Asi všechny známe pohádku o stařečkovi, jenž tak dlouho měnil svůj kus zlata, který dostal od bohatého kupce za záchranu života, až mu nezbylo nic. Vlastně ano - zjistil, že má ten pravý poklad doma, protože jeho žena mu překvapivě nevynadala, že se vrátil s prázdnou...

Ve skutečnosti podobné výměny dopadají mnohdy hůř, zvlášť když je provádí žena, které není žádný z partnerů dost dobrý a nakonec zůstane sama.

žena

  • Třeba jako Irena, jež nám svěřila svůj příběh.

Vždycky o ni měli muži zájem, ale ona je přehlížela nebo rychle opouštěla při první neshodě. Měla totiž jasnou představu, jak by měl její vyvolený vypadat, resp. jak by neměl vypadal, což je samozřejmě správné, pokud to nevyústí až v chorobnou touhu po dokonalosti...

...zvlášť když víme, že NIKDO NENÍ DOKONALÝ (viz film Někdo to rád horké)

Ale abychom téma nezlehčovali.

Dnes je Ireně skoro čtyřicet a dolehl na ni fakt, že může zůstat skutečně nejen sama, ale také bez dítěte, po kterém zoufale touží a nahlíží do každého kočárku. Právě tyto tikající biologické hodiny jí pěkně zamíchaly hodnotami (zase opět nezdravě) a dnes by snad brala i alkoholika, jen kdyby se jí s ním podařilo počít vytoužené dítě.

A tak se v posledních dnech schází s mužem, na kterého by před lety ani nepohlédla, snáší jeho pánské jízdy, z kterých se vrací v prapodivném stavu, smířila se s tím, že na prvním místě budou vždy jeho děti z prvního manželství, staré lásky, s kterými si píše lechtivé sms, a přátelé z práce, které ona ani pořádně nezná...

Vzpomíná na všechny ty hodné hochy, na kterých jí vadily maličkosti, jako že jí zapomněli přes den zavolat, když měli v práci frmol, neopravili na první dobrou kapající umyvadlo nebo nepřinesli květiny na jejich výročí seznámení.

Inu, měnila, měnila, až vyměnila. Tak snad její příběh přispěje k tomu, že si uvědomíme, jak na tom jsme, a budeme si vážit všeho dobrého, co nás potkalo a na čem opravdu záleží.

Přečtěte si také:

Reklama