Rodina

Jak je důležité míti koníčka

hobby

V mládí má své koníčky skoro každý. Svatba a děti za nimi ale často udělají tlustou čáru. Obstojí jen silné osobnosti, které si je dokážou obhájit. Patříte mezi ně?

Babička pletařka

Moje babička byla mistr ručních prací. Pletla, háčkovala a vyšívala tak dobře, že by se tím klidně mohla živit. Zvláště na vyšívání byla expert – její obrazy na hedvábí byste mohli směle pověsit vedle těch zámeckých. Když byla opravdu stará, už jenom pletla, protože jí nesloužily dobře oči, a tahle činnost se dá dělat i poslepu. V té době však už nikdo její výrobky nosit nechtěl, a tak vždy u televize upletla šálu, druhý den ji vypárala a třetí zase upletla. Tak se bavila až do smrti.

Její koníček ji proslavil v celém okolí, protože vyjma posledních let života pletla pro kdekoho. Stačilo si přinést vlnu. V babiččiných svetrech, vestách a dokonce i kalhotách chodila půlka jejího rodného moravského městečka. Za práci si nikdy nebrala peníze, stačil balíček kávy, čokoláda nebo třeba domácí králík. Vždycky argumentovala tím, že ji to tak strašně baví, že by byl hřích za to něco chtít. A taky říkala, že kdo nemá žádný koníček, je jeho život strašně chudý.

hobby

Zničující láska

V současnosti je to ale s koníčky trochu složitější. Dokud nemáme žádnou rodinu, živí nás rodiče a my si jenom studujeme, své záliby máme skoro všichni. Někdo náruživě sportuje, jiný maluje, třetí hraje divadlo nebo zakládá kapelu. Pak se ale zamiluje, vdá, porodí děti a to, bez čeho si dříve nedokázal představit život, se rozplyne nad hrnci s večeřemi, pračkami prádla a podepisováním domácích úkolů. „Ano, všechny holčičky touží jezdit na koni, ale jakmile přijdou první lásky, koně vymění za mladíka. Některé se k němu vrátí po letech a přivedou s sebou svoje děti,“ potvrzuje například trenér jezdectví Cyril Neumann.

Názor psychologa: „Záliby jsou v životě člověka velice důležité a každý by si měl najít něco, co je jeho srdci blízké. Lidé, kteří žádné koníčky nemají, daleko častěji podléhají depresím a stresům,“ říká psycholožka Jana Wiesnerová.

hobbyZeptala jsem se své kamarádky, vášnivé čtenářky, jak jí její koníček v životě pomohl, a ona mi jen slova psycholožky potvrdila.

Zdena, 41 let, rozvedená

Od dětství hrozně moc čtu. Někdy kvůli tomu byly dokonce průšvihy, protože jsem si nesplnila povinnosti, něco se nenaučila do školy a rodiče mi čtení zakazovali. Je pravda, že v dospělosti, kdy mám děti a chodím do práce, už nepřečtu tolik knih jako dřív, skóre se ustálilo tak na třech čtyřech kouscích do měsíce. Nikdy jsem si ale neuvědomila, jak je užitečné mít nějakou zálibu, dokud jsem se nerozváděla. Celý proces trval dva roky a byl strašně psychicky náročný. Probrečela jsem celé noci a ve dne byla tak zahlcena smutkem, zklamáním a zoufalstvím, že jsem sotva dýchala.

V té době jsem začala být na knihách přímo fyzicky závislá. Poskytovaly mi totiž jediné okamžiky, kdy jsem na své trápení nemyslela a žila život vymyšlených postav. Na tu chvíli (nebo spíš hodiny)jsem byla někdo jiný s jiným osudem. Speciálně mně dělala dobře témata o silných ženách, které se dostaly do vztahové nebo pracovní šlamastiky a dokázaly najít cestu ven. Například takové píše Joe Fieldingová. Jsem přesvědčená, že mě tenkrát knihy zachránily před zhroucením.

Květiny, soby, nebo zpěv?

Moje kolegyně novinářka se zase nadchla pro vázání a aranžování suchých květin spolu s dekorativními předměty. Absolvovala aranžérský kurz a má teď každé roční období tak nádherně vyzdobený byt, že jí to jen tiše závidím. Koupě dekorací, keramiky, košíků a vůbec všeho potřebného materiálu ji ale stojí víc, než kdyby si danou věc koupila už hotovou.

