Je to jeden z nejkrásnější a zároveň nejdůležitějších svátků. V povědomí lidí byl tak hluboko zakotven, že se církvi nepodařilo jej vykořenit. Postupem času z něho ale velice úspěšně udělala v podstatě paskvil.

Dnes s oblibou říkáme 30. dubnu svátek „upalování čarodějnic“ či „čarodějnice“.

Jdeme-li ale k tomuto ohni s představou oslavy upalování čarodějnic, jdeme oslavit nepředstavitelné, reálné utrpení lidí, kteří zaplatili životem za lidskou hloupost, pýchu, tmářství a zvrácenost všech pánů Heinrichů Bobligů a jim podobných lidských zrůd


Bylo to období fanatismu a temna, kdy na hranicích v plamenech končily celé rodiny i docela malé děti.

Období „upalování čarodějnic“ nepřežilo více než 9 milionů nevinných lidí!

 

 

 300 let vlády dutých hlav

Fakta z dílny těch, jejichž ústa hovořila o lásce k bližnímu, 

fakta, ze kterých mrazí

 

 

 

1484 - papež Inocenc VIII. vydává bulu „Summis desiderantes affectibus“ proti čarodějnictví. Každý, kdo by se jen pokusil popřít existenci  čarodějnic nebo čarodějnictví, byl okamžitě usmrcen. Příčinou k tomuto nelidskému běsnění byl výrok z Exodu: „Čarodějnici nenecháš naživu“ (Ex 22,17)

1486 - vydává papež dílo Heinricha Kramera a Jakuba Sprengera „Malleus Maleficarum - Kladivo na čarodějnice.  Jedná se o příručku k objevení  a trestání čarodějnic, plnou krutosti a  nenávisti k ženám. 

1557 - vydává papež Pavel IV. bulu „Cum ex Apostolatus officio“, v níž se prohlašuje za nejvyššího velekněze a představitele Boha na Zemi s neomezeným právem.

1566 - je zvolen papežem Velký inkvizitor Pius. Píše bulu „Regnans in Excelsis“, v níž mimo jiné prohlašuje i anglickou královnu Alžbětu za kacířku.

1583 - papež Sixtus V. bulou  „Coeli et terrae  creator“ zakazuje astrologii a všechny formy věštění, které označuje za  neuskutečnitelné bez pomoci ďábla.

1589 - vydává katolický biskup Peter Binsfeld návod na stíhání čarodějnic „Tractatus de Confessionibus Maleficorum“. Téhož roku je díky návodu v saském Quendlinburgu během jediného dne upáleno sto třicet tři nevinných žen.

1590 - počínaje a 1680 konče bylo ve Skotsku popraveno na čtyři tisíce čtyři sta žen.

1592 - Je nizozemským dekretem vyhlášeno, že přestože již bylo upáleno mnoho žen, tak počet těch, s nimiž je nutné se vypořádat, je mnohem  větší!!

1600 - Je na příkaz inkvizice zaživa upálen astronom, filosof a básník Giordano Bruno.

1602 - Henri Boguet vydává příručku pro inkvizitory „Discours des Sorciers“. Používá nejkrutějších inkvizičních metod a nepůsobí mu žádné  problémy zahrnout do svých procesů i děti.

1609 - Je jmenován hlavním inkvizitorem v kraji Basků v jihozápadní Francii Pierre de Lancre. Už jen za pouhé čtyři měsíce dal upálit na šest set lidí.

1620 - upaluje biskup ve Würzburku během jediného roku devět set místních žen. Jeho bratranec z Bamberku jich nechá upálit šest set. Preventivně jsou upalovány i mladé dívky a stovky dětí v rozmezí tří až čtrnácti let.

1648 - když Vestfálský mír prohlašuje, že občané, jejichž náboženské vyznání se liší od vyznání jejich panovníků, mají mít stejná práva jako ostatní občané státu, papež Inocenc X. to odsuzuje a katolická církev zavrhuje jako prohlášení škodlivé a nekřesťanské.

