Vztahy

Jak chudák do ještě větší nouze přišel

V době, kdy se odehrál následující příběh, jsem již dva roky snášela strasti a slasti života osamělé matky dvou malých dětí. Starší dcerka chodila do druhé třídy a ta mladší se rozhodla, že si maminku hezky užije a častými nemocemi úspěšně bojkotovala svůj pobyt ve školce a tím pádem i mojí docházku do zaměstnání.

Po několika měsících marných pokusů o zařazení dítěte do kolektivu jsem rezignovala, sehnala si práci na doma a rozhodla se roztáčet kola kapitalismu pravidelným vytíráním našeho jedenáctiposchoďového domu.

Nová náplň práce mě, pravda, nijak zvlášť neobohacovala – a to ani psychicky ani finančně - nicméně mojí malé holčičce velmi svědčila. Nemusela do školky a tím pádem odpadly věčné rýmy, angíny a chřipky. Potýkaly jsme se „pouze“ s velmi silnou pylovou alergií.

Na radu lékařky jsem - s krvácejícím srdcem - souhlasila s dvouměsíčním pobytem mé pětileté cácorky v lázních. Nebylo to lehké rozhodnutí, nicméně jsem věřila, že se zdraví mé holčičky v ozdravovně utuží a ona už nebude muset dva jarní měsíce trávit smutným koukáním z okna na ostatní děti.

Po jejím odjezdu jsem usoudila, že po dobu nepřítomnosti mého malého andílka je můj nepřetržitý pobyt doma zbytečným luxusem a nastoupila jsem na brigádu, kde jsem chtěla v potu tváře vydělat penízky na nějakou super dovolenou.

Každý den ráno jsem rozložila stoleček v Celetné ulici, vybalila noviny, časopisy a knížky a až do dvou hodin odpoledne jsem hadrmanicky vyřvávala: „Květýýý, Rozhlááás, Dikobráááz, Televize na tento a na příští týdéééén….“ Kšefty se hýbaly, majitelka byla s mým výkonem spokojená a já jsem se těšila, až mi v kapse zacinkají mé vlastní korunky.

Obcházela jsem cestovní kanceláře a vybírala, kam holčinky vyvezu o prázdninách. Vše probíhalo v pohodě až do onoho osudného dne. Nazvala bych ho černým pátkem. Ten den jsem vyjímečně dělala odpolední. Ráno jsem vypravila dcerku do školy, zaběhla na poštu vyzvednout vdovský a sirotčí důchod, protože večer bych to už nestihla a ve dvě odpoledne jsem zaujala místo na svém stanovišti. Když jsem skončila, balila jsem knížky do krabic a jak jsem se tam tak motala a skládala ty krabice, nějaký chytrák využil situace a ukradl mi kabelku.

Chvíli, kdy jsem to zjistila, si pamatuju dodnes. Srdeční zástava kombinovaná s mozkovou mrtvicí, temno před očima, slabost kolem žaludku a postupné si uvědomění, CO se vlastně stalo. Seděla jsem na krabicích jako hromádka neštěstí, slzy se mi koulely po tvářích a postupně jsem do své mozkovny dodávala informace typu: „Byla tam denní tržba!“ Bože, to je průšvih…..“ Šmankote, měla jsi tam i ten důchod!!!!“ To byla rána převeliká, protože to byl můj hlavní měsíční příjem. „ Klíče od bytu!“ Auuuuu…. „Občanka! S adresou!“ Néééééééé…. Další maličkosti jako šminky, parfém apod. jsem ani neřešila, rovněž tak hodnotu kabelky samotné. Líto mi ale bylo citátu s obrázkem, který mi dal do peněženky ještě můj manžel a nosila jsem ho stále u sebe jako památku.

Když jsem si postupně tohle všechno uvědomila, zakopala jsem vzteky krabice do nějaké garáže a šla na policii. Tam jsem nahlásila krádež a spěchala domů vyměnit zámek. Srdce mi tlouklo až v krku a přemýšlela jsem, čím já nebohá nakrmím to jedno dítě, které mám doma, když nemám ani na chleba, nadávala jsem si, že jsem byla nepozorná a chtěla jsem se z toho probudit.

Zazvonila jsem u kamarádky, půjčit se nějaké peníze a zažila další, mnohem horší šok. Kamarádka mi otevřela s vytřeštěným výrazem a sdělila mi, že před chvílí šla ke mně na návštěvu a že u našeho bytu je policie a v předsíni na zemi krev. Udělalo se mi strašně zle. Srdce se mi rozbušilo a žaludek jsem měla až v očních důlcích. Blesklo mi hlavou, že starší dcerku měla hlídat babička, co se tedy mohlo přihodit, do toho souvislost s krádeží….. a letěla jsem domů jako o život. Klepala jsem se jak ratlík a nervy mi úplně povolily. Běžela jsem jako automat, brečela, lidi se po mě ohlíželi a já jsem si jenom říkala: „Holčičko moje, buď v pořádku, prosím, buď v pořádku…..“

Vyjela jsem výtahem a bleskově zmapovala situaci. Po policajtech ani stopy. Ztěžka jsem dýchala a bušila na dveře jako smyslů zbavená. Měla jsem pocit, že se každou chvíli sesunu k zemi. Za dveřmi se ozval hlásek mojí dcerunky: „Kdo je to?“ Bože, děkuju ti Bože. Kolena mi vibrovaly a nebyly k zastavení. Holčička mi otevřela a já jsem jí popadla do náruče jako správně hysterická matka, hladila a pusinkovala jsem jí a dlouho, dlouho jsem se toho nemohla nabažit.

