Bulvár

Jak „Desnika“ ke štěstí přišla

Jako malá jsem neměla nikdy pěkné dětství. Rodiče se mi skoro vůbec nevěnovali a já jsem vlastně celé dětství poslouchala jen jejich hádky a scény. Otec byl akoholik a každý den chodil do hospody, máma to s ním neměla vůbec lehké, a vlastně ani já…

Kdykoli jsem přišla ze školy domů, hned se slyšela jejich hádky. Asi to na mě zapůsobilo natolik, že jsem měla problémy věřit druhým lidem.

Po dokončení školy jsem dlouho nemohla najít práci, tak mě rodiče vyhodili z domu.

V tu chvíli jsem nevěděla, co se vlastně děje. Stála jsem za dveřmi se sbalenými kufry absolutně bezradná.

Přemýšlela jsem, co mám vlastně dělat, kam jít. Nakonec jsem se rozhodla, že půjdu za mými přáteli, jenomže ti přede mnou zavřeli dveře a další naděje se rázem rozplynula. Ubrečená a celá promrzlá jsem nakonec skončila na nádraží, kde jsem si ustlala na lavičce a hned usnula. A tak to šlo nějaký čas pořád dokola. Bylo to strašné, bála jsem se usnout na lavičce, aby mi v noci někdo neublížil, protože na nádraží ještě k tomu v noci se scházeli divní lidé. Časem jsem si na to zvykla a bát se přestala.
Ráno jsem se převlékla ve zdejších nádražních WC záchodech, vyprala si v umyvadle špinavé věci a sušila je sušičkou na ruce. Tím samým způsobem jsem si myla i vlasy a tělo. Odpoledne jsem trávila tím, že jsem žebrala na ulici. Někteří lidé byli s penězi štědří natolik, že jsem za to měla jídlo na celý týden.
Ale časem s žebráním na ulici to nevypadalo tak dobře, proto jsem musela odjet do jiného města. Procestovala jsem skoro celou Českou republiku, někde se mi dařilo lépe, někde hůře, ale vždycky jsem to nějak přežila. Za tu dobu jsem potkala mnoho lidí a poznala jsem mnoho jejich povah, někteří se mnou hned vyběhli, někteří zase byli až tak milí, že bych to ani nečekala, ale je pravda, že takových milých lidí bylo poskromnu. Naštěstí se na mě usmálo štěstí a já potkala milého člověka.

Bylo 31. prosince 2007, kdy jsem se rozhodla, že se půjdu pobavit a hlavně oslavit Silvestra do jednoho baru. Peněz bylo o něco více než obvykle, protože jsem šetřila na to už delší dobu, a proto jsem neváhala a bavila se a tancovala až do rána už s nějakým alkoholem v sobě. Bylo kolem půlnoci, kdy jsem zapíjela Nový rok.

Potom se mi chtělo strašně spát a usnula jsem přímo v baru na sedačce. Opravdu nevím, jak dlouho jsem spala, ale vím jen to, že se mě někdo snažil probudit. Byl to asi číšník, protože pak volal majiteli baru, co má dělat. Zanedlouho přijel majitel, který se mě taky snažil vzbudit. Po chvíli už jsem se vzbudila a viděla před sebou nějakého muže, který asi hodně často chodil do posilovny. Dozvěděla jsem se, že to je majitel toho baru. Nejdřív na mě chtěl zavolat policii, ale pak jsem mu vysvětlila svoji situaci a nečekaně řekl, že mi pomůže a nechá mě bydlet u sebe. V tu  chvíli jsem nevěřila vlastním uším, celá šťastná jsem ho objala a dala mu pusu. Což jsem asi dělat neměla, protože potom si držel ode mě více odstup. Ale pak už šlo všechno rychle. Já jsem si zašla pro věci, které jsem měla schované pod plachtou o kousek dál, než byl bar. Všechno jsme nabalili do auta a jeli k němu. Ukázal mi, kde bydlí, byl to takový malý domeček kousek za městem. Večer jsme si tak povídali o všem možném – o mně i o něm.

Dozvěděla jsem se, že je rozvedený a má malou dceru, s kterou se vídává jednou za týden. Já jsem mu všechno vysvětlila ohledně toho, jaké jsem to měla doma s rodiči a že už vlastně žádný domov nemám asi půl roku. Řekl, že mě zaměstná ve svém baru a o bydlení se taky nemusím starat. Časem se náš vztah prohloubil natolik, že jsme něco víc než přátelé, ale manželé taky nejsme… zatím.

V kontaktu s rodiči nejsem, protože jsem začala nový život a hlavně bez nich. Někdy v budoucnu se za nimi možná přijedu podívat, ale zatím mě to neláká protože teď bydlím v malém domečku, chodím do práce a žiji život, o kterém jsem vždy snila...

