Když se to narodí, všichni jsou z děťátka paf. V pozdějších letech také, ale z jiných důvodů. Nakonec se rodič těší, až se potomek odstěhuje do vlastního. Jenže to v dnešní době není tak lehké.

 

V ČR už dlouho roste průměrný věk rodiček oproti minulosti. Zatímco v dřívějším Československu na rozdíl od Západu rodily ženy v poměrně mladém věku, už i u nás je v současnosti trend mít dítě až kolem třiceti let. Může za to samozřejmě antikoncepce a změna životního stylu, ale je tady ještě jeden velmi důležitý faktor. Totiž finance.

 

Průměrné tržní ceny bytů v družstevním a osobním vlastnictví při velikosti 68 metrů čtverečních:

Praha - 3.190 000,-

Brno - 2.301 000,-

Ostrava - 1.430 000,-

Plzeň - 1.872 000,-

České Budějovice - 1.481 000,-


Dostáváme se tak k souvislosti, kdy na začátku problému vidíme nástup pozdějšího rodičovství a na konci setrvávání dítěte u rodičů do poměrně vysokého věku, prakticky třeba do doby založení vlastní rodiny. To všechno do jisté míry mění strukturu sociálních vztahů ve společnosti celkově.

 

Do doby dosažení dospělosti je pobyt dětí u rodičů pochopitelný. I poté často zůstávají mladí lidé s rodiči kvůli studiu vysoké školy. V pětadvaceti letech je nicméně člověk dostatečně samostatný, má vlastní názory a představy o životě a nemusí se vždycky shodovat s představami rodičů. Ve společné domácnosti to proto občas vře. Taktéž partnerským vztahům soužití s rodiči příliš nesvědčí. Chtělo by to nový byt, ale kde na něj vzít?

Průměrné tržní nájemné:

Praha - 10.400,-

Brno - 8.200,-

Ostrava - 8.500,-

Plzeň - 7.140,-

České Budějovice - 6.800,-

 

V dnešní době je v módě, aby každý politik dával najevo, jak fandí mladým a zasazuje se o zlepšení jejich příležitostí. Nebudeme posuzovat, zda tomu tak opravdu je, nebo ne. Rozhodně co se týká bytové výstavby pro mladé, mohou dnešní úředníci jen mrkat, jak to pojali komunisté v osmdesátých letech. Škoda jen, že architektonické „skvosty" jako je Jižní Město v Praze nebo Starý Lískovec v Brně moc dlouho nevydržely a postupně se rozpadají.

 

Stejně jako za minulého režimu si také dnes mohou mladí zažádat o přidělení obecního bytu. Místo pěti let (a to jste museli dát pěkně tučný úplatek) si ale počkají deset, když ovšem budou mít štěstí. Takže stačí podat žádost v osmnácti a možná v době narození dítěte kolem třicátého roku se sen splní. Do té doby je třeba viset na krku rodičům, žít v předražených pronájmech nebo si vzít hypotéku, což naopak dříve nebylo možné.

 

V současnosti je nejčastější první varianta, a může vést buďto k utužení rodinných vazeb, a nebo naopak k jejich rozvrácení. Proto je asi nejlepší hned od malička svým dětem založit stavební spoření, utrhovat si od úst a pomalu střádat a čekat na zúročení v tu pravou chvíli. A doufejte, že okamžik, kdy zjistíte, že se svým potomkem v jednom bytě nemůžete vydržet, nepřijde moc brzy. Abyste stačili našetřit dost, ceny bytů rostou a děti jsou pořád línější se o sebe samy postarat...

 

Šest tipů, jak přijít k obecnímu bytu:

1. Žádost do pořadníku - dnes mají šanci invalidé nebo sociálně slabé rodiny, jinak je úspěch mizivý

2. Výběrové řízení - často se rozhoduje v kombinaci s pořadníkem

3. Obálková metoda - byt získá ten, kdo nabídne vyšší sumu za nájemné

4. Losování - je uplatňováno třeba na Praze 10

5. Dědické právo - musíte být přímý příbuzný a v místě prokazatelně žít více než 3 roky

6. Pracujte na radnici - máte tak možnost získat služební byt

 

Kdy jste odešli ze společné domácnosti s rodiči? A odešli jste vůbec? Pokud ne, jak se vám dohromady žije? Je dnešní bytová politika nakloněná mladým? Kdy by se měli osamostatnit?

 

 

 

Reklama