Chuděrka na mě koukala nechápavě, a tak jsem jí opatrně vysvětlila, proč jsem tak strašně vyplašená a že jsem o ní měla obrovský strach. Malá berunka mě pevně objala kolem krku, utěšovala mě a hladila a já jsem si s postupným uklidňováním svého rozklepaného nitra uvědomila, že to nejdůležitější a nejcennější, co mám, mi zůstalo. Díky Bohu. To, co se stalo odpoledne, mi náhle připadalo nesmírně malicherné. Všechno to byly jenom věci, které se dají nahradit.

Pak jsem vyštrachala v almaře nový zámek a překvapila sama sebe, že jsem samostatně vyměnila vložku ve dveřích, i když jsem to do té doby nikdy nedělala. Zavolala jsem majitelce stolečku s knížkami a sdělila jí, co se přihodilo, vyslechla si, že mi nedá žádnou výplatu a bude mě popotahovat za tu ukradenou tržbu. Ještě jsem jí stihla říct, že už k ní pracovat nepřijdu a popotahovat že si může co chce a odevzdaně jsem položila telefon. Zakutala jsem se do postele vedle své holčičky a něž jsem se propadla do slastného bezvědomí, šťastně jsem si uvědomovala, že jsme všechny živé, zdravé, že máme kde bydlet…. a že je vlastně všechno v pořádku.

P.S. A víte, co byla ta krev v předsíni a ti policajti za dveřmi? Tyto vidiny měl na svědomí velmi špatný zrak mé kamarádky, která je schopná zaostřit pouze tak na pět cm. Ovšem brýle nenosí, protože je v nich „nehezká“. Jak ke mně jela na návštěvu, její syn zmáčkl místo 11. patra 10. a ona vystoupila u sousedů pod námi. Za dveřmi stáli dva kluci ve vojenském a bavili se s bývalou spolužačkou – naší sousedkou, která stála na červeno-bílém kostkovaném linoleu.

Kdyby mě to tehdy nestálo skoro život, tak by mi to přišlo jako dost dobrý fórek. :o)))  

 
   
07.05.2003 - Láska a vztahy - autor: Jaroslava Machálková

Komentáře:

  1. avatar
    [43] Veruška [*]

    zlatulka: Meryl:

    superkarma: 0 13.05.2003, 14:51:47
  2. avatar
    [42] emma [*]

    Emmo!: ????

    superkarma: 0 12.05.2003, 14:15:07
  3. avatar
    [40] emma [*]

    zlatulka: UF!! myslim, že můžeš taky začít psát knihu....

    superkarma: 0 12.05.2003, 11:58:02
  4. avatar
    [38] Bobina [*]

    Meryl a všichni,kteří něčím takovým prošli,držím palečky,aby se vás už drželo jen štěstí.
    Hnusáky (já bych použila i horší slovo,ale jsem přeci dáma...),co jsou schopni vykrást a to bez mrknutí oka,tak ty bych rovnou zastřelila. Je to fakt hnus a bych z toho (a je po dámě).

    superkarma: 0 09.05.2003, 11:49:42
  5. avatar
    [35] Hanela [*]

    Meryl: jsi vážně skvělá

    superkarma: 0 07.05.2003, 23:32:23
  6. avatar
    [34] Dudlajlama [*]

    Hezky napsane a vystizne, kdyz nejde o zivot, jde o ho..o

    superkarma: 0 07.05.2003, 18:49:53
  7. avatar
    [33] Lída [*]

    Meryl: Meryl,jsi vážně skvělá

    superkarma: 0 07.05.2003, 17:51:19
  8. avatar
    [29] *daisy* [*]

    Meryl, to snad neni mozny. Ty mi vazne nekdy chces mermomoci dokazat, ze na pos*aneho i ha*zl spadne
    Ale na druhou stranu i to, ze se da vydrzet vic, nez bych kdy cekala, a to s usmevem a nezatrpknout
    jo, fakt super

    superkarma: 0 07.05.2003, 13:44:53
  9. avatar
    [27] Eva_CZ [*]

    Meryl,
    jsi skvela statecna zenska a ja ti drzim palecky ve vsem, co podnikas.
    Tve dcery maji fajn mamu!
    I me potkavaly v zivote podobne veci, i ja jsem byla sama se dvema detma - a nekdy jsem si rikala, ze tohle uz nepreziju, ale zivot sel dal - a co te nezbije, te posili ( no posilena jsem az az ).
    Hodne stesti!

    superkarma: 0 07.05.2003, 13:11:39
  10. avatar
    [26] Aja [*]

    Meryl, kdybych tenkrát věděla, že u toho stolku na Celetný sedíš ty, tak bych ti fakt nechala utržit...

    superkarma: 0 07.05.2003, 12:39:03
  11. avatar
    [24] pajda [*]

    Merylko...je to moc krásné.

