„A ta mi poradila,co mám nosit a jaké barvy. Nějaké základy jsem pochopila. Fascinuje mě, jak si někdo dokáže vyhrát s barvami na oblečení. Například  se jí nelíbilo, že má halenka měla být zelenkavá a ne zelená“...píše o svých zážitcích pinokio

Dobrý den, absolutně nevím, jaký jsem typ. Jako malá jsem nosila věci poděděné po mých bratrancích tudíž většinou modré. Hrála jsem až do 15 závodně fotbal, takže mi bylo šumák, co mám na sobě. Poté nastoupila puberta a pankáčská móda. Červenomodré vlasy, roztrhané džíny, komisňáky, výrazné malování /vše probíhalo ve sklepě, z domu jsem odcházela jako slušná dívenka/.

V osmnácti jsem se trochu ukáznila, jen experimentování s vlasy mi zůstalo dodnes. Byla jsem vybledná blondýna, a podle barevné typologie jsem se určitě neřídíla. Spíše naopak.

Jako těhotná jsem byla ráda, že mám něco na sebe, a že to na sebe narvu. O mateřské dovolené ani nemluvím. Po nástupu do práce, jsem si řekla, že se sebou musím něco udělat. Byla jsem i u vizážistky, a ta mi poradila,co mám nosit a jaké barvy. Nějaké základy jsem pochopila. Fascinuje mě, jak si někdo dokáže vyhrát s barvami na oblečení. Například  se jí nelíbilo, že má halenka měla být zelenkavá a ne zelená apod. No, snažím se dodržovat aspoň základy.

Myslím si, že nejlépe to vyřešila má dcera. Dneska, když odcházela do školy, měla růžové tričko, maskáčovou sukni, pod ní květinové elasťáky, na nohou kozačky se zlatým lemováním. Když jsem jí řekla, že je jak od cirkusu a děti se jí budou smát, řekla mi, že je jí to fuk, a že se jí to líbí.

Takovou odvahu já bohužel nemám. pinokio

Ja to, že ne? Holka se určitě „pomamila“. Nebo ta „punkačka“ s „červenomodrými vlasy, roztrhaných džínách, komisňácích a s výrazným malováním jste nebyla vy?

Byla jste také někdy pro radu u vizážistky? Dala jste jí zapravdu, nebo jste si stejně „jela“po svém? Máte nějaké oblíbené barvy? Mění se váš barevný vkus? Jste umírněnjší, nebo naopak odvážnější? Napište nám na dnešní téma:

redakce@zena-in.cz

Reklama