1650 - Je jako novinka v Nyse postavena velká pec pro úsporné upalování čarodějnic, která si vyžádá více než tisíc obětí včetně dětí. Podobná pec, asi šedesát metrů vysoká, byla postavena již dříve v Avignonu.

1782 - se konala v souvislosti s čarodějnictvím ve švýcarském Glarusu poslední zákonná poprava.

Čerpáno z  : Britské listy a Glenn Stendheard "Dark in head"  (Tma v hlavě)

 

 

Jak se slaví BELTINE?

 

Beltine oslavuje symbolické spojení Boha a Bohyně, kteří se o dni Ostary potkali a zamilovali. Beltine je svátkem plodnosti, vitality, začátku nového života a lásky tělesné. Oslavuje plodnost a rovnost sil mužského a ženského principu v přírodě.

 

V domech lidé zhasili ohně, aby je, od posvátné hranice po rituálu, zapálili znovu jako oheň nový (mladý).

 

Před setměním se na začátku slavnosti zapálí dva ohně. V každé hranici by mělo zahořet 9 druhů dřeva.

Jeden oheň je mužský – černý a druhý ženský – bílý. Lidé se shromáždí u ohňů a společně odříkají modlitbu a poděkování Zemi za život, úrodu, plodnost, zdraví a vše dobré, co je potkalo během roku. Popřejí Zemi dostatek vláhy a přislíbí ochraňovat všechny živé tvory, které po ní chodí. Zároveň požádají o její přízeň.

Konec modlitby opatří prosbě o zachování zdraví, plodnosti, lásky a „aby každému s ránem i večerem do úst krajíce bylo lze vložit“.

Pije se silné černé pivo a jedí koláčky z ovsa.

 

Během rituálu si lidé na kousky březové kůry napíší svá přání a na jiné kousky kůry to, čeho by se rádi zbavili. Do černého ohně pak vhazují kůru s negativními věcmi a do bílého svá přání. Černý oheň se nakonec uhasí a muži i ženy již slaví jen u bílého. Rozdávají se polibky a drobné dárky.

Milující dvojice se políbí s větvičkou kozlíku lékařského v ústech. To proto, aby jim láska vydržela. Také mohou skládat symbolický „slib manželský“.

Tady je dobré říci, že pohané uzavírali sňatek na dobu určitou. Buď od Beltinu k Beltinu (aby jej za rok obnovili), nebo „dokud láska trvá“.

 

Beltinové zvyky

 

Kdo si večer natrhá větvičky jeřábu a jimi ozdobí svůj dům, tomu se dostane ochrany Bohů.

 

Kdo ráno 1. května vyběhne na kopec a uvítá vycházející slunce, tomu ono požehná zdravím na celý rok.

 

Dívky vstávají za svítání a rosou z hlohu si omyjí obličej. Do vlasů si zapletou větévku jeřábu. Boha a Bohyni pak poprosí o dar krásy.

 

Kdo během obřadu 3x obejde po směru hodinových ručiček menhir a závěrem se pokloní, ten si zajistí bohatou úrodu.

 

Nemocnému dítěti, které v tento den bude proneseno otvorem v kamenech, se vrátí zdraví.

 

K ránu se o Beltinu dvojice milovaly na poli, aby mu ukázaly, jak má plodit.

 

 

Kdo si o půlnoci proskočí nahý ohněm, tomu se dostane celý rok krásy a zdraví.

Ve chvíli, kdy je člověk v tzv. mrtvém bodě nad ohněm, může jej uslyšet, jak šeptá. J 

 




Je vcelku jedno, zda člověk těmto věcem věří, či nikoli.

Jde přece o rituál lásky a poděkování.

Akt, který má spojovat. Jeho smyslem by mělo být přijetí vědomí, že život zdaleka není samozřejmostí.

Že všechno, čeho se nám dostává z přírody, je to, co nám dovoluje žít.

A že si přejeme, aby to tak zůstalo. 

 

 

Reklama