Se svým přítelem jsem již 4,5 roku. Tenkrát jsem se vrátila ze zahraničí jen kvůli vyřízení obnovení pracovního povolení, plánovala jsem v Čechách zůstat asi 2-3 týdny. Se ségrou jsme vyrazily na diskotéku, byla středa a na diskotéce bylo jen pár desítek lidí. Ségra tam měla dost známých, ale moje "krevní skupina" to zrovna nebyla. V půl druhé v noci jsem se rozhodla, že jedu radši domů spát. Když jsem to šla oznámit sestře, jen jsem otevřela pusu a... mlčela. Přede mnou stál ON - byl vysoký, nádherné oči, smyslné rty, bezchybná postava - Petra nás hned seznámila (je velmi všímavá...:-)) a já si s ním povídala až do rána.

Domluvili jsme se, že se o víkendu na diskotéce potkáme, jenže celá páteční noc byla dost "náročná" - buď jsem byla mezi přáteli já nebo on. Několikrát jsem se za ním vypravila, příště jsem zase viděla obcházet jeho. Nakonec jsme to ale oba vzdali - prostě nám nebylo souzeno....-)

Už v ranních hodinách jsem pelášila na záchod a najednou jsem ho viděla před sebou - i on šel na toalety (dveře byly vedle sebe), zapadla jsem na dámský, počítala vteřiny (Hmm, jak dlouho mu to může asi trvat...?!!  :-)) a řekla - buď vylezu a potkáme se, nebo dám od „seznamování“ ruce pryč.

Střetli jsme se rovnou mezi dveřmi - já byla šíleně překvapená, samozřejmě - a šli jsme na panáka.
Ani nevím, kolik B52 tenkrát padlo, nakonec jsme však sedli do taxíku a vyrazili… ano, do hotelu. Milovali jsme se až do rána - během toho úplně vystřízlivěli, ráno si dali ke snídani polévku a slíbili si, že si zavoláme.

Moc nevěřím na „diskotékové známosti“, jenže jsme si skutečně zavolali, následně jsme spolu trávili každý den a po 4 měsících jsme se stěhovali.

A dnes, i když jsme za tu dobu museli řešit spoustu problémů, mám jistotu, že to byl tenkrát skvělý nápad, stát za těmi dveřmi a počítat, jak dlouho trvá klučičí 'čurání'  .-))  

Zolinda

Milá Zolindo,

protože Radek odešel na oběd, trošku jsem mu zafušovala do jeho dnešního řemesla a podívala se do redakčního e-mailu. A Tvůj příběh mě opravdu pobavil.

Přesně to znám... ty manévry, když jsem se strašně chtěla potkat s někým, koho jsem tajně milovala. To počítání, kombinování, ta náročná strategie, aby setkání působilo opravdu náhodně. :o)))

Největší legrace na tom byla, že jsem kolikrát tím plánováním strávila docela dost času, a výsledek pak byl ten, že jsme šli proti sobě, já jakoby nic, ale srdéčko mi tlouklo jako o život, a on také jakoby nic, ovšem bez toho tlukotu. "Ahoj." .... "Ahoj."....

Večer před spaním jsem si pak do detailu přehrávala jeho pohled, svižnou chůzi, účes... a zoufale se snažila vyždímat z jeho naprosté laxnosti alespoň záblesk nějakého pidizájmu o mou osobu. Většinou marně.... Ale stejně... byla to krásná doba. :o)))

Přeji Tobě i Tvému diskotékovému borci hodně štěstí....

Reklama