Reklama

Dnes je mezinárodní den boje proti AIDS (čtěte zde). Missky se oblékají do kondomů, snad aby je náhodou neoplodnily po Praze pobíhající spermie... pardon... spermíci Durexu, všude se prodávají červené stužky a kdo chce i kdo nechce je informován, vzděláván a vychováván ze všech stran (chcete-li se vzdělat také, nahlédněte sem). A tak jsem si vzpomněla, jak jsem byla vzdělávána já.

Má sexuální výchova, tedy ta teoretická samozřejmě, začala už ve čtyřech letech, když jsem byla poprvé svědkyní „lásky“ mezi hřebcem a klisnou. Už tenkrát jsem zřejmě od onoho aktu očekávala něco víc, neboť jsem se po jeho ukončení, alespoň podle vyprávění očitých svědků, obrátila na svou matku s otázkou: „A to je všechno?“
A máma mi, kdo ví, jestli následkem šoku z mého dotazu či pod vlivem vlastních špatných zkušeností, spontánně odpověděla: „Jo, to je všechno.“

Tím ovšem má zvědavost nebyla ani zdaleka ukojena. „Mamí, a má ho tatínek taky tak dlouhého?“ zajímala jsem se při pohledu na hřebcův orgán.
To už se máma poněkud zamyslela. „Ne, nemá,“ odpověděla mi posléze. Dodnes nevím, zda to pro mne tenkrát bylo zklamání či úleva, psychoanalytici by to však jistě označili za zkušenost formující můj vztah k mužům.

V důsledku života skoro vesnického - ač jsem byla dítko městské, trávila jsem většinu času mezi koňmi, kozami, psy a jinou havětí - jsem byla ve věcech sexuálních patřičně vzdělána poměrně časně, což přinášelo jisté potíže při mé školní docházce. K velké radosti mých spolužáků a spolužaček a k nemalému zděšení pedagogů jsem totiž s nadšením pokrývala stohy papírů obrázky koňského či psího „sexu“, „těhotenství“ či pohlavních orgánů. A protože kreslířský talent mi už tenkrát nescházel, jednalo se o dílka poměrně výstižná.

Není proto divu, že když jsem měla poprvé podstoupit hodinu té „pravé“ sexuální výchovy, nehorázně jsem se nudila. Spolu se dvěma spolužáky, kterým také nebyla žádná lumpárna cizí, jsme se rozhodli vyzkoumat, kolik litrů vody se vejde do kondomu. Po pátém prasknul. A protože jsme pokus, jak jinak, prováděli ve třídě, následovala pořádná potopa, komentovaná jedním z chlapců hláškou: „Ty vole, prdla mi guma.“

Zábavnější historka ovšem pochází ze vzpomínek jedné mé kamarádky. I ona se zúčastnila hodin sexuální výchovy, a to ve věku radostně pubertálním, ve třinácti letech. Dívky byly tenkrát „nahnány“ do tělocvičny a přednášet se jim jala studovaná lékařka. A aby snad žactvo netropilo lumpárny, dohlížely na něj dvě pedagožky a pro nedostatek ženského „personálu“ mladičký, sotva čtyřiadvacetiletý pan učitel. Že je jeho věk znám všem dívkám pochopil ve chvíli, kdy bodrá lékařka oznámila: „Dávejte si pozor, slečny. Klukům do pětadvaceti stříká sperma i ušima!“
Pedagog zbrunátněl, a když mu přednášející po chvíli navrhla, jestli by nechtěl odejít za dveře, aby se před ním dívky snad nestyděly klást otázky, vyběhl jako zajíc. Chichotání děvčat ho pak ještě dlouho provázelo.

Neméně zajímavý, ačkoliv nikoli veselý, je příběh dívky, kterou vychovával otec, a tak když začala poprvé menstruovat, bála se, že umírá. A ani vyprávění slečen, které netušily, jak mohou či nemohou otěhotnět, nejsou úplnou výjimkou. Takže sexuální výchova by rozhodně neměla být zanedbávána. Koneckonců, i pandám se už dnes pouští výchovné filmy, aby věděly, jak na to.

 

 

Vzpomenete si na svou sexuální výchovu?
Kdy začala? A jak probíhala?
Poučili Vás rodiče, kamarádky nebo učitelé?
Nebo jste vše potřebné vyčetla z knih?
Nebo jste byla nepoučena?
Jaké byly hodiny sexuální výchovy na škole?
Máte zkušenosti se sexuální výchovou dětí?
Vzpomenete si na trapasy a veselé příhody?

Podělte se o své zážitky ze sexuální výchovy na redakce@zena-in.cz! Nejlepší příspěvek odměním!