    Připoměla jsi mi ten den, kdy mi ve škole mezi dveřmi sdělili, že se syn "tak nějak divoce porval" a já po příchodu domů zjistila, že má závratě, boule a nemluví...a kdy se mi během půl hodiny rozsypal sen o zdravém a šikovném dítěti, protože následoval šílený kolotoč s doktory, psychiatry, psychology a kdy mě podrželi úplně cizí lidé, kteří mě ani neznali, zatímco příslušné orgány se hlavně snažily z celé věci vycouvat a tvrdily, že vlastně se nic neděje...

    A celý ten příběh mi připoměl dobu, kdy jsme s mužem začínali, neměli ani životní minimum a on taky prodával noviny.

    Moc tě obdivuju.

    superkarma: 0 07.05.2003, 11:44:00
  12. avatar
    [23] Elostris [*]

    Merylko, vehnala jsi mi slzičky do očí a moc ti za ten článek děkuji. Jsi krásný člověk a přeju ti jen to nejlepší

    superkarma: 0 07.05.2003, 11:29:43
  13. avatar
    [22] emma [*]

    monus: tyjóó! jak ses mohla ubránit? prosím, napiš mi jak, mám z přepadení absoulutní fobii. obdivuju všechny, kteří si dokáží zachovat klidnou hlavu!

    superkarma: 0 07.05.2003, 11:20:25
  14. avatar
    [20] Saturninka [*]

    Merylkooooo, dcéérenko moja - jsi fakt !!!

    superkarma: 0 07.05.2003, 11:17:08
  15. avatar
    [19] Lhasa [*]

    To je fakt TAKOVÁ nespraveldnost!!! Že zrovna TEBE musí potkat taková smůla... Četla jsem to jedním dechem a nejhorší bylo představit si ty holčičky Jedna někde v ozdravovně (stará jako teď moje ) a druhá sama čeká na maminku, teprve druhačka A takovádle smůla k tomu. Fakt bych za chmatáctví sekala pazoury
    Merylko

    superkarma: 0 07.05.2003, 11:03:24
  16. avatar
    [18] Andi [*]

    Merylko, mám slzy v očích a smekám před tebou, jsi úžasný člověk i máma

    superkarma: 0 07.05.2003, 10:49:27
  17. avatar
    [16] Kájina [*]

    Merylko uplne mi beha mraz po zadech jsi skvela mama

    superkarma: 0 07.05.2003, 10:25:29
  18. avatar
    [15] Petrana [*]

    Meryl ani nevím co napsat.... četla jsem článek jedním dechem.
    Jsi

    superkarma: 0 07.05.2003, 10:05:07
  19. avatar
    [11] kytička [*]

    to znam...kdyz mi oznamili doktori ze moje ma spatne kycle a musi podstoupit 2mesicni terapii narocnou na telo i dusi, myslela jsem ze se zhroutil svet,ale teprve tam jsem poznala, ze my jsme na tom"lepe" nez ti chudatka ....co tam lezeli ..

    superkarma: 0 07.05.2003, 09:25:48
  20. avatar
    [10] Lucylle [*]

    Jak ja ty svine zlodejsky nenavidim Nam byt vykradli,zrovna,kdyz jsem byla na lecebnym pobytu v Marianskych laznich a mamka byla sama doma Neprijemnej zazitek....
    A kolikrat me okradli
    Meryl

    superkarma: 0 07.05.2003, 09:01:55
  21. avatar
    [9] Mandle [*]

    Smekám před tebou. Ustát takový pech chce velkou dávku odvahy . Přeju moc moc a už žádný takový den!

    superkarma: 0 07.05.2003, 08:24:59
  22. [8] Zuzanicka [*]

    Merylko:zase jsi mně dostala snad to tehdy dopadlo dobře.Já ti snad ty penízky na dovču daruju i po těch letech

    superkarma: 0 07.05.2003, 07:57:29
  23. avatar
    [7] spetulka [*]

    Merylko... ...

    superkarma: 0 07.05.2003, 07:33:59
  24. avatar
    [6] Agátka [*]

    Šťastný konec,to se mi vždycky líbí, hlavne, že jsou děti v pořádku.

    superkarma: 0 07.05.2003, 07:14:54
  25. avatar
    [5] LBU [*]

    Úplně mi to vehnalo slzy do očí . připomělo mi to podobné období v mém životě. Na co jsem se podívala to se po....o. Naštěstí na to už jenom vzpomínám. Přišel jeden den, kdy se vše v dobré obrátilo, skoro jako v pohádce

    superkarma: 0 07.05.2003, 06:36:31
  26. avatar
    [2] Léthé [*]

    Merylko... ...scházejí mi slova...

    superkarma: 0 07.05.2003, 01:03:33

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Náš tip

Doporučujeme