlitbou na rtech. Bývá mu přisuzován Jakubův dopis, nazvaný Lutherem slaměnou epištolou, protože učí, že víra bez skutků je mrtvá.

Proč 3. května?
Smrt těchto apoštolů a mučedníků byla různými církvemi připomínána v různé dny, až roku 570 se jejich společným svátkem stal 1. květen - byl to den, kdy byly jejich ostatky přeneseny do právě vysvěcené římské basiliky Dvanácti apoštolů. Na II. Vatikánském koncilu roku 1969 však byl reformován liturgický kalendář. Snahou reformy bylo především vyřazení svatých, o nichž neexistovaly historické podklady, zabránění tomu, aby svátky svatých překrývaly jiné církevní svátky a aby se překrývaly svátky významných svatých a také přiblížení svátků svatých předpokládaným datům jejich úmrtí. Reforma byla definitivně dokončena až roku 2001, ale už v roce 1969 v novém Calendarium Romanum připadl svátek sv. Filipa a sv. Jakuba mladšího na 3. května.

Slavila jste čarodějnice? Nebo spíš keltský Beltine? Jak? Věděla jste, kdo to byla sv. Valpurga? A znáte označení Filipojakubská noc?

Reklama