Radost se ale zaplatit nedá! Jiná moje kamarádka zase sbírá soby. Plyšové, kovové, pletené, dřevěné… má jich doma přes tři sta! Hledání dalších exemplářů po obchodech a radost z úlovku je pak prý nepopsatelná. A znám dvě další ženy, které na stará čtyřicetiletá kolena propadly zpěvu. Přihlásily se do amatérských sborů, dvakrát týdně chodí na zkoušky, koncertují v kostelích nebo třeba objíždějí domovy důchodců. Obě dvě to velice uspokojuje.

hobby

Máte nějaké koníčky, nebo vám je vzala rodina? Našly jste si nové? Co vám přinesly do života?

   
16.10.2009 - Finance a práce - autor: Simona Škodáková

Komentáře:

  1. [22] Vlasticzka [*]

    Příspěvek byl vyhodnocen jako spam, proto byl moderátorem editován

    superkarma: 0 27.10.2009, 21:38:02
  2. avatar
    [21] wtipna [*]

    Já jsem z vesnice, takže nějaké koníčky nebo kroužky nebyly. Pořád venku, se psem, na kole, u potoka, u rybníka, v lese, na hřbitově... Až v Praze mi to všechno začalo chybět. Tak chodím jednou týdně na volejbal, v létě na in-liny, občas na squash. Ale nějak mi nic nejde, všechno jen rekreačně a koníček pořádný nemám... Sml80

    superkarma: 0 20.10.2009, 14:29:57
  3. avatar
    [20] denkas [*]

    Já focení! to je můj koníček! Fotim pořád a pak se v tom hrabu! Mám 38 alb,plnou krabici fotek a kvanta fotek v PC a na CD!Sml22 když byly děti malýSml71a pak vnoučata ,tak sem pletla. Hrozně mě bavilo svetry s obrázky.Vždy seděla u TV zamotaná v bavlnkách! Ale teď už mám artrozu,a pletení mě nejde.Sml15jinak taky výlety,kytičky,vnoučataSml59.Nemusí se člověk věnovat intenzivně koníčku,ale jde o to nenudit se a být spokojenej!Sml22

    superkarma: 0 19.10.2009, 21:22:56
  4. avatar
    [19] Linde [*]

    koníčky jsem postupně odložila s příchodem manžela, dětí a teď aspoň fotím a ukládám výlety na web.

    Dříve jsem jezdila na koni, s nadšením cestovala a objevovala jeskyňky a propástky Moravského krasu. Sbírala podkovy a hodně četla. Taky mě nadchly lyže a aquparky.

    Teď mám prtě (3roky), pořád nemocné a tak choulostivé! Na koně musím zapomenout, nemám hlídání pro malou. Lyže a aquaparky totéž. Cestování leda cíle poblíž silnic a parkovišť a peníze taky hrají obrovskou roliSml80

    Bude lépe...

    superkarma: 0 18.10.2009, 19:54:30
  5. [18] Sixty [*]

    Zvířena všeho druhu, psiska především, detektivky a občas fantasy, ruční práce - šití, pletení, nějaké to pečení, trocha zahradničení, dvě zaměstnání, ... cvičení asi 4 hodinky týdně, občas turistika, hospa s přáteli a hlavně šikovnými chlapci ... jen na to šlechtění vlastní stárnoucí schránky mi už čas nezbude...

    superkarma: 0 18.10.2009, 18:09:32
  6. avatar
    [17] Suzanne [*]

    „Ano, všechny holčičky touží jezdit na koni, ale jakmile přijdou první lásky, koně vymění za mladíka."Sml6Sml52Sml52Sml52 To je věta VSml57

    superkarma: 0 18.10.2009, 16:50:58
  7. avatar
    [16] Gwendylon [*]

    Čtení denně, muzika často ( když už netrápím nástroj, aspoň zpívám Sml57 ), ruční práce, comp - hlavně net, ale sem tam i hry a poslední dobou aplikace MyHeritage a shromažďování rodokmenu Sml54, náš kocour, vaření a pečení, maluju příšerně s o to větším nadšením,  dalším koníčkem je práce... jen by ten den měl mít aspoň 36 hodin Sml80

    superkarma: 0 18.10.2009, 15:10:49
  8. [15] Rikina [*]