Desnika

Tak tohleto snad není ani možné. Kamarádko, jeden by až nevěřil. Každopádně jistě nejsem sama, kdo Ti teď od srdce gratuluje. Model Tvých rodičů nechám bez komentáře, neb mu komentář snad ani netřeba. Měj se moc hezky a hodně štěstí. M.

To je nářez, co? Máte také nějaký vlastní příběh na téma: žebráci, dobráci či charita? Pište mi na redakce@zena-in.cz.

   
06.11.2009 - Blog redakce - autor: Michaela Kudláčková

Komentáře:

  1. avatar
    [15] cicinka [*]

    Tedy to snad ani není možnéSml31

    Milá Desniko, přeju ti ať tě štěstí neopustí a ať má tvůj příběh ještě větší happyend.Sml72

    superkarma: 0 07.11.2009, 10:17:53
  2. avatar
    [14] Suzanne [*]

    Přeju i dál hodně štěstí Sml72! Teď už, i kdyby se dělo cokoli, máš síluSml67

    superkarma: 0 07.11.2009, 00:48:02
  3. avatar
    [13] tlustoprdka [*]

    Přeji hodně štěstí v životě

    superkarma: 0 06.11.2009, 16:53:20
  4. [12] komisacek [*]

    Konec dobrý, všechno dobré ? Kéž by. Sml67

    superkarma: 0 06.11.2009, 15:12:24
  5. avatar
    [11] Věrulinka [*]

    Denisko, opravdu tvrdá škola života,Sml79 hodně štěstí ti přeji Sml67, vím čím jsi prošla.Sml72

    Když se moji rodiče rozvedli, máma mi vyhazovala, co snad 14 dní, ach jo, vše se mi vrátilo, jako kdyby to včera bylo Sml15 a to jsem se učila teprve 3 rokem Sml15Sml68Sml13

    superkarma: 0 06.11.2009, 10:40:32
  6. avatar
    [10] Petrushe [*]

    Tak to je moc krásný, hodně štěstí.

    Ale všechno je k něčemu dobré, člověk si pak víc váží spousty věcí a je zdravě pokorný...a to z lidí dělá ty dobré duše, kterých je poskrovnu Sml33

    superkarma: 0 06.11.2009, 10:28:35
  7. [9] janina01 [*]

    Tak už přeji jen hodně Sml72, rodiče bych už nechtěla nikdy vidět... Sml57

    superkarma: 0 06.11.2009, 10:25:37
  8. avatar
    [8] vladka006 [*]

    Já bulím, ani nevidím na klávesnici.

    Hodně štěstí Sml72

    superkarma: 0 06.11.2009, 10:25:22
  9. avatar
    [7] OlgaMarie [*]

    Ať tě toSml72neopustí! Jen pozor na záměnu vděčnosti s láskou. Fuj, to jsem ale pesimistka.Sml68

    superkarma: 0 06.11.2009, 10:24:38
  10. avatar
    [6] kometa [*]

    To ses mu musela líbit hodně, protože to zní jak z pohádky. Hrozně ti to přeji, protože jsi to napsala moc hezky a upřímě a měla jsi v životě asi velkou smůlu, ale také se musím přiznat, že já bych asi patřila k těm lidem kteří nic nedají. Nevěřila bych ti. I když to zní neuvěřitelně, někteří lidi za to opravdu nemůžou. Tak hodně štěstí.Sml79

    superkarma: 0 06.11.2009, 10:16:48
  11. [5] FAXÍK [*]

    měla jsem stejné dětství jako ty a následky si nesu celý život sebou, chápu tě a rozumím ti, přeji moc štěstíčka a lásky

    superkarma: 0 06.11.2009, 10:15:38
  12. avatar
    [4] ifulinkaa [*]

    Dost drsný příběh,ovšem má aspoň šťastný konec!Sml67 věřím,že život byl krušný,ale měla jsi hodně,hodně veliké štěstí a snad se tě už bude držet pořád,abys lidem mohla znova věřit!

    Adeptka na výhru! Tahle si ji zaslouží dvakrát! (pokud se o něco hraje)

    superkarma: 0 06.11.2009, 10:11:10
  13. avatar
    [3] mishka76 [*]

    to teda je nářez, úplná Popelka Sml58 ani se tomu snad nedá věřit.Většina takových holek končí jako prostitutky Sml68 ale budiž ti to přáno, držím palce aby ta láska vydržela Sml25

    superkarma: 0 06.11.2009, 10:10:10
  14. avatar
    [2] Mamata [*]

    hodně štěstíSml72

    superkarma: 0 06.11.2009, 10:09:35
  15. [1] leila29 [*]

    tak to je vidět že jsou i dobří lide gratulujiSml22

    superkarma: 0 06.11.2009, 10:07:41

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Testování intimní kosmetiky pro ženy z ČR a Slovenska
Anketa: Pečete bábovky?
Jaké hračky kupujete svým vnoučatům?
Anketa pro maminky: Jaké kupujete hračky svým dětem?
Výzkum na téma kašel
Průzkum na téma finanční zajištění

Náš tip

Doporučujeme