Bulvár

Jak chceme rozumět druhým, když nerozumíme ani sobě?

Čtenářka, která požádala o anonymitu, popisuje, jaké jsou její vnitřní limity. Syndromy jogurtové, trnité cesty i šnekovitost, zapomnětlivost a lenost…

Do vlastního nitra raději moc nenahlížím. Jednak to nemusí být vždy zrovna hezký pohled, jednak si říkám, že je to trochu sobecké. člověk by se měla asi zamýšlet spíš nad druhými lidmi a světem kolem. Strávit celý život pitváním vlastních mindráků a skrytých motivů mi přijde zbytečné. Na druhou stranu, jak má člověk porozumět druhým, když nerozumí ani sobě? Takže se zkusím trochu zanalyzovat:
 Limit číslo jedna -  „jogurtový syndom“. V obchodě stojím i deset minut u regálu, dva kelímky jogurtu v ruce a ne a ne se rozhodnout který si vzít. Už jsem srovnala jednotkovou cenu, složení, počet přátelských bakterií, ... a pořád nevím, který je ten pravý. A to jde jen o jogurt. Když se pak mám rozhodnout o něčem opravdu důležitém, je to pro mě obrovský stres.  Nerozhodnost a nejistota, představa, že když problém zanalyzuju, tak musím dojít k nejlepšímu řešení, přesvědčení, že na správném výběru jogurtu stojí budoucnost světa. Přitom ta nejlepší rozhodnutí jsem vždy udělala, když jsem naprosto spontánně sáhla do regálu a chytla první kelímek, který mi přišel pod ruku. Ten pečlivě vybraný měl mnohdy pod víčkem plíseň, nebo se později ukázalo, že na výběru jogurtu vlastně vůbec nesejde.
Limit číslo dvě - „syndrom trnité cesty“. Jsou lidé, kteří na rozcestí vždy automaticky vykročí tou lehčí cestou. Ne tak já. Výzvy mě přitahují, takže se pravidelně plahočím na pro mě naprosto neschůdné stezce, okopávám si nohy o kameny, prodírám se houštím a hlasitě nadávám, že jsem tehdy nešla raději jinudy. Ale co se dá dělat cesty života vedou jen jedním směrem, takže už se nedá nic dělat, zatnu zuby a jdu.
Limitem číslo tři „šnekovitost“. V minulém životě jsem byla patrně hlemýžď zahradní. Do dnešní doby, která miluje rychlost a flexibilitu se moje povaha nějak nehodí. Než jsem si zvykla na novou školu, práci, město a podobně trvalo mi to vždycky výrazně déle než ostatním. Na druhou stranu jsem se vždy do cíle nakonec doplazila a cestou jsem za sebou nechávala zajíce s rychlým startem, kterým pomalu docházely síly. Takže možná že to ani limit není, kdo ví. To asi ukáže až čas.
Ostatní limity budou asi běžné - lenost, malá sebedůvěra, zapomnětlivost.... Dál už se raději do nitra nedívám, kdoví, co bych ještě objevila. Limity máme každý. Já si na ty svoje nestěžuji. Sice mi život komplikují, ale nikdy mi vlastně nezabránily dosáhnout toho, co je pro mě důležité.

Nick autorky nebyl uveden na její žádost


Děkuji vám, čtenářko, za náhled do vlastního nitra. Jsem přesvědčen o tom, že podobně to má hromada z nás. Nikdo není dokonalý a život je o tom se s těmi našimi limity prát, překonávat je a neztrácet naději, že jednou, možná, dosáhneme sami se sebou spokojenosti.


Dnešním tématem dne jsou naše vnitřní limity. To, co nám zabránilo, nebo brání stát se úspěšnými, šťastnými a spokojenými. Dokážete to pojmenovat? Najdete odvahu nahlédnout na sebe s odstupem?

Mám na mysli i limity získané výchovou? Jste schopná sama jít do restaurace, do kina, na výstavu, na plovárnu, na koncert, do hor, do společnosti? Proč ne?

Jsem si vědom, že vás žádám o pohled do vašeho nitra. A proto slibuji, že pokud mne o to požádáte, tak nezveřejním váš nick a e-mail po zveřejnění smažu tak, aby jej nikdy nikdo nedohledal.

Jsem zvědavý na to, co vás podle vašeho mínění nejvíc vnitřně omezuje. Co vám brání, nebo zabránilo v tom si splnit svůj životní sen.

redakce@zena-in.cz

Nejzajímavější příspěvek ode mne získá parfém nebo toaletní vodu do 1 500 Kč dle vlastního výběru!

   
29.06.2011 - Příběhy - autor: Radek Kříž

Komentáře:

  1. avatar
    [5] átéčko [*]

    Já to mám s jogurty jednoduvhé. Koupím ten, který je meruňkový.. Ale také nad vším váhám. \no a co?

    Také kráčím tou cestou, která má více překážek. je sice těžší, ale hezčí. Můžeš se občas zastavit a kochat se. na takové dálnici se kochá blběSml79

    superkarma: 0 29.06.2011, 17:50:45
  2. avatar
    [4] Suzanne [*]

    No jo, no... tohle má asi každý člověk jinak. Není nutné se trápit na trnitých cestách, leckdy nám ty trny ukazují, že ta cesta není pro násSml58 Ale někdy je v životě lidském období, že to člověk nějakým způsobem potřebuje a leze do problémů. Budiž mu to školením.

    superkarma: 0 29.06.2011, 13:42:44
  3. [3] Nestyda [*]

    Trnitá cesta je dobrá cesta, neb člověk na ní získá více zkušeností, jež jej poučí. Navíc, je krásné si takovou trnitou cestu několikrát zopakovat, nač troškařit. Ono to v životě totiž bývá tak, že se člověk doplahočí do zdánlivého cíle a život ho hodí zpět na tu samou křižovatku, kde nedávno dávno začal pochodovat. A co na to člověk? Vybere si cestu ještě trnitější.

    Co se týká šnekovitosti: já mám šneky ráda. Kam spěchat? Je vůbec nutné se za něčím hnát, když nevíme, co přinese zítřek? Proč se neplazit na slizké slině hezky pomaloučku a neprohlédnout si řádně okolí... 

    Náhodou, mně je právě tento článek velice sympatický.

    superkarma: 0 29.06.2011, 13:00:57
  4. avatar
    [2] selinka [*]

    ToraToraTora — #1 a víš, že mě to taky napadlo Sml30 co ho přestavěli jsem tam k jogurtům ještě nedošla Sml24

    Malá poznámka pro autorku - na článku nevidím naprosto nic špatného nebo nevkusného, co by vyžadovalo anonymitu.

    superkarma: 1 29.06.2011, 12:31:25
  5. avatar
    [1] ToraToraTora [*]

    To mně se kolikrát v Tescu stane, že jogurty ani nenajdu. Zatracené přestavby Sml30

    1. na komentář reaguje selinka — #2
    superkarma: 0 29.06.2011, 12:22:50

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Náš tip

Doporučujeme