    Lezu na kopce. Pěšky. Příhodné je, když na kopci je pěkná fotogenická zřícenina, nebo je odtamtud daleký rozhled, potažmo rovnou rozhledna a podobně. Pokud mi tam někde prodají pohlednici a opatří ji turistickým razítkem, jsem nadšena, a je-li sportovní výkon završen možností doplnit tekutiny v hospůdce, nastal ideální stav. Občas se to proloží nějakým tím hradem, zámkem, staročeským jarmarkem, akce typu "podzim na vsi", "vánoce na hradě", "piráti na jezeře" a tak všelijak různě. Zkrátka turistika. Pro zpestření někdy na kole, někdy na běžkách, a na koni už jsem se taky párkrát svezla. Vesměs to všecko i fotím, kytičky, krajinu, skály, mraky - to, co neuteče a neřve "mě nefoť!". Doma mám kočky, kytky, mraky knížek. Zkoušela jsem i ptákoviny jako chovatelskou stanici psů, malovat na hedvábí, in-line brusle, břišní tanec. Ovšem to všechno jsou jen takové volnočasové aktivity. Koníček, ve smyslu takovém, jak výše psáno, tedy že člověk něčemu doslova propadne, je schopen a ochoten tomu i leccos obětovat a vydrží mu to celý život, tak to nemám. Sml80 

    superkarma: 0 17.10.2009, 20:28:40
  9. avatar
    [14] wich [*]

    Dante Alighieri — #1 Není důležité, jak dlouho u koníčku setrváš, ale že něco děláš Sml33

    superkarma: 0 17.10.2009, 18:37:05
  10. avatar
    [13] wich [*]

    Miluju cvičení Sml29 a svoji lásku jsem dotáhla tak, že je to jedna z věcí, která mě živí (učím na VŠ tělocvik plus nějaké cvičení ve fitku). Taky mě baví podnikání, čtení, badminton, procházky se psem, naše domácnost a velký kůň jsou parfémy Sml29... V rámci duševní hygieny si myslím, že by si měly udržet nějaké hobby i zaměstnané maminky a pracovně vytížení lidé. Lidem bez zálib příliš nerozumím. Takovým případem je partnerova mladší sestra (19) - celé dny prosedí u Facebooku, kde si prohlíží fotky štíhlých holek a pomlouvá je Sml80 Fakt super život...

    superkarma: 0 17.10.2009, 18:34:59
  11. avatar
    [12] Libča [*]

    mym konickem je hlavne moje prace, ac me fyzicky i psychicky vysiluje ale proste je to muj konicek, tam vybijim mou energii ac to obcas nektere zatezuje a mysli si ze jsem proste jen trosku hyperkyneticka osubka. jinak strasne rada hackuji, pletu, obcas patchwork a take sbiram panenky Barbie a Tonner no a doufam ze uz se najde chvile kdy si neco na ty moje princezny usiji a ted k tomu pribyl jeste jeden konicek nas kocourek Nino

    superkarma: 0 17.10.2009, 10:56:20
  12. avatar
    [11] cicinka [*]

    Mým koníčkem jsou už od dětství ruční práce. U6 v době MŠ jsem vyšívala. Později na základce jsem začala šít a to se stalo i mým povoláním. Mám to moc ráda. Ale v zaměstnání mi to znechutily mé šéfové a doma na to není čas. Jeden syn autista (slabá porucha) a druhý syn začal s fotbalem. Zaměstnání na tři směny....prostě nemám ten správný klid se těm ručním pracem věnovat. Teď vede patchwork. Plánuju, že v důchodu....ale vzhledem k tomu, že do důchodu mám téměř 30 let, tak v té době asi už žádný nebude Sml30 Dám na ukázku jeden výtvorSml58

    superkarma: 0 17.10.2009, 08:59:03
  13. avatar
    [10] peetrax [*]

    Čtení a výroba šperků. Sml25 Sml26

    superkarma: 0 16.10.2009, 22:03:08
  14. [9] lonkue [*]

    Konicky jsou velmi dulezite. Bez "sobeckeho" casu ve svem zivote si to nedokazu predstavit... Yoga, lezeni po horach a cetba. A vzdycky si na to cas vybojujiSml57

    superkarma: 0 16.10.2009, 14:25:41
  15. [8] Lyoness [*]

    Ctu... Hrozne rada. Kazdy den. Nedovedu predstavit den bez knizky.Jo a letos jsem zacla trochu jezdit na kole.

    Uz par let pletu, obcas hackuju, driv jsem i vysivala. Nemuzu vecer jen tak sedet u televize a nic nedelat. Pohravala jsem si i s koralky a dratem, ale to me moc nechytlo.

