Vzpomněla jsem si na jednu drobnou příhodu spojenou s nakupováním.

Šla jsem zase jednou pro bratra do školky. Byl tam na kole, aby byl přesun rychlejší. Ale co čert nechtěl, spadl mu řetěz. Tak jsem ho samozřejmě "profesionálně nasadila", ale vypadala jsem pak, jako bych celé dopoledne spravovala auto... měla jsem úplně černé ruce.

No nic, říkala jsem si, domů to není moc daleko, v pohodě to vydržím. Ale pak jsem si vzpomněla, že se mám cestou stavit v pekařství. To by mě vážně zajímalo, jak si teď naberu pečivo...

Paní prodavačka se na mě nejdřív divně dívala, nemohla pochopit, jak je možný se takhle zmazat, ale nakonec měla pochopení a rohlíky mi napočítala sama. Dokonce i pytlík pěkně zavázala a peníze dala bratrovi, aby se neumazaly. Takže díky té hodné paní jsme si mohli doma pochutnat na čerstvém pečivu bez příchuti mazadla na řetěz.

A s tou zavírací dobou...

Taky mám jednu drobnou příhodu. Bylo to na táboře.

Vydala jsem se ještě s jednou vedoucí nakoupit do blízké vesnice. Jenže nám jaksi nedošlo, že na venkově nebudou mít otevřeno non-stop. Přišly jsme tam přesně v poledne a obchod se právě zavíral.

Viděly jsme akorát zaklapnout dveře. No co teď, rozhodně se nám nechtělo čekat dvě hodiny, než zase otevřou a vracet se do tábora nemělo smysl. Zkusily jsme tedy zaklepat a paní prodavačka nám ještě otevřela a ochotně nám pomohla se vším, co jsme potřebovaly... 20 tatranek, 20 jablek a podobně.

Určitě už se těšila na oběd, ale přesto nám ještě otevřela prodala, co jsme potřebovaly.

Takže jak vidíte, mám vesměs kladné zkušenosti. Takových prodavaček by to chtělo víc.

pomeranca

P. S.: Od jisté doby, kdy se mi podařilo si dát do košíku zboží za víc peněz, než jsem měla s sebou, si vždycky spočítám, kolik mě nákup stojí. Vím, že na takové jsou prodavačky zvyklé, ale mě bylo trapně.


Pomeranco, také si během nakupování dělám přibližný odhad, kolik mě budou potraviny nakonec stát. Přece jen, raději připravena, než nemile bez peněz překvapena :-).
Reklama