Bydlím přímo pod magickým Vyšehradem na Novém Městě pražském.

Ráno vstanu a běžím se psem na náplavku k Vltavě. Přede mnou jsou ještě nasvícené Hradčany. Nade mnou se tyčí osvětlený majestátní Vyšehrad.

Rohlíky ke snídani koupím v pekárně, která je ve 200 let starém domě, a pak běžím do práce kolem Karlovy univerzity.

 

Připadá mi to absolutně normální. Den co den stejné.

 

Nevnímám krásu Prahy, ale jen ten stres a nezvladatelnou dopravu.  Kolem Karlovy univerzity je kolona už od rána, na nábřeží stojí auta prakticky 20 hodin denně. Jsem propojena s místem, ve kterém žiji.

 

Jsem jeho malým článkem.

 

V sobotu mne navštívil můj kamarád z jižních Čech. Jelikož dorazil o víkendovém poledni, doprava byla vcelku klidná. Občas projelo nějaké autíčko a tramvaje byly odkloněné mimo, protože se opravovaly koleje.

 

Společně jsme prošli celým hradem. Prohlédli si podzemní kasemata, kde je uchováno několik barokních soch z Karlova mostu, Vyšehradskou bránu, románskou rotundu sv. Martina,  gotický kostel sv. Petra a Pavla, hřbitov se společnou hrobkou - Slavínem, Myslbekovy sochy a hradby s místem, odkud skočil podle báje Horymír se svým koněm Šemíkem. Pak jsme prošli náplavkou podél Vltavy. Karlův most a Hradčany jsme měli před sebou jako na dlani. Naše procházka pokračovala kolem Tančícího domu na Karlovo náměstí s jeho univerzitou. Bylo krásně, bylo to fajn…

 

On večer odjížděl s pocitem uspokojení, že konečně zřel něco úžasného, a já zalezla do postele s průvodcem staré Prahy. Prostudovala jsem ho důkladně a uvědomila jsem si, že podle Starých pověstí českých jde o sídlo českých knížat a prvních Přemyslovců a že  jedna z Krokových dcer – legendární kněžna Libuše vyřkla: „Vidím město, jehož sláva hvězd se dotýká.“

 

Jenže ona nepočítala s přelidněností, s nezvladatelnou dopravou a se všudypřítomným stresem.

 

A tak jsem v neděli vzala foťák a znovu vyrazila na Vyšehrad. Kolem mne poskakoval můj malý pes a já se snažila do svého digitálu zachytit alespoň část toho, co nám generace před námi zanechaly. Přiznávám se bez mučení, že mne dostaly podzimní barvy listů, a tak jsou historické památky schované v odstínech žluté, červené, hnědé.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Reklama