    Pak jeste "zahradnicim" Bydlim v byte, takze je to omezene na byt a balkon, ale letos jsem si po dohode nechala zrypat kousek travniku pred domem a zasadila tam kytky. Byla to nadhera... Bohuzel neprejici lidi se najdou vzdy a vsude, tak mi jich spoustu orvali... Nektere vyrvali ze zeme a nechali je tam lezet... Sml41

    Mela jsem spolubydlici, ta se furt nudila.. nic ji nebavilo - cteni byla blbost, na netu nebylo uz nic zajimaveho, rucni prace byly taky blbost... sport ji taky nebavil...

    superkarma: 0 16.10.2009, 13:24:07
  16. avatar
    [7] Věrulinka [*]

    Naopak při dětech jsem měla na mateřský více času na koníčka, ale je to pletení, háčkování, vyšívání, což jsem i později, vždy večer u televize si našla čas, bylo to pro mně odreagování Sml67Sml67Sml67

    superkarma: 0 16.10.2009, 12:13:49
  17. avatar
    [6] Radka27 [*]

    Běhám. V lese, na stadionu. Letos hodlám pohřbít sjezdovky a začít běhat na běžkách. To ticho! Sml29 Taky příležitostně čtu, fotím, muzicíruju, cestuji. A pokud se mi vyplní jednou bydlení blíže k přírodě - venkov, tak mi to nejen ulehčí všechna výše uvedená hobby, ale ještě přidám pěstování keřů s růžemi a horské kolo na kterém mně to ve městě přestalo bavit.Sml59

    superkarma: 0 16.10.2009, 11:30:03
  18. avatar
    [5] femme [*]

    od dětství jsem vždycky ráda četla, jako dítě i pod peřinou s baterkou v ruce Sml30 milovala jsem výlety na hrady a zámky, plavání, jízdu na kole, to vše mi zůstalo doteď Sml22 v dospělosti přibyl bowling, letní posezení na zahrádce s oroseným pivkem Sml30 tůry po horách s partou Sml67 díky těžkému úrazu jsem přišla o další svou lásku, což bylo sjezdové lyžování a taky kvůli své blbosti jsem v pubertě přestala chodit do Kühnova dětského sboru, čehož lituju dodnes, tak si aspoň zazpívám v partě při kytarách a fňukně Sml67 Sml36 když byly děti malé, tak na záliby moc času a síly nebylo, max. tak na pár stránek před usnutím v posteli Sml30  ale co začaly být děti samostatné, tak si to zase všechno užívám Sml67

    superkarma: 0 16.10.2009, 10:15:50
  19. avatar
    [4] fructia [*]

    Dalo by se říct, že vysloveně koníčky nemám, možná je to tím, že jsem nikdy nechodila do žádného kroužku - rodiče mě nikam nedávali, ani nebyla možnost na vesnici a v malém městě a auto tenkrát nebylo. Na základce byl maximálně pěvecký kroužek. Neobviňuju ale, protože já bych v dětství asi ani zájem někam chodit neměla - byla jsem celé dětství u babičky a dědy, kde jsem si strašně moc vyhrála - hrály jsme si na prodávání - to mě nejvíc bavilo Sml54

    Co mě baví dnes je fotografování a nejspíš si koupím tempery, vodovky a štětce a budu si malovat - to mě bavilo strašně moc na ZŠ.

    Proto docela obdivuji lidi, co jsou pro něco nadšeni, já to neumím. Mám ráda plno věcí, ale "koníčci" to nejsou.

    Ve vztahu to chce toleranci. Učím se to.

    superkarma: 0 16.10.2009, 09:44:28
  20. avatar
    [3] Renia [*]

    Já strašně ráda jezdím na kole,už od dětství,když jsme jezdili s rodiči.Teď ,když mám rodinu,tak někdy ukecám dceru , s manželem taky jezdím a nevadí mi jezdit sama.Sml67Sml16

    superkarma: 0 16.10.2009, 08:48:10
  21. avatar
    [2] jiti [*]

    U mne zůstávají koně. Jezdím od jedenácti let, svého koně mám už 12 let. Už od těchjedenácti tvrdím, že dokud tam vylezu tak budu jezdit. Tak snad mi to vydrží ještě aspoň třicet let Sml57

    superkarma: 0 16.10.2009, 08:32:23
  22. avatar
    [1] Dante Alighieri [*]

    Musím říct, že se pořád jen hledám, protože u ničeho dlouho nevydržím. Mám spíš přechodné koníčky. Jednu dobu mě bavilo malovat a kreslit. Jindy zas plavat. Teď na malování ani plavání nepomyslím, unudila bych se. Nedávno se mým koněm stal Tarot a velmi se zintenzivňuje moje záliba ve fotografování. Můžu říct, že už nedokážu jít a zároveň nefotit. Mám aparát stále u sebe.

    1. na komentář reaguje wich — #14
    superkarma: 0 16.10.2009, 02:20:16

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Dětský pokoj - zařizování, rekonstrukce

Náš tip

Doporučujeme